Proč ona?

Autorka: Peťa

3.kapitola - Změna

Mířil jsem si to lesem k nemocnici. U nemocnice jsem zpomalil do lidské chůze. Šel jsem rovnou do Bellina pokoje. Nikde po nemocnici jsem jí nepotkal. Doufal jsem, že bude u svého těla.

Vešel jsem do pokoje, ale byla tam pouze spící Bella. Vzal jsem si židli a postavil ji k jejímu lůžku. Pozoroval jsem ji a přemýšlel o tom, co řekl Carlisle.

Vyrušil mě až její hlas.„Tys doopravdy přišel!“ její oči plály štěstím, když mě uviděla.

„Samozřejmě, že jsem přišel. Slíbil jsem to.“ snažil jsem se pousmát, ale nějak to nešlo.

„Kdes byl?“ zeptala se.

„Musel jsem do školy.“

„Aha.“ odpověděla a usmála se „Nechceš se projít?“

Přikývl jsem a zvedl se ze židle. Bella vyšla z pokoje a já šel hned za ní.

Podíval jsem se na ni.

„Kam chceš jít?“ zdála se být jiná.

Včera byla smutná, ale dnes vypadala šťastně. Byla určitě ráda, že jí někdo vidí. I když jen upír, jenže to ona nevěděla.

„Chtěla bych něco vyzkoušet.“ usmála se a pomalu šla chodbou.

Následoval jsem ji „Co by to mělo být?“

„Chci vědět jestli jsem uvězněná v nemocnici nebo můžu i ven.“

Došli jsme až k hlavním dveřím nemocnice. Bella se zastavila

„Třeba to nepůjde.“

Vzal jsem jí za ruku, byla tak teplá a hebká.

„Pojď“ usmál jsem se a vykročil ke dveřím.

Přikývla.

Prošli jsme velkými otevíracími dveřmi. Nic se nestalo, tak jsme pokračovali v chůzi dál ruku v ruce. Nehodlal jsem ji pustit a ani ona se netvářila, že by jí to nějak vadilo. Zastavil jsem a podíval se na ni.

„Co se děje.?“ vypadala vystrašeně.

„Jak to, že tě můžu držet za ruku?“ teprve teď mi to došlo.

„Nevím, co se stalo, ale začalo to včera, potom co jsi odešel. Když jsem se na něco hodně soustředila, tak jsem se toho mohla dotknout.“ pokrčila rameny.

Takže chtěla abych se jí dotknul. Byl jsem v sedmém nebi. Zahlédl jsem kousek od nás lavičku.

„Nechceš si sednut?“

„Ráda“

Sedli jsem si těsně vedle sebe.

„Takže se mě můžeš dotknout a můžeš ven z nemocnice. To je zajímavé“ přemýšlel jsem nahlas. Mohl bych někdy vzít Bellu k nám domů.

Usmál jsem se.

„Cos dělala?“ nevěděl jsem, na co jiného se zeptat.

Pokrčila rameny.

„Byl za mnou Charlie, můj otec. Vykládal mi o mamce Renee, prý to nese strašně špatně. Je se svým novým manželem Philem ve Philadelphii. Chce příští týden přiletět a podívat se na mě.“

Celou noc jsme seděli na té lavičce. Bella mi vyprávěla o jejím životě. Bydlela s její matkou a nevlastním otcem ve Phoenix. Prý se pak chtěli všichni stěhovat do Philadelphie, ale Bella se rozhodla zůstat nějaký čas se svým otcem ve Forks. Pak jediné co si pamatuje je ta osudná cesta do Forks. Vezl ji její otec. Byla tma a přes silnici jim něco přeběhlo. Charlie strhl auto ze silnice.

„Vždy, když přijde Charlie, tak se hrozně obviňuje, že je to jeho chyba. Nevím, co se dělo dál. Když jsem se probrala ležela jsem v nemocnici a už jsem byla to co teď.“ pokrčila rameny.

Podíval jsem se na oblohu, začínalo svítat.

„Měl bych jít“

Usmála se „Dobře ale slib mi že zase přijdeš.“

„Přijdu, určitě.“ vstal jsem z lavičky.

„Dnes je pátek. Večer až přijdu, můžu s tebou zůstat celý víkend.“

Usmál jsem se nad pomyšlením, že bych s Bellou mohl být tak dlouho a neodcházet. Sice, než za ní přijdu, budu si muset skočit na lov, ale to byl jen detail. Bella „Duch“ nevoněla jako její tělo. To vonělo její krví. Dráždilo mě to v krku, ale když jsem se na ni podíval, zapomněl jsem na vše. I na tu žízeň, která by mě spalovala.

Taky se usmála

„To budu ráda“ vstala z lavičky a odcházela k nemocnici „Zatím“ zavolala za sebou.

Vyrazil jsem lidskou chůzí k lesu, abych měl jistotu, že mě nikdo neuvidí. Potom jsem zrychlil a byl jsem za minutu před naším domem. Vešel jsem do domu, ale nikoho neviděl. Pouze jsem slyšel jejich myšlenky. Alice přemýšlela, že by řekla Rosalie jestli nechce s ní jet na nákupy, prý potřebovala nové boty. Jasper s Emmetem chtěli jet na lov a přemýšleli, jestli by se měli zeptat i mě. Carlisle a Esme probíraly možnost si udělat romantický výlet. Rychle jsem se nachystal do školy. Alice na mě ze zdola volala, ať pohnu.

Sešel jsem dolů. Všichni tam byli a koukali na mě. Já se usmíval, měl jsem dobrou náladu. Budu celý víkend s Bellou. Pomyslel jsem si radostně.

„Vyrazíme do školy?“ zeptala se Alice.

Přikývla jsem a šel do garáže pro auto. Moji sourozenci nastoupily do auta a já vyrazil. V autě bylo ticho, které prolomila až Alice.

„Edwarde, na biologii budete zkoumat svoji krev, nejspíš bys neměl chodit na hodinu.“ Alice nás vždy upozorňovala, kdybychom neměli chodit do hodin, kde hrozilo, že by naše sebeovládání mohlo zakolísat a způsobit masakr. V naší rodině to má nejhorší Jasper, vegetarián je pouze krátkou dobu. Živil se lidskou krví, několik staletí.

„Nepůjdu tam.“ odpověděl jsem.

„Co Bella?“

Pokrčil jsem rameny.

„Zjistili jsme, že můžu ven z nemocnice. Jinak nic nového“

„Nikdo z nás nebude doma, klidně Belle můžeš ukázat dům.“

„Přemýšlel jsem...“ nemohl jsem ani domluvit, Alice mi skočila do řeči.

„Vem jí k nám. Uvidíš.“ mrkla na mě.

Zbytek cesty se Jasper a Emmett domlouvali, kam pojedou na lov. Emmett říkal, že v okolí jsou přemnožení medvědi a chtělo by to trošku zmenšit počty. Alice a Rosalie si domlouvaly, jaké si koupí oblečení, boty a další doplňky. Já jsem vypl mozek a soustředil se pouze na řízení.

Ve škole jsem poslechl Alicina upozornění a ulil se z poslední hodiny biologie a šel na lov. Sourozencům jsem nechal svoje auto na parkovišti u školy a vyrazil. Cestou jsem se zastavil doma, převlékl se a nechal tašku s učením doma.

Ulovil jsem nějakou zvěř. Byl jsem celkem přepitý, tak jsem se rozhodl vrátit. Po cestě jsem přemýšlel o tom jestli mám Bellu doopravdy vzít k nám.

Dorazil jsem domů. Všichni už ze školy byli doma a chystali se pryč. První odjela Alice s Rosalie, jeli na nákupy do Olympie. Další odjeli Emmett a Jasper na lov a nakonec Carlisle a Esme do Las Vegas. Všichni se podle jejich slov měli vrátit až v neděli. Měl jsem si užít dům sám pro sebe.

Vzal jsem svoje auto a vyrazil k nemocnici.