
		 
		Proč tu není
		Autorka: Dara
		 
		10.
		 
		
		
		Stála tam.. opřená o dveře, čekající na mě.
		
		
		,,Jak se ti bojuje bez síly?‘‘ zeptala jsem se s úsměvem na rtech.
		
		
		Pohoršeně se na mě podívala. ,,Kdypak tě Edward proměnil? Je to dlouho? 
		To by totiž znamenalo, že Aro vidí špatně a viděl by tě jako upírku‘‘ 
		řekla a dívala se na mě.
		
		
		,,Proč myslíš, že je to dlouho?‘‘ zeptala jsem se stále pobavená.
		
		
		,,Nikdo by se nenaučil za pár dní odolávat chuti a pachu krve, trvalo by 
		několik měsíců by nemohl mezi lidi‘‘ řekla.
		
		
		,,Ne? Tak se podívej na mě. Jsem živoucí důkaz, že to jde. Edward mě 
		přeměnil před 5ti dny‘‘
		
		
		Stála tam, neschopná slova.. ,,Nevěřím ti‘‘ řekla nakonec.
		
		
		,,Proč? Viděla jsi mě ne? Jsem schopná blokovat schopnosti druhých a 
		přenést si je na sebe. Jsem schopna ovládal živly. Jsem odolná vůči 
		ostatním darům. Jsem schopná být imunní proti pachu a chuti krve. Zdá se 
		ti to málo?‘‘ řekla jsem a pozorovala ji.
		
		
		Jediné na co se zmohla bylo tupě zírat s otevřenou pusou. ,,Ne. Málo to 
		rozhodně není. Tak se mi zdá, že Edward stvořil nejmocnějšího upíra… Ale 
		ne nepřemožitelného‘‘ vyštěkla a vrhla se na mě.
		
		
		Složila mě na zem a začala mě škrtit. Marná snaha.. Mohla jsem být 
		silnější než Emmett… Byla jsem silnější než Emmett. Vzala jsem její ruce 
		a odhodila ji na protější zeď.. Viděla jsem Edwarda jak bojuje s Felixem 
		v naprosto vyrovnaném souboji. Bála jsem se o něj. Emmett měl za sebou 
		další slušnou hromádku a zase na mě houkl, abych se o ní postarala. 
		Stalo se tak.
		
		
		Jenže Felix a Jane pracovali jako jeden tým a snažili se odlákat moji 
		pozornost k něčemu jinému, aby se mi opět ztratil Janin dar a ona ho 
		získala zpátky. To jsem nemohla dovolit. Kdyby se to stalo, znamenalo by 
		to naši porážku. Silně jsem se soustředila abych ten dar udržela. 
		Naštěstí mi to šlo. Pak na mě Jane skočila zezadu a začala mě tahat za 
		vlasy. Na nic jiného se nezmůže?
		
		
		Už mě dost štvala a tak skončila opět svíjící se na zemi. Tentokrát jsem 
		nehodlala přestat…
		
		
		Už zbývalo posledních 6 upírů. Aro, Marcus, Caius, Jane, Felix a ještě 
		jeden, který se právě pral s Alicí. Alice si s ním poradila a i on 
		skončil roztrhaný na kousky v rohu místnosti. Ostatní šli pomoct 
		Edwardovi s Felixem když viděli, že já mám situaci dokonale pod 
		kontrolou. Společně odhodili Felixe na zeď a Felix se potom už 
		neodvažoval zaútočit a skončil jako zpráskaný pes za Markem, Caiem a 
		Arem. Když už jsem si myslela, že by Jane mohla mít dost, začala jsem 
		pomalu ubírat na mučení. Když jsem přestala používat její dar, ležela 
		vyčerpaná na zemi neschopna pohybu.Já jsem přišla zpátky ke své rodině.
		
		
		,,Kde je můj druh?!‘‘ ptala se znovu Tanya.
		
		
		,,Ve vedlejší místnosti‘‘ řekl jí Aro. Carlisle na Tanyu kývl, aby pro 
		něj došla. - Tanya byla za 3 sekundy zpátky a vedle ní klopýtal její 
		druh.
		
		
		,,Pěkně jste nám vymýtili naše upíry.‘‘ řekl Caius.
		
		
		,,Můžete být rádi že jste přežili a že jsme vám dva nechali jako bonus‘‘ 
		řekl Edward.
		
		
		,,Tak..Vidím, že je z Belly upír. A víte, že upír nesmí zabít upíra. Je 
		to zákon. Ale… když do týdne odjedete z Itálie, nepostihne vás trest.‘‘ 
		řekl Aro.
		
		
		Přikývli jsme. ,,Můžete jít‘‘.. ,,Jo a Bello, vrať nám prosím naše 
		schopnosti, slibujeme ti, že je proti vám teď nepoužijeme.‘‘ Edward na 
		mě kývl. Já jsem se vzdala jejich schopností. Když jsme odcházeli 
		zavolal Aro na Edwarda ,,Edwarde!! Ať ti to vyjde‘‘. Edward se na něj 
		šibalsky usmál a zabouchl za sebou dveře.
		
		
		,,Co ti má vyjít?‘‘ zeptala jsem se ho když jsme odcházeli k autům.
		
		
		,,Ale nic.. uvidíš zítra‘‘ řekl a na tváři se mu rozzářil ten úžasný 
		pokřivený úsměv.