Proč tu není

Autorka: Dara

21.

,,Bello, mám pro tebe ještě jeden dárek‘‘ řekl Edward asi ve čtyři ráno a obličej se mu rozzářil.

,,Blázínku, mně nemusíš nic dávat. Dal jsi mi to nejdůležitější.. Sebe. A nejen to. Dal jsi mi své srdce, nesmrtelnost.. To já bych ti měla něco dávat.. To já jsem tvým velkým dlužníkem‘‘ chtěla jsem pokračovat než mě utnul polibkem.

,,Ne, Bello. Dost..‘‘ řekl jemně. ,,Kdopak je tady blázínek, hm? Nemusíš mi nic dávat.. Už jsi mi dala sebe, svou lásku.. mě to stačí‘‘ řekl a ještě jednou mě políbil na čelo. Povzdechla jsem si..

Po chvíli mlčení jsem ze sebe vydala..

,,Paní Isabella Cullenová‘‘ řekla jsem a podívala se s úsměvem na něj. ,,Jak ti to zní?‘‘ptala jsem se..

,,Nádherně‘‘ řekl. V očích se mu zračila spokojenost, láska.. Byla jsem si jistá, že v mých taky.

,,Ale teď zpátky k tématu‘‘ řekl najednou.. Poraženě jsem si vzdychla..

,,Tak co je to za dárek?‘‘ řekla jsem.. Co je to se mnou? Teď jsem opravdu byla zvědavá co pro mě má.

Chvíli mlčel.. ,,Edwarde, jestli mi to nevyklopíš, tak si vypůjčím tvůj dar‘‘ kárala jsem ho.. Šibalsky se na mě usmál.

,,Bello, včera jsme měli svatbu. Co nadchází po svatbě?‘‘ ptal se. Chvíli jsem přemýšlela.. Pak mi to došlo..

,,Svatební cesta?‘‘ ptala jsem se s očima vykulenýma. Jeho úsměv se ještě víc roztáhl.

,,Edwarde, vždyť jsme byli v Itálii‘‘ namítla jsem..

,,To byla předsvatební cesta‘‘ uculoval se..

,,Kam?‘‘ ptala jsem se hned..

,,Do Evropy‘‘ řekl.. ,,Kam do Evropy?‘‘ pořád jsem byla nedočkavá… ,,Edwarde,Evropa je dost široký pojem‘‘ smála jsem se mu.

,,Do města zamilovaných, Bello. Do Paříže.‘‘ řekl a čekal na mou reakci.

,,Do Paříže?! No páni.. To je můj velký sen se tam jet podívat‘‘ vyhrkla jsem s radostí a přitiskla jsem mu své rty na jeho.

,,Máš radost?‘‘ ptal se po chvíli.

,,Obrovskou‘‘ řekla jsem hned,v očích miliony jiskřiček.

,,Tak to jsem rád‘‘ řekl a začal mě pomalu líbat. Pořád jsem v něm našla známky po tom, že se bál aby mi neublížil. Přece jen mě líbal víc když jsem ještě byla člověk. Ale byla jsem si jistá, že ho to brzy omrzí..

A taky že ano.. Najednou byly jeho rty naléhavější, plné vášně. Stejně tak jako moje. Položila jsem ho na postel - stihla jsem to udělat dřív, než by to on udělal mě - a lehla jsem si na něho. Pomalu, se rty pořád na jeho jsem mu začínala rozepínat bílou košili. Jeho ruce jsem cítila nejdřív na zádech, potom už byly zamotané mezi mými vlasy.

,,Edwarde, počkej‘‘ řekla jsem mezi polibky, pořád jsem ležela na něm. Zmateně se na mne díval.

,,Co když.. sem někdo přijde.. nebo.. nás uslyší‘‘ řekla jsem a zabořila mu obličej do prsou. Jen se usmál.

,,Neboj, Alice už se postarala o to, abychom měli pro naší manželskou noc prázdný dům. Ostatní jeli na 2 dny k Tanye do Denali.‘‘ řekl a v očích mu jiskřilo.

,,Vážně?‘‘ zeptala jsem se šibalsky.. Jen se usmál a začal mě hladit po zádech a přibližovat mé tělo ke svému.

,,Takže máme celý dům pro sebe?‘‘ ptala jsem se pořád.. ,,Ano. Po celé dva dny‘‘ upřesnil.. Usmála jsem se. Pak už jsem to nechtěla oddalovat nějakými hloupými řečmi. Chtěla jsem jeho.. Jeho a nic jiného.. Opět jsme se ponořili do polibků, pak když jsem nedávala tak velký pozor nám rychle vyměnil pozice. Najednou on ležel na mě a začal mě vysoukávat ven z šatů. Nebránila jsem se.. Po chvíli jsme tam oba leželi už jen ve spodním prádle. Netrvalo dlouho a i to zůstalo někde na zemi..

Užili jsme si svou ,první‘ manželskou noc tak, jako nikdy jindy..

,,Jsem ráda, že už jsem jenom a jenom tvoje‘‘ řekla jsem s blaženým úsměvem.

,,Já taky.. Nevíš ani jak moc‘‘ řekl mi na to a ještě jednou mě políbil.. Pak jsme oba dva ztuhli. Ucítili jsme něco, co nám oběma nevonělo. Vlkodlaka…

Blesku rychle jsme se oblékli, ale nejdřív jsme museli najít do čeho. Svatební věci jsme si na sebe vzít nemohli.. Edward na sebe natáhl oblečení, které měl ve skříni - černý rolák a rifle. Já jsem u něho měla jen své staré roztrhané jeansy. Nemohla jsem nikde najít tričko, tak mi Edward hodil svoji světle modrou košili. Jen co jsem si ji stačila natáhnout, ozval se zvonek. Oba jsme seběhli dolů a Edward otevřel dveře. Já si ještě zapínala posledních pár knoflíčků. Stál tam Sam.

,,Můžu dál?‘‘ ptal se. Edward jen přikývl. ,,Ehm.. nerad vás ruším při vašem.. ehm..‘‘ nedořekl větu a zadíval se na mě. Já se spatřila v obrazovce televize. Sama jsem se sebe lekla. Vlasy jsem měla úplně rozcuchané, kruhy pod očima fialové, ale v očích a na rtech pocit štěstí.

,,Nic se neděje‘‘ řekl Edward a pokynul mu, aby si sedl na pohovku naproti nám. Já jsem si rychle urovnala to svoje vrabčí hnízdo a trochu se upravila.. Sam pořád hledal správná slova, když se usadil. Edward už byl netrpělivý..

,,Tak co chceš?‘‘ ptal se Edward. Náhlá nepřátelskost v jeho hlase jsem nečekala. Edward se vždy uměl ovládat.

,,No.. nejdřív bych vám chtěl pogratulovat k svatbě.. Za celou smečku‘‘ řekl napřed..

,,K věci‘‘ namítl Edward.

,,Dobrá tedy..‘‘ řekl a otočil se ke mně. Najednou mi podal obálku.

,,To je od Jacoba‘‘ řekl. Ztuhla jsem spolu s Edwardem ,,Už může psát. Dokonce se i posadit‘‘. řekl pak.

,,Chceš počkat na odpověď?‘‘ zeptala jsem se.

,,Jestli to nevadí‘‘ namítl Sam.

,,Dobře‘‘ řekla jsem a podívala se na Edwarda. Otevřela jsem mu svou mysl. Potom kývl. Vyběhla jsem nahoru po schodech jako kulový blesk a zastavila se až u nás nahoře na posteli, kde jsem rozlepila obálku.

,,Bello,‘‘ psal

,,Promiň. Je mi hrozně líto, že jsem tě předtím unesl. Myslel jsem si, že mě pořád miluješ a třeba si to vdávání rozmyšlíš..‘‘ Blázen.. pomyslela jsem si..

,,Teď, už jsem pochopil, že potřebuješ jen jeho. Opravdu se ti moc moc omlouvám za to, jak jsem se choval. Víš, Bello.. Já pochopil, že už se nebudeme moci stýkat. Proto tě prosím, abys na mě zapomněla. Vím, že to asi nepůjde lehce, ale prosím tě o to. Víš.. Jak ke mně chodilo celé La Push, přišla za mnou i jedna dívka. Bydlí asi o tři domy dál. Zvláštní, ale nikdy předtím jsem si ji nevšiml. No prostě.. jsem se otiskl! Jmenuje se Samantha. Určitě by se ti líbila. Byl to neuvěřitelný pocit. Ale teď k věci. I já se pokusím zapomenout a myslím, že i mě už to půjde líp, když k tomu budu mít Samanthu..

Ale to nemění nic na tom, že jsem tě opravdu miloval.. Ale i tak doufám, že sis svatbu užila a budete spolu s Edwardem šťastní. Přeju vám to.. I nad tímhle jsem přemýšlel a dospěl jsem k názoru, že on je pro tebe určitě ten pravý.. Měj se hezky.. Pozdravuj Edwarda a prosím tě řekni mu, že i jemu se hluboce omlouvám.. Sbohem…. Jacob

No páni… Kdybych mohla,určitě bych se rozplakala. Rychle jsem v Edwardově nočním stolku našla pero a začala jsem psát odpověď.

Dala jsem dopis do obálky a zanesla ho Samovi. Přikývl a odešel..

,,Tak co?‘‘ ptal se Edward..

,,Už se asi neuvidíme. Ale, ráda bych ho ještě jednou naposledy viděla.‘‘ přikývl.

,,Tak tam zajeď‘‘ řekl na to.

,,Miláčku, já už se od tebe nehnu! Jacob už zapomněl na všechno to nepřátelství. Už si našel dívku. Otiskl se.. Byla bych ráda, kdyby jste si aspoň podali ruce a na pár minut zapomněli na nepřátelství.‘‘ vzdychla jsem Edwardovi v klíně.

,,To zní jako opravdu dobrý nápad‘‘ řekl a přitiskl si mě blíž.

,,Díky‘‘ řekla jsem mu a ponořila se s ním do dalšího polibku. Teď, už nás snad nikdo nevyruší…