Proč tu není

Autorka: Dara

2.

Rychle jsem ten dopis rozlepila a četla..

Bello,

Promiň,že jsme odjeli a nic ti neřekli.Bylo to opravdu nutné.

Teď jsme v Denali u Tanyi a mě se po tobě moc stýská.Doufám,že se ti ty

růže líbí.Nevím,jak dlouho se tu zdržíme,ale doufám,že se spolu opět brzy setkáme.

Budu ti denně psát,neboj.

                Miluji tě…

                                    .. Edward

Uběhl týden..

Edward byl pořád pryč.Denně mi přišel dopis,jak slíbil.Ale ani v jednom neuvedl důvod,proč tam odjeli nebo kdy se vrátí,jestli se vůbec vrátí.Z našeho domu se pomalu stávalo zahradnictví.Každý den mi chodil košík růží.Bílých,červených,žlutých,..Do pokoje se mi vešly jen dva,zbytek jsem rozmístila po obývacím pokoji a po kuchyni a předsíni.Jestli to bude trvat takhle dál,už tu pro další nebude místo.

Jela jsem do školy.Dny se bez Edwarda neuvěřitelně vlekly.Když konečně nadešel oběd šla jsem do jídelny a sedla si k Angele a Benovi. Ani jeden se nezmiňovali o Cullenových. Hlavně ně o Edwardovi..

Po tělocviku jsem zamířila na parkoviště..Když jsem šla ke svému náklaďáčku,jako když mě přimrazí.

Stál tam,opíral se o můj náklaďáček,na tváři ten svůj svůdný neodolatelný úsměv.Když mě spatřil,rozzářily se mu oči a natáhl ke mně paže abych mu vběhla do náruče.

To jsem taky udělala..Rozběhla jsem se,nekoukala jsem jestli jedou auta nebo ne,hlavně jsem chtěla být co nejdříve v jeho náruči.Když nás od sebe dělily pouze dva metry,udělal dva rychlé kroky a já do něj narazila.Vlastně jsem na něj doslova skočila.

Bylo to neuvěřitelné.Opět mě držel v náruči.Po ničem jiném jsem netoužila.Když se naše těla od sebe konečně asi po 10ti minutách objímání odtrhly,oba jsme se dychtivě políbili.Hezčí už to nemohlo být.Moje prsty se mu opět zavrtaly do vlasů a ty jeho mě přidržovaly.Ale ani jeden z nás nechtěl přestat.

Byli jsme na sebe doslova přilepení,ale stále jsem mohla dýchat.Poté udělal něco nečekaného.Jednu ruku mi dal pod krk a druhou nechal tam kde byla,a ohnul mě dozadu a stále mě držel.Byla jsem skoro rovnoběžně se zemí,ale on mě stále nepřestával líbat.A to se mi líbilo.

Když mě po chvíli opět postavil na nohy a naše rty se od sebe odloučily,oči nám plály vzrušením a touhou po tom druhém.A především radostí.Radostí z toho,že jsme opět spolu.

,,Ahoj lásko‘‘ vypravil ze sebe tím svým sametovým hlasem.

,,Ahoj,vítám tě doma‘‘odpověděla jsem mu a usmála se.

,,Něco pro tebe mám‘‘ řekl..A najednou měl v ruce jednu růži.Usmál se a podal mi ji.

,,Děkuji,je krásná‘‘ řekla jsem a políbila ho.

Pak asi po 10ti minutách jsme si sedli do auta,on na místo řidiče,a jeli jsme k nám domů.

Při cestě mi to nedalo a zeptala jsem se.

,,Edwarde?‘‘

,,Ano Bello?‘‘ zeptal se a podíval se na mě.

,,Co jste dělali v Denali?‘‘..řekla jsem a podívala jsem se na něj.

Stiskl mi ruku..Ale odpověděl mi.

,,Víš Bello. Chtěl jsem tě navečer pozvat k nám.Tam se vše dozvíš.Vadilo by ti,kdybys u nás přespala?‘‘

,,Kde bych spala?‘‘zeptala jsem se na tvářích úsměv.

,,No..u mě‘‘ odpověděl a šibalsky se na mě podíval.

,,Beru‘‘ řekla jsem až moc rychle a  oba jsme se rozesmáli.