Proč ona?

Autorka: Peťa

8. Kapitola- Probuzení

Bella ležel v pokoji pro hosty. Esme seděla na okraji postele. „Chudák Bella.“

Kéž by nic necítila. Stále si pamatuji tu nesnesitelnou bolest, která spalovala moje tělo při přeměně. Žádná bolest se jí nedokáže vyrovnat.

„Nechám tě s ní o samotě.“ Esme se naposled povídala na dívku a opustila pokoj.

Sedl jsem si na místo, kde seděla Esme. Bella byla tak nehybná, kdybych neslyšel její srdce, jak silně bije, bál bych se, že není něco v pořádku.

Celé tři dny jsem zůstal s Bellou. Vždy přišel někdo se povídat na její stav. Nejčastěji chodila Rosalie. Nikdy neprojevovala náklonnost k žádnému člověku. Záviděla jim, ale nechtěla to přiznat.

Druhý den Bella sebou začala škubat. Proměna se blížila ke konci. Bude si Bella něco pamatovat? Bude chtít zůstat s námi a hlavně se mnou? Nad těmito věcmi jsem přemýšlel nejvíce. Nedostal jsem se k žádnému konci, bude to vše záviset na Bellině rozhodnutí.

Bellino srdce nabralo rychlost. Všichni se seběhli do pokoje za námi. Dopředu si stoupl Emmett s Jasprem a za ně zbytek. Já jsem zůstal u ní.

Jasper na mě promluvil v myšlenkách.

„Edwarde, nechceš si stou-“ Hned jsem po něm hodil naštvaným pohledem.

„Takže nic.“

Bellino srdce zeslabovalo. Vynechalo jeden úder, trošku zabouchalo a přestalo bít napořád. Otevřela oči. Měla je karmínové, jako každý novorozený. Zalapala po dechu, i když ho už nepotřebovala. Dlouhou dobu nehybně ležela a koukala do stropu. Myšlenky v místnosti jenom vířily.

„Je v pořádku?“ To byla Esme a její maminkovská starost. „Neměla by náhodou už po nás vyletět?“ Jasper. Snášel by špatně kdyby se Bella přizpůsobovala dobře, jemu pořád dělá velké obtíže naše vegetariánství, živil se dlouho lidskou krví. „Tak to jsem zvědavý, jestli Bella bude mít zájem o toho našeho brášku. Zase ale nebyla by to škoda, není k zahození ale Rose je Rose.“ Emmett, jeho mysl je mi záhadou, z ničeho si nedělá starost, na všem si najde něco pozitivního. Carlisle měl moc příjemnou mysl. „Doufám, že Bella nebude mít nějaké následky. Její schopnost bude něco jistě zajímavého, neobvyklého když jí Edward nemohl číst myšlenky, když byla člověk, ale zase to mohlo být tím, že byla v komatu. Třeba si bude něco pamatovat z toho období, bylo by to skvělé.“ Alice se koukla do budoucnosti. „Neboj se, bráško, dej jí ještě půl minuty a začne reagovat, je toho na ní moc. Jo a zamlouvám si jí na nákupy, abys to věděl.“ Ach jo, teprve ji mám chvilku u sebe a hned mi jí chce Alice zabavit, nepřipadá v úvahu.

Uběhlo skoro půl minuty a Bella si začala sedat na postel. Zorničky se jí rozšířily, jak nás všechny viděla.

„Kdo... kdo, jste?“ Řekla vyděšeně.

Natáhl jsem k ní opatrně ruku, jenže před ní ucukla. Zabolelo mě u srdce. „Neboj se Bells. My ti neublížíme. Jsme upíři a ty jsi teď jedna z nás.“

„Cože?“ Vyjekla s hrůzou v hlase.

„Edwarde, musíme na ni pomalu. Je to pro ni nové.“ Mluvil na mě Carlisle v duchu.

„Potom ti to vše vysvětlím.“ Pousmál jsem se na ni, abych jí trošku uklidnil. Nejspíš to pomohl. Uvolnila se.

„Myslím, že na nákupy půjdeme hodně brzy. Má skvělé sebeovládání.“ Radovala se Alice.

Emmett uvolnil svojí pozici. „Nezdá se, že by sestřička byla vůbec novorozená.“

„To jsem ještě nikdy neviděl a to jsem na světě už nějaké to století. Viděl jsem nesčetně mnoho novorozených, ale nikdy ještě takové sebeovládání a ještě z ní vyzařuje jakýsi optimismus. Nechápu to. Můj anděl Alice jí je úplně nadšená, cítím to z ní.“

Carlisle přistoupil blíž.

„Tak Bello, co si pamatuješ jako poslední?“ No jo, Carlisle a ta jeho strašná zvědavost.

Zamyslela se. „Pamatuji si, jak mě Charlie tedy táta vyzvedával na letišti a pak mě autem odvážel do Forks a potom je tma až do této chvíle, kdy jsem otevřela oči.“ Nepamatuje si mě ale stále sedí tak blízko mě a neutekla. Třeba jí moje společnost nevadí.

Ostatní odešli potichu z místnost, jediný Carlisle zůstal, vyptával se dál Belli a přemýšlel.

Carlisle se otočil na mě. „Měl bys, Edwarde vzít Bellu na lov, Alice chystá jistě přivítací oslavu.“ Ušklíbl se.

Vstal jsem z postele a čekal jsem, než mě nenapodobí.

Byla zaražená. „Neboj Bello, všechno ti vysvětlím a ukážu.“

Přikývla a vyskočila na nohy. Lidské oko by ten rychlý pohyb nebylo schopno zachytit, ale pro můj dokonalý zrak to nebyl žádný problém. Nechápavě se na mě podívala. Musel jsem se nad jejím výrazem rozesmát.

„Jsme nesmírně rychlí a silní, ovšem před lidmi se musíme mírnit. Naučíš se ovládat.“

Přešel jsem místnost a otevřel jsem jí gentlemansky dveře. „Pojď.“

Rychle prošla dveřmi, hned jsem jí napodobil. Vedl jsem ji k domovním dveřím.

Vyběhly jsme z domu, běžel jsem kousek před ní. Zamířil jsem k lesu. Zastavil jsem uprostřed lese asi pět kilometrů od našeho domu.

Otočil jsem se na ni. „Mám prvně začít s vysvětlováním?“

„Prosím.“

Pověděl jsem jí, jak se naše rodina liší od jiných, tedy naším vegetariánstvím, co má dělat při lovu a další informace.