První a jediný

Autorka: Malika

Tma.

Ticho.

Tma.

Ticho.

A pořád dokola.

Divné.Nudné.

Tak takhle vypadá smrt?

Nic mi nedává smysl.Proč tu vlastně jsem?Po smrti?Kdo jsem byl a proč jsem umřel?Něco se mi vybavovalo.Něco se Samem…

Počkat,Sam?To jméno mi připomíná obrovského vlka.Vlka?Copak jsem byl nějaký zřízenec v ZOO?

Je tady tak prázdno.Tady…někde.Někde v prázdnu je prázdno.Hm...A tma.Nic nevidím.Moment,můžu vlastně něco vidět?Mám oči?

Nevím.Je to tu tak temné.

Jak dlouho už tu jsem?Minutu?Hodinu?Den,týden?Měsíc?Roky?Věčnost?

Necítím svoje tělo.Jako bych byl součást té temnoty,která mě obklopovala.

Najednou se mi zdálo,že se ta temnota hýbe.Příjemná změna.Tekla,nebo plula,či snad letěla? Někam pryč,jakoby doprava.Nechal jsem se jí unášet a v hlavě jsem měl prázdno.

V hlavě??Mám hlavu?A tělo?Nic jsem neviděl,ale zkusil jsem se nahmatat.Nemohl jsem se pohnout,prostě to nešlo,ale začínal jsem pociťovat mravenčení.Bylo to nepříjemné a lechtalo to,ale dokázal jsem rozeznat,že mám nohy,ruce…A jak jsem si to uvědomil,proud temnoty se obrátil.

Začal jsem téct na druhou stranu,někam pryč.

Najednou jsem uviděl bílé oslepující světlo,bodalo mě do očí i přes zavřená víčka.

Mám oči?Mám víčka?Paráda!!!

Ale potom mě něco začalo pálit a tahle bolest odsunula všechno do pozadí.To ostré světlo mi přišlo v porovnání s tímto jako pohlazení.

Smrt přece bolet nemá!Nebo ano?

Byla to příšerná agónie,neustávající a všudypřítomná.V každé mé buňce,v každé žíle…Někdo mě pálil.

Co jsem spáchal za hrozný zločin,že se mě rozhodli upálit?Byl jsem snad něco jako mistr Jan Hus?Nebo Johanka z Arku?Byl jsem za svého života moc špatný?

Nic si nepamatuju,jen nějakého vlka…prosím,ať už shořím,ať už je ze mě popel,ať už nic necítím…prosím,prosím…už chci konec…prosím…

Ale bolest se ještě zhoršovala,pokud to vůbec bylo možné,a nikdo nepřišel,aby ten oheň uhasil a já stále hořel…pomoc!prosím,už dost,už dost!!!

Nevím,jak dlouho jsem takto naříkal – dny?Týdny?

Prosím,ať už je konec!!!

Někdo vyslyšel moje prosby.Oheň začal ustupovat.Sice pomalu,ale mizel.Ach,toho anděla,který mě hasí bych moc rád poznal.

Takže už budu konečně mrtvý?V pekle nebo v  nebi?

Bolest se soustřeďovala do stále menších a menších kruhů…a pak jsem uslyšel něčí hlas.

„Jaku?Jacobe,slyšíš mě?Carlisle,už je to pět dní,to je moc dlouho!“

Jiný hlas řekl: „Hlavně klid,Bello.Poslední,co by nám teď chybělo by bylo,abys někoho zakousla.Nečekali jsme,že to bude normální přeměna,jako u lidí.On byl člověk jenom částečně a navíc náš nejhorší nepřítel.Jsem vážně zvědavý,jestli se bude pořád měnit ve vlkodlaka.“

Co?O čem to ti lidé mluví?

Bolest se stáhla do srdce.Au,pěkně to bolelo.

A pak se mi něco v mozku přecvaklo a já si vzpomněl.Na všechno.

Bolest zmizela i ze srdce a ono přestalo být.

Otevřel jsem oči.Já,Jacob Black,první a jediný upíří vlkodlak.

KONEC