Proč tu není

Autorka: Dara

12.

Pak jsme se konečně vyškrábali z vody na břeh a mokří jsme šli do hotelu. Bylo asi devět hodin večer jsme dorazili do pokoje a převlékli jsme se. Pak jsme si společně lehli na naši manželskou postel a opřeli jsme se o kovové opěradlo. Postel byla docela hodně měkká a pružná. Asi do půlnoci jsme si povídali a zkoumali můj prstýnek. Dohodli jsme se, že se vezmeme v Port Angeles v jedné kapličce venku. A to bude 14.května. Čili za měsíc a půl.

,,Jsem moc ráda, že budu tvojí ženou‘‘ řekla jsem mu.

,,Já budu rád tvým mužem‘‘ řekl a usmál se na mě.

,,Ta postel je hodně pružná viď?‘‘ věděl kam tím narážím.

,,Ano to je‘‘ řekl a zadíval se na mě. V očích jsem mu viděla neukojitelnou touhu a vášeň. Rozhodně jsem čekala jinou odpověď, ale ne tuhle. Začal si můj obličej pomalu přibližovat ke svému a než se naše rty spojili, řekl mi to, co už tisíckrát ,,Miluju tě‘‘ Nemohla jsem odpovědět, ale otevřela jsem mu svou mysl a tam tato dvě slovíčka určitě slyšel. Líbali jsme se nekonečně dlouho a pak.. mě začal postrkovat dopředu, aby mě mohl celou položit. Nebránila jsem se. Se rty stále přitisknutými na jeho jsem se vůbec nepoznávala. Začínala jsem mu sundávat svetr. Pomohl mi a svetr odhodil. Skončil někde na klice od dveří. Takhle to šlo dál a dál až do úplného konce. Poté jsme se doopravdy milovali. Byl to ten nejúžasnější pocit co jsem kdy zažila. A byl to ten nejkrásnější předsvatební dárek jaký jsem mohla dostat. Zbytek noci jsme strávili tak, že jsme oba dva vzpomínali. Jak jsme se potkali, jak jsme spolu poprvé mluvili,náš první společný výlet, naše louka, náš první společný oběd,…

A pořád dokola jsme si říkali ,,Miluji tě‘‘ Byl to ten nejkrásnější večer strávený s Edwardem.

Zbytek týdne jsme objížděli Řím a jeho památky. Pak přišel den odjezdu. Bylo pro mě těžké opustit toto nádherné město, kde mě Edward požádal o ruku…

Jeli jsme do Florencie našim vypůjčeným kabrioletem. Ale na letišti jsme potkali někoho, koho bychom tam vůbec nečekali. Jane, Markuse, Ara a Caia.

,,Gratuluji k zasnoubení‘‘ pronesl Aro.

,,Díky‘‘ řekl Edward.

,,Víš Edwarde, Bello chtěli jsme se vás na něco zeptat‘‘ řekl Marcus po chvíli ticha.

,,Ne, Marcusi.. Je mi líto, ale my máme domov ve Forks a máme tam rodinu. Nechceme mít jinou‘‘ řekl Edward.když věděl jaká nabídka přijde.

,,No.. Škoda.. Ale zkusit jsme to museli‘‘ řekl Aro.

,,Tak aspoň přijměte naši hlubokou omluvu, za ty strašné chvíle, co jsme spolu tento měsíc zažili..‘‘ řekl Caius

,,Díky, rádi přijmeme‘‘ řekla jsem.

,,Tak.. a teď jděte ať vám to neuletí‘‘ řekla nám Jane. A nečekaně mě obejmula. Ztuhla jsem na místě. Edward vedle mě taky.

,,Jen naše gesto na rozloučenou‘‘ řekla suše.

,,Sbohem‘‘ řekli Marcus, Aro a Caius.

,,Sbohem‘‘ řekli jsme a spěchali jsme na letadlo.

,,A nezapomeňte nás pozvat na svatbu!!‘‘ zavolal na nás ještě Aro. Edward se jen usmál a kývl.

Pak jsme nastoupili do letadla.

Do Forks jsme přijeli asi v jednu hodinu ráno. Jeli jsme rovnou domů, protože jsme nikoho nechtěli budit.

Doma nás samozřejmě přivítali v Alicině stylu. Nade dveřmi byl obrovský transparent ,,Vítejte doma naši snoubenci‘‘ a kolem srdíčka a hrdličky.

,,Ty hrdličky byl můj nápad‘‘ pochlubil se Emmett. ,,Taky jsem je sám namaloval‘‘ pyšnil se… To bylo vidět..

,,Ahoj děti‘‘ přivítala nás Esme.. Po ní všichni ostatní.

,,My si půjdeme odpočinout,pokud to nevadí.. Jsme utahaní z cesty.‘‘ řekl po půl hodině Edward.

,,Já nejsem utahaná‘‘ řekla jsem když jsme byli u nás v pokoji.

,,Já vím.. Já taky ne‘‘ řekl Edward..

,,Takže pokus o únik?‘‘ Kývl a začal mě líbat..

,,I ty podvodníku‘‘ řekla jsem.. Zasmál se..

,,Provedeme další únik?‘‘ řekla jsem…

,,Kam? Jsou dvě hodiny ráno‘‘ ptal se..

,,Uvidíš‘‘ řekla jsem a táhla ho z domu.

Utíkali jsme lesem až na naši louku.

,,Tady to znám‘‘ zažertoval..

,,Neříkej. Mě to taky přijde povědomé‘‘ řekla jsem mu na to a usmála se.

Sedl si na zem a skulil mě vedle sebe.. Na krátkou chvíli mě políbil a pak se zeptal.

,,Půjdeme to zítra říct Charliemu?‘‘

,,Ano.. A Angele a Benovi‘‘ řekla jsem mu…

14.května… pomyslela jsem si.. Bude z mě paní Cullenová… Isabella Cullenová…

Leželi jsme tam až do rána, pak jsme se běželi domů převléct a nachystat se k Charliemu.