Proč tu není

Autorka: Dara

18.

Dorazili jsme všichni na louku. Byla jsem napnutá. Poprvé jsem měla hrát baseball. Naštěstí jsem byla s Edwardem v týmu. Ještě společně s Emmettem, Alicí, Rose, Jane, Carlislem a Caiem. Docela jsem chtěla vidět Caia, Marcuse a Ara jak se ženou za míčkem. Nad touto myšlenkou jsem se pousmála. V druhém týmu byl Jasper, Esme, Aro, Marcus, Demetri, Gianna, Tanya, její druh a ještě jeden upír jehož jsem neznala. Zbytek Tanyiny rodiny se nezúčastnil a dělali rozhodčí.

,,Jsi nervózní?‘‘ ptal se Edward a dal i pusu do vlasů.

,,To je slabé slovo‘‘ řekla jsem mu na to. Ještě víc si mě k sobě přitiskl.

,,Nemáš se čeho bát. Budu ti radit. Půjde ti to, uvidíš‘‘ řekl a naše rty se setkali. Pak šel kolem Emmett.

,,No tak! Nechte si to na doma vy slaďouši!‘‘ řekl. Edward se shýbl a vzal si do ruky šišku která tam ležela a mrštil jí po Emmettovi. Ten se začal smát na celé kolo, ale už dal pokoj.

Pak se k nám přiblížila Alice.

,,Můžeme začít‘‘oznámila. Edwardovi se rozzářili oči a řekl mi.

,,Bello, jsi první na řadě s odpalováním‘‘ řekl. Já jen vykulila oči. Musel mě tam dostrkat, jinak bych tam nešla. Svůj odpor jsem dala najevo tak, že se čím dál tím víc začalo blýskat a hřmět.

,,Tak, Bello. Vem si do ruky pálku. Soustřeď se na míček, až ho Aro hodí, vší silou do něho udeř, ano?‘‘ zaučoval mě.

,,Vynasnažím se‘‘ řekla jsem. Pak už jsem viděla jen jak se Aro napřahuje a ke mně se blíží míček. Udělala jsem to, co mi Edward řekl. Udeřila jsem do toho míčku tou největší silou jakou jsem mohla a ozvala se hromová rána.

,,Běž, Bello, běž!!!‘‘ křičel Edward. Pochopila jsem. Začala jsem obíhat mety. Vypůjčila jsem si Edwardovu rychlost a ani ne za 3 vteřiny jsem stála opět na svém místě. První bod pro nás!! Stáli jsme tam ještě asi 5 vteřin než Jasper vylezl z lesa a v ruce držel míček.

Takto pokračovala skoro celá hra. Nakonec jsme vyhráli ve značném rozdílu.

,,Teda, Bello.. Příště hraju už jen s tebou a Edwardem‘‘ řekl Emmett, když kolem nás procházel a poplácal nás oba po ramenech.

,,Byla jsi úžasná‘‘ pronesl směrem ke mně Edward, když byl Emmett z dohledu.

,,Díky, bavilo mě to‘‘ řekla jsem a usmála se.

,,To mě taky. Zvlášť, když ses do hry mohla zapojit i ty‘‘ řekl a už se skláněl k polibku, když v tom jsem přistála s žuchnutím na zadku a viděla, jak na mém místě je Emmett s vyšpulenou pusou. Edward si toho pochopitelně v té rychlosti nevšiml a dal pusu Emmettovi.

,,Teda Edwarde.. To bych do tebe neřekla‘‘ řekl Emmett holčičím hlasem a začal se k němu lísat a předvádět, že je holka. Všichni se váleli po zemi smíchy.

,,I ty kaňoure jeden‘‘ pokračoval Emmet. ,,Nechceš mi dát ještě jednoho hudlana?‘‘ řekl a koketně na něho začal mrkat. Ozýval se stále větší a větší smích. Edward na něho skočil a svalil ho na zem, omylem si však nevšiml do jaké polohy se dostali. Edward ležel na Emmettovi. Toho Emmett hned využil.

,,I ty jeden divochu.. Nechceš s tím počkat až na doma?‘‘ stále si z něho utahoval holčičím koketním hlasem. Edward Emmetta začal škrtit. To nás pobavilo ještě víc. Emmett začal předvádět Barta Simpsona jak když ho škrtí Homer. Všichni už opravdu nemohli, kdybychom mohli, tak si smíchy cvrnkneme do kalhot. Teď nás opravdu bolelo břicho z toho smání.

,,Už by to stačilo, Emmette‘‘ řekl pobaveným hlasem Carlisle.

,,Jsou čtyři hodiny ráno, měli bychom jít‘‘ řekl ještě.

Všichni se začali zvedat ze země a pomalu odcházeli. Edward si ještě vyřizoval účty s Emmettem, ale už do sebe jen šťouchali a smáli se. Přidala jsem se k nim a ještě jednou jsme se společně zasmáli.