Proč tu není

Autorka: Dara

7.

Opět jsme jeli v takovém pořadí jako do Denali. Už jsme byli opět v USA. Do Seattlu nám to zbývalo asi 10 minut cesty a pak při naší rychlosti asi 5 minut do Olympie.

,,Bello‘‘ řekl mi po chvíli ticha Edward. ,,Slib mi, že kdybychom se museli ve Volterře rozdělit a nebyly by jsme spolu, slib mi že mi na sebe dáš pozor. Mám tě jako upírku jeden den, miluju tě ještě víc než když jsi byla člověk. Nepřežil bych kdyby se ti něco stalo nebo kdyby tě….‘‘ nedokázal dokončit větu.

,,Edwarde, já zůstanu s tebou ať se děje co se děje. Nerozdělíme se. A když, tak půjdu s tebou.‘‘ řekla jsem mu.

,,Miluju tě‘‘ odpověděl mi pouze.

,,Já tebe taky‘‘ řekla jsem a podívala se na naše propletené ruce.

Právě jsme zajížděli na parkoviště. Měli jsme tam nejhezčí auta. Chodci se nemohli vynadívat.

,,Letí nám to za půl hodiny‘‘ řekl Carlisle.

,,Nepůjdeme si sednout do haly?‘‘ zeptal se Emmett.

,,Můžeme‘‘řekla Esme..? Alice, Rose, můžete se jít převlíknout, my tu počkáme‘‘ řekla jim.

Ještě štěstí,že jsem si vzala tříčtvrťáky, které si potom můžu rozmotat a dát si je jako kalhoty, takže jsem nemusela nikam jít a mohla jsem zůstat s Edwardem a zbytkem rodiny.

Posadili jsme se uprostřed haly, ale bylo volných jen 6 židlí, takže si sedli páni a Esme s Tanyou a já si sedla na klín Edwardovi. Potom přišla Alice a posadila se na klín Jasperovi a Rose Emmettovi.

Ostatní cestující se na nás všechny nemohli vynadívat. Když se náš let přiblížil na tabuli k nejvyšším řádkům, zvedli jsme se a šli do letadla. Letěli jsme 1. třídou, kde byla sedadla po dvou, takže každý pár seděl spolu. Kromě Tanyi. Ta si sedla za Esme s Carlislem a povídali si.

Před námi seděla Alice s Jasperem. Potom Alice vyjekla. Naštěstí jsme tam zatím byli jediní, takže jsme se všichni kolem ní za zlomek sekundy shromáždili.

,,Alice, zlato, co jsi viděla?‘‘ ptal se Jasper.

Rozechvělá Alice se podívala na Tanyu. Edward už to věděl. Opřel se o sedadlo a koukal se z okna. Použila jsem svůj dar a podívala se Alici do hlavy co viděla. Viděla Tanyina druha jak je u Volturiů. Viděla jak ho vlečou tou samou chodbou kudy jsme šli taky. Viděla jak se Volturiovi perou s jejím druhem a jak Jane používá svůj dar k mučení. Viděla jak se Tanyin druh svíjí na zemi. Vzpomněla jsem si, jak jsem takhle viděla Edwarda. Věděla jsem, jak se musí Tanya cítit. Ale Alice taky viděla, že se naše mise vydaří. Aspoň jedna dobrá zpráva.

Opřela jsem se o sedadlo a Edward mě obejmul.

,,Viděla jsi to?‘‘ zeptal se. Schoulená v jeho náruči jsem jen zakývala hlavou.

,,Nemysli na to. Vysvobodíme ho. To jsi taky viděla ne?‘‘ opět jsem kývla.

,,Tak vidíš‘‘ řekl a vtiskl mi polibek abych už na to nemyslela.

Mezitím se letadlo konečně zaplnilo a my vzlétli.

Letěli jsme docela dlouho,ale společnost mi dělal Edward, takže pro mě to moc dlouho nebylo. Usuzovala jsem to jen podle hodinek. Když se konečně ozval kapitánův hlas, abychom se připoutali, že budeme přistávat, ulevilo se mi, protože mě to v tom letadle nebavilo. Poslechli jsme a připoutali jsme se, i když to pro nás bylo zbytečné. Nám by se nic nestalo. Ale museli jsme se chovat normálně. Jako lidé.

Vystoupili jsme z letadla a šli jsme do půjčovny aut. Museli jsme přes sebe mít dlouhý kabát a nebo svetr. Já, Tanya, Esme, Rose a Alice jsme přes hlavu měli velké černé klobouky a Jasper si vzal kšiltovku, Edward, Emmett a Carlisle klobouky. Alice si vybrala opět žluté auto podobné tomu co má doma, Edward nechal mě, ať něco vyberu.. mě se nejvíc líbil stříbrný kabriolet s černými skly a sklapovací střechou, Emmett a Rose si vzali červený Citroen C-Matisse a Carlisle a Esme s Tanyou si vzali opět svůj oblíbený černý mercedes. Zaplatili jsme a vydali se na cestu.

Jeli jsme přes nádhernou Toskánskou krajinu. Hnali jsme s větrem o závod. Tentokrát jsme v čele skupiny byli my s Edwardem. Po asi půl hodině jízdy se před námi začal rýsovat kopec a na něm starobylé upíří město.

,,Volterra‘‘ řekl Edward suše a dupl na plyn ještě víc. Jeli jsme smrtelnou rychlostí vstříc nepřátelským upírům.