Proč tu není

Autorka: Dara

22.

Dny ubíhaly a ubíhaly.. Pozítří jsme měli vyjet do Paříže… Ale já stále čekala na Jacobovu odpověď.. Ale neozval se.. Mohl zavolat, napsat další dopis, cokoliv.. Najednou mě z mého přemýšlení vytrhl Edward.

,,Bello? Je ti něco?‘‘ ptal se hned starostlivě..

,,Ne, nic.. Jen jsem přemýšlela‘‘ řekla jsem mu a usmála se.

,,To jsi musela být opravdu hodně zabraná, protože jsi asi neslyšela, že někdo přijel‘‘ řekl.

..Alice a rodina?‘‘ ptala jsem se hned.. A pak mi do nosu praštil ten pach..

,,Ne, Alice ne.. Jacob‘‘ řekl a usmál se na mě. Hned jak jsem tohle uslyšela jsem vyletěla z kuchyně, kde jsem stála do obýváku.. Seděl tam..

..Jacobe!‘‘ vyjekla jsem radostně a běžela přímo k němu. Přátelsky jsem ho objala a posadila se na protější pohovku k Edwardovi, který si tam sedl když jsem se zdravila s Jacobem..

,,Ahoj, Bello‘‘ řekl mi, když jsem si sedla. Nic jsem neřekla, jen jsem se usmála.

Jacob pak mrkl na Edwarda a usmál se na něj.. Nečekané. Edward udělal to samé. Bylo vidět, že se opravdu snažil.. Mezitím, co jsem měla takovou radost jsem si nevšimla dívky, která seděla vedle Jacoba.. Jacob si všiml, kam se koukám a hned ze sebe vychrlil.

..Ehm.. Bello.. Tohle je moje láska Samatha.. Samantho, tohle je Bella a její.. ehm.. manžel a láska jejího života Edward.‘‘ řekl..

Já jsem se postavila a přešla k ní a podala jí ruku.

,,Moc ráda tě poznávám‘‘ řekla jsem a darovala jí rozzářený úsměv..

,,Já tebe taky, Bello.. Tolik jsem o tobě a o Edwardovi slyšela.‘‘ řekla a úsměv mi oplatila.. Edward byl hned za mnou a také se s ní pozdravil.

Bylo to opravdu zajímavé dopoledne.. Vyřešili jsme úplně všechny spory.. Vlkodlaci se už nemuseli bát nás a my jich. Už se neměli o co prát.. Už věděli, že já patřím na tuto stranu a že jsem šťastná.

Po několika hodinách se Jacob postavil k odchodu. Samantha ho ještě trochu podpírala. Pořád byl ještě slabý. Byla to opravdu milá dívka. U dveří se Jacob zastavil.

,,Edwarde, odpusť mi prosím tě všechno, co jsem ti udělal. Je mi opravdu líto..‘‘ řekl a čekal na odpověď. Edward neotálel a hned řekl.

,,Jacobe, za nic se neomlouvej, vše je odpuštěno. A myslím, že nejen z mé strany.‘‘ řekl a usmál se.

,,Takže.. přátelé?‘‘ ptal se Jacob..

,,Přátelé‘‘ podtvrdil Edward. Poté si podali ruce a poplácali se po ramenech. Opravdu jako kamarádi.. Byl to druhý nejkrásnější okamžik mého života. Vidět, jak se moje životní láska a nejlepší přítel spolu baví jako opravdoví přátelé.. Poté jsem si vzpomněla na své magnety.. A přece jsem to dokázala! Přinutila jsem přírodu změnit se.. Udělat z nepřátel opravdové přátele.. Poté Jacob nasedl do auta a odjeli. Já jsem byla opět s mojí láskou. Od teď už napořád..

                                                                   THE END