Proč tu není

Autorka: Dara

19.

Ty dva týdny uběhli jako voda. Dnes bylo 13.května. Zítra bude ten slavný den D.. Včera dorazila Renée s Philem. Renée s Esme si hned padly do oka. Dnes už spolu šly nakupovat. Phil zůstal u Charlieho.

Tyhle 3 dny byli snad nejhorší v mém životě. Nebyl u mě Edward. Emmett, Jasper, Mike a Ben ho vytáhli na, rozlučku se svobodou, do Rena.. Já si to měla užít tady. Edward se měl vrátit i s kluky dnes pozdě večer, protože před Benem a Mikem nemohli jezdit auty jako šílenci a nemohli se pohybovat svou upíří rychlostí.

,,Bello?‘‘ vešla do pokoje Rosalie.

,,Ano, Rose? Pojď dál‘‘ pobídla jsem ji.

,,Bello, nechceš si jít se mnou s Alicí a Jane zalovit? Jane potřebuje chytit lepší barvu očí, proto se pokusí s námi lovit zvířata. A i tobě začínají oči pěkně tmavnout.‘‘ řekla a starostlivě se na mě podívala.

,,Ano, pojedu moc ráda‘‘ řekla jsem. ,,Jen se převlíknu‘‘ a vstala jsem z pohovky a šla ke skříni. Vzala jsem si na sebe světle modré triko s výstřihem do V a starší, už protrhané rifle. Šla jsem po schodech dolů, kde už na mě čekali holky.

,,Kam pojedeme?‘‘ zeptala se Jane.

,,Nechcete se radši proběhnout?‘‘ zeptala se Alice. ,,Přece jen by to bylo rychlejší‘‘ poznamenala.

,,No proč ne..‘‘ řekla jsem na to.

,,Dobře.. půjdeme kousek za Port Angeles.‘‘ řekla Alice.

,,Mají tam trošku přemnožíno srn a jiné lesní zvěře‘‘ dodala Rosalie. Usmála jsem se a vyrazily jsme. Ani ne za dvě hodiny jsme byly zpátky. Všechny jsme spořádaly několik srn. Jane to šlo opravdu dobře.

,,Bello, převlékni se prosím‘‘ řekla mi Alice a v očích měla miliony jiskřiček.

,,Co na mě chystáte, Alice?‘‘ ptala jsem se a podívala se na ně.

,,Uvidíš, bude se ti to líbit ‘‘ řekla mi Jane.

,,Neboj, Ang a Jessica pojedou taky‘‘ uklidnila mě Alice. Aspoň jedna dobrá zpráva. Vyběhla jsem nahoru a vzala si na sebe tmavě modré šaty a k tomu ladící boty a vlasy si smotala do nějakého drdolu. Nevypadalo to vůbec špatně. Pak jsem seběhla dolů, kde už na mě opět čekaly holky. Jen se na mě podívaly a uznale se usmály. Ony taky vypadaly výborně. I Jane to slušelo. Všechny jsme měly šaty po kolena, ale každá jinou barvu. Jane zvolila černou, Rose jako obvykle červenou a Alice bílou. Jediná Alice měla vlasy rozpuštěné, protože se jí nedali stáhnout do něčeho jako jsme měly my. Rozhodly jsme se, že pojedeme Rosaliiným BMW.

,,Ale to se tam nevejdeme!‘‘ řekla jsem.

,,Neboj, řekla Alice. Já pojedu svým autem napřed a budu tam na vás čekat‘‘ řekla. Nasedly jsme si. Rose řídila a já si sedla na sedadlo spolujezdce. Jane si sedla dozadu. Jely jsme vyzvednout Jess a Angelu. Obě měly rozpuštěné vlasy a šaty. Angela své oblíbené růžové, které kupovala se mnou na jarní ples v Port Angeles minulý rok a Jess měla podobné jako ona, ale žluté. Byly jsme jak motýli.

,,Kam, že to jedeme?‘‘ ptala jsem se Rose, když jsme vyrazili.

,,Jedeme na tvou rozlučku se svobodou‘‘ řekla ,,Do Tacomy‘‘ dodala.

Do Tacomy.. No páni..

Jely jsme asi půl hodiny. Rose pěkně dupla na plyn. Naštěstí to Jess ani Ang nevadilo.

Když jsme tam dorazily, Alice už na nás čekala. Stála před jedním z klubů. Vypadalo to tu dost dobře.

Vešly jsme dovnitř.

,,Dobrý den, dámy. Máte rezervaci?‘‘ zeptal se nás jeden zaměstnanec.

,,Ano‘‘ řekla Alice a dala mu lísteček. Zakýval hlavou a řekl.

,,Následujte mě, prosím‘‘ a vedl nás k jednomu ze stolů. Posadily jsme se.

,,Budete si něco přát?‘‘ zeptal se. Všechny jsme si objednali. Většinou colu. K jídlu nic. Po chvíli nám přinesl pití a odešel.

,,Tak co, Bello? Jak se těšíš na zítřek?‘‘ začala se vyptávat Jess.

,,Nemohu se dočkat‘‘ odpověděla jsem upřímně. Zbytek večera pokračoval nějak podobně. Domlouvaly jsme se jaké účesy si budeme dělat, jaké odstíny očí, doplňky,..

Naštěstí to nebyla žádná velká rozlučka. Brala jsem to spíše jako posezení s kamarádkami. Takovou menší dámskou jízdu. Naštěstí se Alice držela na uzdě. Když bylo asi půl desáté večer, vyrazily jsme zpět do Forks.

Domů jsme dojely asi kolem čtvrt na jedenáct. Rozvezly jsme holky domů a rozloučily se. Ne na dlouho.. Ráno se uvidíme v kostele.

Dojeli jsme k domu, kde už naštěstí stálo Edwardovo volvo. Ještě než jsem stačila zabouchnout dveře od auta, vyletěl ze dveří Edward a běžel normálním lidským během ke mně. Vyběhla jsem mu vstříc a vběhla mu do náruče. Chvíli jsme tam tak stáli a objímali se.

,,Chybělas mi‘‘ přiznal se.

,,Ty mě taky.‘‘ odpověděla jsem mu.

,,No tak, Bello, Edwarde. Do zítřka se nemáte vidět‘‘ řekla Alice a začala mě táhnout do domu.

,,No táák, Alice, počkej‘‘ řekl Edward, dohnal nás a letmo rychle mě políbil. Alice se nenechala ukecat a dotáhla mě do pokoje - pro hosty. Tam už jsem měla vše připravené na ráno.

,,Neboj‘‘ řekla a pokračovala ,,budeme se jako stráž střídat u tvých dveří, aby Edwarda nebo tebe nenapadlo jít za tím druhým‘‘ řekla, lišácky se na mě usmála a zavřela dveře. Sedla jsem si na postel a dívala se na svůj prstýnek. Zítra budu paní Cullenová. Říkala jsem si a usmívala se…