Rande s upírem

Autorka: Malika

2.část - Naděje

Sundance nemohla uvěřit,že je to on.Jimmy Diamond,který se ztratil před čtyřmi,nebo dokonce už pěti roky…ale měl pořád ty samé hnědé oči a černé vlasy jako dřív.A vypadal neuvěřitelně.Jako anděl.Pod tričkem se mu rýsovaly pořádné svaly a všimla si,že má mnohem ostřejší rysy,než jak si ho pamatovala.Vypadal téměř…nebezpečně.

„Ehh,slečno,asi si mě s někým pletete.“

„Ale…kdo teda jsi?“Tohle jí nesedělo.Určitě lhal.

„Steve Hanscom,“plácl rychle Jimmy první jméno,které ho napadlo.Takže ho poznala.Kruci,jako už tak nebyl v pořádným průšvihu.

Sundance byla sice v šoku,ale ještě jí to trochu myslelo. „Jo?A jak jsi teda mohl znát moje příjmení,Steve?“

A sakra,pomyslel si Jimmy.Tak teď jsem v háji.

„No…tvůj otec byl známý diplomat a dost se o tom psalo v novinách,jak umřel a taky že jsi zůstala z jeho rodiny sama…a Sundance je neobvyklé jméno…tak mě napadlo,že to budeš ty.“

Sundance se opatrně postavila,nebyla si jistá,jestli jí nohy nevypoví službu.„Aha,omlouvám se.Ale tolik mi připomínáš jednoho kamaráda..“

„Vážně?Tak toho bych rád poznal,“usmál se smutně Jimmy.

Sundance se při jeho slovech zatvářila tak nešťastně,že mu srdce poskočilo radostí.Byl potěšený,že na něj aspoň ona nezapomněla.

„Nejde to.Zmizel beze stopy před pár lety.“Její hlas zněl stejně smutně jako se tvářila.

Jimmy se opatrně nadechl přes ústa,aby ho její vůně nenutila myslet na to,že dnes nikoho neulovil.„To je mi líto.Třeba se ještě objeví…“

Sundance zkroušeně zavrtěla hlavou. „Pochybuju.Všichni vzdali pátrání.Měla jsem takovou radost,když jsem tě viděla – zadoufala jsem,že bys mohl být on.I když Jimmy by už byl starší,za dva měsíce by mu bylo dvacet tři.“

Pamatovala si datum jeho narozenin!Pro Jimmyho bylo úžasné vědět,že se ještě částečně počítá do lidské společnosti.Navíc se teď na Sundance díval novýma očima.Když zmizel,věkový rozdíl mezi nimi činil čtyři roky,vždycky mu byla skoro jako mladší sestra.Ale teď byli stejně staří,vlastně on byl dokonce o půl roku mladší.A Sundance byla nádherná…jen kdyby nebyl upír.

„No,asi bys měla jít domů,Sundance,“navrhl jí.Dřív než udělá nějakou hloupost…

Trhla hlavou,jako by ji vyrušil z proudu myšlenek.„Jo,jasně…ale…nevím kudy,“přiznala. „Nikdy tudy pěšky nechodím,vždycky jezdím metrem,“otřásla se.

„Na další vlak se ti čekat nechce,co?“pousmál se Jimmy.

„Ne,to tedy opravdu ne.“Vzdychla. „Takže to máme letadlo,teď ještě metro…za chvíli budu skákat po rukách.“

Zvědavě na ni zíral. „Co tím myslíš?“

„No,od té..nehody,kdy zemřela moje rodina se bojím lítat letadlem a teď se budu bát jezdit metrem…“vysvětlila. „Neznáš to tu?Že bys mi popsal cestu…Vůbec netuším,jak se dostanu domů.“

„No,nijak moc to tu neznám,ale snad bych  trefil…kde bydlíš?“

„Na Bidder Street,“řekla vyhýbavě.Steve jí byl sice sympatický,ale přece cizímu člověku neřekne kde bydlí.

Jimmy si uvědomil,že za celou tu dobu,co vystoupili z vlaku se k němu chovala jako k člověku – jako by vůbec nevnímala že je nebezpečný,nebála se ho,jako ostatní lidé,které v noci občas potkával…až do teď.Jistě,Sundance by nebyla takový blázen,aby cizímu člověku prozradila kde bydlí,i kdyby jí připomínal starého přítele.

„Já ti neublížím,“slíbil jí.Nedokázal by jí ublížit.Sundance ne. „Jen tě nechci jít nechat domů samotnou,jak jsi sama viděla,v Londýně není zrovna moc bezpečno.“

V Sundance se nejdřív zvedla vlna neznámých pocitů…něco jako dojetí,že ji chce úplně cizí kluk doprovodit domů,protože má strach,aby se jí něco nestalo…promíšené se zcela neznámým pocitem - hejnem motýlů v žaludku, a nakonec si vzpomněla ještě na něco.Oči se jí hrůzou rozšířily a zděšeně vykřikla: „Musíme zavolat policii!Musíme jim říct co jsme viděli!“

Přesně tohohle se Jimmy bál.Bylo mu jasné,že kdyby se o tom,co se právě chystá udělat dozvěděli Vyšší – kdyby se o tom dozvěděl kdokoliv,bylo by po něm a i po Sundance.V tomhle okamžiku,kdy se dostala z šoku a došlo jí,čeho byla svědkem,by ji měl zabít a zničit tak jedinou osobu,která viděla tu mrtvolu.Ale to on nedokázal.Kohokoliv jiného,ale Sundance ne.

„Sundance,“zašeptal naléhavě a chytil ji jemně za paži.Bylo hrozně důležité,aby ji přesvědčil,takže skoro zapomněl na svou žízeň,choval se jako člověk.

„Sundance,žádnou policii volat teď nebudeš,ano?Ani nikdy jindy.Ti chlápci by si na tebe počkali a zabili by tě.I tak na sebe musíš dávat pozor,nechoď sama po setmění ven.Slib mi to!“

Vyděšeně na něj zírala. „A t-ty mě ne-nezabiješ?“koktala strachy.Připadalo jí to jako noční můra.

„Ne,“uklidňoval ji. „Ale oni by chtěli,kdybys o tom,co jsi viděla někomu řekla.Prosím,slib mi že budeš mlčet.“

„Slibuju.Sice vůbec nic nechápu,ale slibuju.“

Jimmymu se trochu ulevilo,ale přesto ji nepouštěl.To teplo co z ní sálalo bylo tak příjemné… „Takže mi dovolíš,abych tě doprovodil domů?“

Sundance nevěřícně zamrkala,čekala,že i když mu přísahala,řekne že to byl vtip a zabije ji. „Tak jo…“

„Říkala jsi,že bydlíš na Bidder Street?“ujišťoval se a přitom vymýšlel co nejkratší cestu – Sundance vypadala,že brzy usne.Kdyby ji jen mohl odnést…jenže to nepřipadalo v úvahu,za prvé by jí bylo divné,že ji bez problémů unese a asi by nezvládl odolat takovému množství krve tak blízko…

„Ano,v čísle 12,“zívla.

Vykročili k východu z podzemky. „Ehm…“odkašlala si Sundance a Jimmy pocítil,že teplo z její kůže sálá nějak silněji.Červenala se – stále ji totiž držel za ruku.

„Jé,promiň,já zapomněl...“pustil rozpačitě její ruku.

Kus cesty šli mlčky a každý z nich čekal,až ten druhý protrhne ticho.Oba měli milion otázek,ale nikomu se nechtělo začít mluvit jako první.

Nakonec se Jimmy odhodlal. „Sundance,co jsi vlastně dělala venku tak pozdě – sama?“

Ztrhaně se pousmála. „Musím chodit na noční směny do fabriky,abych vydělala dostatek peněz.Teta Jenn dostala leukémii a léky jsou hrozně drahé – a stejně jí pomůžou jen nemoc potlačit,vyléčit ji může jen operace.Hledám dárce kostní dřeně,ale zatím se nikdo nehlásí.“

Jimmy se málem šokovaně zastavil,ale pak mu došlo,že je přece Steve Hanscom, a Jennifer,tu milou čtyřicetiletou paní nezná.

„Nemáš to moc lehké,co?“zeptal se účastně.

„Ne,to tedy ne.Jenn  je moje poslední živá příbuzná a jinak už mám jenom Ceris,to je moje kobylka.Naši mi ji dali jako půlroční hříbátko,hned jak se mohla dát pryč od Ceunony – to byla její matka.Nedovedu si představit svět bez nich.“

Jimmy opět zatoužil ji nějak utěšit,ale nenapadalo ho jak.

„Asi mi nevysvětlíš,proč mám ignorovat to co se dnes stalo?“zeptala se tiše Sundance.

„Ne,mrzí mě to,ale věř že nevědomost bývá mnohem příjemnější než pravda.“

Zase pokračovali mlčky.

„Máš nějakého přítele?“nevydržel Jimmy.

Sundance udiveně zvedla hlavu. „Ne,nikdo mě ještě ani neměl skutečně rád.Většinu chlapů zajímá jen moje tělo,“odfrkla si znechuceně. „Povaha už je jim ukradená.“

Jimmymu se zdála,jako by nad něčím tiše zuřila. „Řekl jsem něco nevhod?“

„Ani ne,jen jsi mi tím připomněl mého exšéfa.“Tu větu skoro zasyčela..

„Exšéfa?“

Sundance se rozmýšlela,co všechno mu má říct.Nakonec řekla:„Dovoloval si na mě,šmaták.Vrazila jsem mu a dala výpověď.“Najednou se jí z očí vyvalily slzy.Zlostně si je utřela.

„Sundance?Co se děje?“ptal se Jimmy poplašeně.Nechtěl ji rozplakat.

„Nic…teda vlastně…nebudu mít dost peněz!“zakvílela a posmrkávala.Už toho na ni bylo moc.

Jimmy dostal geniální nápad. „Dej mi adresu fabriky,popiš mi jak tvůj bývalý šéf vypadá a zítra můžeš znovu nastoupit.“

Udiveně si otřela oči kapesníkem a udělal o co ji požádal.

Za slabou půlhodinku dorazili k domu,kde Sundance bydlela.

„Hrozně moc ti děkuju,Ji- Steve.Bez tebe bych už byla mrtvá.“

„Není zač,udělal jsem to rád,“usmál se na ni.

Odemkla domovní dveře a chystala se vejít dovnitř,ale na prahu se otočila. „Uvidím tě ještě někdy?“

Usměv mu z tváře zmizel.Tak rád by se s ní vídal,ale je upír,ohrožoval by ji každou sekundu kdy by byl s ní.

„Asi ne.Rád jsem tě poznal,Sundance.“

Než stačila cokoliv říct,zmizel.

Sundance smutně vylezla po schodech – výtah zase nejel – do druhého patra a odemkla dveře.Zaposlouchala se a málem dostala infarkt.Byt byl tichý.Nikde se neozývalo oddechování tety Jenn.Vrazila do jejího pokoje – postel byla rozestlaná,ale Jennifer nikde.Sundance zděšeně popadla bundu,kterou si před necelou minutou pověsila na věšák a rozběhla se k sousedům.Zvonila na doktora Meltona,který jí občas pomáhal,když bylo Jenn hodně špatně.

Konečně se otevřely dveře. „Doktore!Kde je Jenn?!“Pak Sundance ještě dodala. „Promiňte že vás vyrušuji ze spánku.“

„To je v pořádku,Jennifer mě prosila,abych ti dal vědět,jak se vrátíš z práce,ale usnul jsem.“

Sundance netrpělivě poklepávala nohou.

„Jennifer se odpoledně udělalo špatně,zazvonila na mě a potom se zhroutila.Odvezl jsem ji do nemocnice,tam kde bývá vždycky…“

To Sundance stačilo. „Díky!“zařvala ještě a už se řítila po schodech dolů.Nemocnice byla díkybohu pár bloků,takže tam celá udýchaná doběhla za pár minut.Vyběhla do třetího patra – už věděla,kam má jít,tohle se nestalo poprvé – a vtrhla na sesternu. „Kde je –“

„Slečno Glitteringová,čekali jsme vás!“přerušila Sundance vrchní sestra,Tracy Foxová.Už znala Sundance a její tetu pár let a byla stále udivená obětavostí,s jakou se Sundance o Jennifer starala. „Teta je v pořádku,už ji dokonce odpojili od přístrojů,byla to jen chvilková nevolnost.“

Najednou sem vběhl i nadšený doktor Belinger,který se pokoušel Jennifer léčit od začátku její nemoci. „Sundance!Tak rád vás vidím!Neuvěříte,co se stalo!“

„No??“vyjekla Sundance nedočkavě.

„Ozval se nám dárce!“