Proč tu není

Autorka: Dara

1.

Vyšla jsem ze dveří na angličtinu a jako vždy jsem zabočila doprava, kde na mě vždycky čekal Edward. Co se to stalo? Nečekal na mě. Rozhodla jsem se ho najít proto jsem šla na parkoviště, ale našla jsem tam jen svůj náklaďáček. Takže mi ho sem dovezl.. Ráno jsme jeli spolu jeho volvem a za námi jela Alice se zbytkem rodiny ve svém novém žlutém autíčku, co dostala od Edwarda. Ale ani po tom tu nebylo ani vidu..

Proč by odjížděli a nic mi neřekli? Vykašlala jsem se na zbytek školy a jela jsem ke Cullenům domů, kde samozřejmě taky nikdo nebyl. Uklidnila jsem se, když jsem viděla, že všechny věci byly tam, kde měli a nebyly překryté bílými prostěradly tak, jako když mě Edward v září minulého roku opustil. Držela jsem se poslední naděje a jela jsem do nemocnice. Ale i tam jsem se dozvěděla že si Carlisle vzal na měsíc volno..

MĚSÍC??!! Proč by Carlisle nebyl měsíc v práci? Vždyť svou práci miloval, byla mu druhou manželkou i rodinou!.. Něco tady nehraje..

Jela jsem domů a celou cestu mi to vrtalo hlavou.. Kde ksakru všichni jsou?.. Dojela jsem domů a trochu hlasitěji duchanepřítomně jsem bouchla dveřmi..

,,Bello?‘‘ zavolal na mě Charlie ,,Je ti něco?‘‘

,,Ne, jen… nech to být‘‘ řekla jsem mu..

,,Bello?‘‘ nedal pokoj.

,,Co?!‘‘ vyštěkla jsem..

,,Já jen.. dnes jsem viděl Edwarda.. no.. ne jen jeho.. celou jeho rodinu‘‘

Edwarda?První dobrá zpráva za celý den..

,,Edwarda?? Co říkal, nevzkázal mi něco?‘‘ odpověděla jsem s trochou naděje v hlase, snad si ji Charlie nevšimnul jinak by to svalilo další proud otázek..

,,Ne, neříkal nic.. A to mi bylo divné..Vypadalo to, že hodně spěchali.. Proletěli celé Forks hodně rychle, ani jsem je nestačil chytit a dát jim pokutu.‘‘

V duchu jsem se zasmála, ale uvnitř mě to pořádně vřelo. Proč by odjel a nic mi neřekl?Nebo aspoň nenechal nějaký vzkaz?

,,Bello?‘‘ všiml si mé duchanepřítomnosti..

,,Hmm?‘‘ odpověděla jsem když jsem se přenesla zpátky do reality.. ,,Myslím,že si půjdu lehnout.‘‘

Musela jsem rychle být sama.. ,,Dobrou tati.‘‘ řekla jsem pouze a vyletěla nahoru po schodech jako kulový blesk než Charlie stihnul něco říct.

Jako tradičně jsem šla nejdřív k oknu a otevřela ho. Stále jsem doufala, že by se tu Edward objevil.

Dala jsem si sprch a pak jsem si lehla na postel  a přemýšlela.. Podvádí mě? Blbost!.. Proč by jinak byli pryč i ostatní?.. Volturiovi?Taky blbost. O tom by mi řekli.. Nebo ne?..Victoria?.. ta je mrtvá. Jiní upíři? To by mě Edward nenechal nikdy samotnou.. Při tom přemýšlení jsem se unavila a chtěla jsem spát.. Nešlo mi to.. Bylo tu podivné ticho.. Byla jsem zvyklá na to, že jsem před spaním slýchávala jeho ukolébavku a cítila jeho chladný dech na mém krku a jeho ruce kolem mého pasu.. Vlastně celé jeho tělo. Stýskalo se mi.. Pak jsem usnula.

Zdála se mi noční můra. Zdálo se mi o tom hrozném dnu.. 13.září.. Den, kdy mě opustil.. Vzpomněla jsem si na tu obrovskou díru co byla ve mně. S trhnutím jsem se probudila. Pár vteřin předtím, než mi začal řvát budík. Okno bylo stále otevřené, věci byly tak jak byly včera. Nebyl tady…

Snídala jsem.. Byla sobota, Charlie byl jako tradičně na rybách.. Někdo zaklepal na dveře zrovna když jsem vstávala od stolu.. Edward? S nadějí jsem rychle otevřela dveře. Pošťák!.. Ten poslední, koho bych chtěla vidět.

,,Slečna Isabella Swan?‘‘ zeptal se otráveně.

,,Ano‘‘ odvětila jsem stejně kysele.

,,Mám tu pro vás zásilku‘‘ řekl a šel do auta.

To, co poté přinesl mě překvapilo.. Velký koš velkých červených růží. V životě jsem nic takového nedostala.

,,Mohla by jste mi to tu podepsat?‘‘zeptal se.

,,A..a..Samozřejmě‘‘ Stále jsem byla unešená květinami a neohrabaně jsem se mu podepsala na ten papír co mi dával..

,,Tak, a jsou Vaše.. A abych nezapomněl‘‘sáhl si do kapsy, vytáhl dopis a dal mi ho.

,,Mockrát děkuji. Nashledanou‘‘ řekla jsem a zavřela dveře..

Klekla jsem si k růžím a asi 10 minut jsem na ně tupě zírala. Byla jsem unešená.. Na jedné z růží se pohupovala cedulka. Vzala jsem ji a přečetla. Stálo tam ,,Krásné květiny viď? Ale znám něco mnohem hezčího než jsou ony.. Jsi to ty!  Miluji tě.. Edward‘‘…Tu cedulku jsem si četla pořád dokola. Teď mi opravdu připadalo jako hloupost, aby mě opustil.. Náhle jsem si vzpomněla na ten dopis.

Rychle jsem ho vzala ze země a obrátila abych viděla zpáteční adresu…. Denali????