Proč ona?

Autorka: Peťa

4. Kapitola- Sblížení

Bella na mě čekala na lavičce před nemocnicí. Usmívala se když jsem vystoupil z auta, vypadala tak krásně.

„Ahoj.“ pozdravil jsem ji a šel k ní.

„Ahoj, co budeme dělat?“

„Chci tě někam vzít.“ usmál jsem se.

Úsměv jí zmizel a nechápavě pozvedla jedno obočí.

Došel jsem k autu a otevřel jí dveře, i když to vlastně nepotřebovala.

„Pojď.“

Nastoupila, zavřel jsem za ní a šel si sednout za volant.

V autě bylo ticho. Bella se koukala z okénka na míjené stromy podél silnice. Musel jsem se držet, abych nešlápl pořádně na plyn.

„Takže kam jedeme?“ mrkla na mě.

„Uvidíš, za chvilku tam budeme.“ odpověděl jsem jí a musel se usmát.

Vjížděli jsme k našemu domu.

„Tak jsme tady.“ Řekl jsem, vzápětí jsem vystoupil, obešel auto a otevřel jí dveře.

Když Bella stála vedle auta a nevěřícně zírala na dům.

„Taky bydlíš?“ zeptala se.

Musel jsem se jí zasmát, přikývnul jsem a dodal: „I se svojí rodinou.“

Po posledním slově na mě vykuleně koukala.

„Neboj, všichni jsou pryč.“

Bylo vidět, že si oddechla a já se musel znovu dát do smíchu.

Ušklíbla se.

„Hlavně, že se dobře bavíš.“

„Pojď, ukážu ti to vevnitř.“ vzal jsem ji za ruku a zamířil k domu.

Ukázal jsem jí celý náš dům. Svůj pokoj jsem si nechal nakonec.

Otevřel jsem dveře.

„Tohle je už snad tvůj pokoj?“ Zeptala se.

Přikývl jsem s provinilým výrazem. Bella vešla dovnitř.

„Je moc pěkný, jako celý váš dům.“ mrkla na mě.

„Jsem rád, že se ti tu líbí.“

„To spíš na tomhle?“ ukázala rukou na úzkou pohovku.

„Jo. Víš, dělá dobře mým zádům.“ Zalhal jsem.

„Máš velkou sbírku CD.“ zastavila se u mé sbírky a zkoumala názvy.

Pokrčil jsem rameny.

„Rád poslouchám hudbu.“

„Taky ráda poslouchám hudbu. Moje oblíbená písnička je I MISS YOU od BLINK 182.“ Prohrábla si rozpačitě Bella rukou vlasy.

Šáhl jsem do police a hledal CD, když jsem ho našel vložil jsem ho do Hi-Fi věže a navolil písničku a pustil. Bella zavřela oči a poslouchala. Nemohl jsem z ní spustit oči. Je tak nádherná. Představoval jsem si, jak se dotýkám, jejích hedvábných vlasů, hladím její jemnou pokožku … jenže toho se nikdy nedočkám. Písnička dohrála a Bella otevřela oči. Vypadala velmi šťastně.

„Co budeme dělat dál?“ zeptala se

„Zatím si mužem podívat a potom se jít třeba projít.“ navrhl jsem.

„Fajn.“

Bella se posadila na pohovku, která stála u okna. Sedl jsem si vedle ní.

„Pověz mi něco o tobě a tvé rodině, prosím. Vlastně, já ani nevím jak se jmenuješ.“ zahleděla se do prázdna,

Nemůžu jí říct moc, ale něco snad můžu prozradit.

„Jmenuji Edward. Je mi 17let. Carlisle a Esme nás s Alice adoptovali před...dvanácti lety. Po nás do rodiny přibyli Rosalie, Emmett a Jasper, ti jsou stejně jako já a Alice adoptovaní. Žily jsme na Alijašce. Ale před necelými dvěma roky dostal Carlisle dobré místo v nemocnici ve Forks, tak jsme se sem přestěhovali.“ Řekl jsem a snažil se co nejméně lhát.

„Co dělá tvá matka Esme?“

„Ona...je doma, stará se o nás. A na zakázku vypracovává plány pro rekonstrukce domů a bytů.“

„Aha. Jak vypadá tvůj táta? Myslím, že ho v nemocnici vydám, ale nejsem si jistá.“

„Carlisle má krátké blond vlasy, vysoký, hubený se stále zamyšleným výrazem. Nikdy neopouští svou kancelář bez bílého pláště, kde mu z kapsy vykukuje zlaté plnící pero od Esme.“

„To bude on. Občas sleduji, jak se věnuje pacientům.“ Řekla Bella a začervenala se.

„A co tví sourozenci?“ Snažila se odlákat mou pozornost od jejích rozpaků.

„No Alice chodí s Jasperem a Emmett s Rosalii.“ Sotva jsem to dořekl, musel jsem se kousnout do jazyka.

Sakra! Co si teď o nás pomyslí? Loupl jsem po ní očima. Podezřívavě se na mě dívala.

„No víš....ono se to tak prostě stalo.“ Soukal jsem ze sebe.

Že já radši nemlčel.

„Takže ty tu žiješ mezi třemi páry sám?“ Podivila se.

Její reakce mě zaskočila, ale musel jsem si oddychnout. Dobrý. Nemyslí si, že jsme divní.

„Hmmmm. Ale Alice by se ti určitě líbila. Je veselá a hrozně ráda nakupuje. Nejhorší je, když ji popadne amok a nakuje pro ostatní,“ posteskl jsem si a rychle radši pokračoval dál, „Rosalie je dost zahleděná do sebe, protože je krásná. Ale ne tak jako ty.“ Rychle jsem dodal, aniž bych přemýšlel.

V reakci na mou poslední větu Bella opět upadla do rozpaků.

„No Emmett je hodně sportovně založený a Jasper, ač vypadá maličko mimo, je pro každou špatnost, kterou Emmett vymyslí. Takže je tu někdy dost veselo. Carlisle a Esme z nás někdy šílí. Ovšem lepší rodiče si nedokážu představit.“ Zakončil jsem dost zestručněný popis rodiny.

Po zbytek noci jsme zůstali uvelebení na kanapi v mém pokoji a mluvili o všem, co se nás nějak týkalo. Tedy u mě jen skoro o všem.