Proč tu není

Autorka: Dara

4.

Cítila jsem jak mi srdce začalo bít jako o život.Pak si vzal slovo Edward.

,,Bello, dospěl jsem k rozhodnutí‘‘ řekl a úsměv mu pohasl.

,,My musíme do Volterry. A vezmeme tě s sebou. Ale.. Jako upírku‘‘

To jsem nečekala..,,Vážně?‘‘

Kývl hlavou. ,,Pokud bys samozřejmě souhlasila‘‘…

Jak může pochybovat o tom, že bych nesouhlasila? Ale jsem velmi ráda, že to chce udělat.

,,Samozřejmě že souhlasím. Chci vám pomoct‘‘ řekla jsem po chvíli.

Edward se usmál ,,Tak zítra ráno?‘‘ zeptal se a usmál se víc doširoka.

S úsměvem jsem přikývla.

Už jsme byli s Edwardem nahoře v ,,našem‘‘ pokoji. Už bylo po oslavě. Byla jsem ráda, že to byla taková rodinná oslava a nezvrhlo se to v něco příšerného v Alicině stylu. Všichni mě s radostí přijali do rodiny. I když jsem měla dojem, že už do ní patřím. Ale zítra.. Zítra do ní už opravdu budu patřit se vším všudy.

,,Bello?Spíš?‘‘ zeptal se Edward.

,,Ne.‘‘ Řekla jsem a  obrátila jsem se k němu.

,,Edwarde, chci ti poděkovat, že to pro mě uděláš. Že mně přeměníš.‘‘ řekla jsem mu.

,,Bello, za to nemusíš děkovat. Jsem rád že jsem dospěl k tomuto rozhodnutí. Miluju tě a kdybys mi za 50 let umřela, chtěl bych zemřít s tebou. Řekl jsem si, že by to asi ublížilo celé rodině,a proto tě přeměním. A rád‘‘ usmál se a políbil mě na čelo.

,,Miluju tě‘‘ řekla jsem.

,,Já tebe‘‘ odpověděl a opět mě políbil. Ale ne na čelo. Opět se to zvrtlo v něco víc. Oba jsme měli prsty zamotané ve vlasech toho druhého a ani jeden nehodlal přestat.

Poté Edward přestal a řekl s úsměvem ,,Ani nevíš jak moc se těším až budeš jako já. Budu se moct přestat ovládat‘‘

,,Já se taky moc těším‘‘ řekla jsem a nechtěně jsem zívla.

,,Bello, vyspi se. Zítra máme velký den.‘‘

,,Edwarde? V kolik hodin mě asi proměníš?‘‘ zeptala jsem se.

,,Počkám až se vzbudíš, dáš si svoji poslední snídani a budeš pořádně připravená‘‘ řekl a začal mi do ucha zpívat mojí ukolébavku.

,,Tak dobře‘‘ řekla jsem a šla naposledy do říše snů.