Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

9.kapitola – Smrt je teprve začátek

Z POHLEDU BELLY

Všichni jsme stáli na nějaké louce. Nevím na jaké , protože Edward běžel tak rychle , že jsem se nestihla orientovat. Věděla jsem , že na Vivien a možná i na mě čeká smrt v podobě bolesti , ale pokud je to můj osud , musím se tomu postavit čelem. I kdybych to chtěla sebe míň. Stáli jsme čelem k lesu a za sebou nechali pole. Vivien se krčil za Carlislem a Emmettem. Tam byla v největším bezpečí. Zezadu u ní byla Alice a klidnila ji. Edward stál vedle mě a držel mě za pas. Dýchal mi do vlasů. Nebála jsem se ani jsem necítila , že bych se měla bát. Třeba dnes , jako dříve , nebudou útočit. Jen si jdou popovídat. Můj mozek byl moc chytrý aby tomuhle uvěřil a tak jsem se nakonec stejně začala lehce třást.

,, Klid Bello ,já jim nedovolím aby ti ublížili ,“ konejšil mě Edward. Mě nejde o mě. Jde mi o ostatní ! Co když se jim něco stane. Vždycky jsem příčinou bojů já. To kvůli mně přicházejí Volturiovi a proto zabijí Vivien.

,, Já se nebojím ,“ postavila jsem si hlavu.

,, Kolik máme času ?“

,, Minutu ,“ prohodila Alice a chytla Vivien za ruku.

,, Klid ,“ slyšela jsem ji ,jak šeptá. Čekali jsme ještě chvíli , když se z lesa vynořila Jane a Aro. Za nimi pokračoval Alec .

,, Jsou tu všichni ?“ zeptala se Vivien.

,, Je jich tu jen pár ze všech ,“ divila se Alice.

,, Už nikdo jiný nepřijde ?“ křikl Carlisle k Arovi a ostatním.

,, Jsme v plném počtu na útok ,“ usmál se Aro.

,, Jane ,“ křikl. Jane pohlédla na Edwarda , který se začal svíjet.

,, Ne ,“ křikla jsem. Aro se usmál a ukázal na Aleca. Než někdo stihl něco udělat , držel mě Aleca táhl mě k Volturiovým. Z lesa se přiřítili další a obklíčili ostatní. Křikla jsem ještě , když jsem viděla , že všichni začali zuřivě bojovat. Edward se v tom zmatku přestal svíjet a běžel za Alecem. Slyšela jsem výkřiky a pak jsem dostala ránu do hlavy.

Z POHLEDU VIVIEN

Obklíčili nás. Alice se otočila a byla připravená mě bránit v krajní nouzi. Slyšela jsem , jak někdo skočil ,ale někdo jiný ho zase srazil a pak jsem zaslechla výkřik. Zděšená jsem zjistila , že jsem to byla já. Alice skočila po tom ,co se na mě chtěl ohnat. Ten jí však mrskl stranou a ostatní se zapojili do boje proti ostatním co nás obklopovali. Byla jsem na řadě já. V duchu jsem si opakovala všechny lekce karate a pak jsem pohlédla na svého nepřítele. Oči měl červené. Uslyšela jsem ,jak někdo řekl : ,, Chyťte tu druhou lidskou holku ,“ a pak se mi nad hlavou prohnalo Edwardovo odhozené tělo. Dopadlo před jednu skálu a Edward se zvedl. Byl mírně polámaný. Věděla jsem , že musím jednat. Napřáhla jsem se a nohou kopla do toho upíra přede mnou. Kousek odletěl a já jsem se znovu ocitla ve vzduchu. Letěla jsem a cítila vzduch okolo sebe. Do rány jsem dala všechnu sílu , takže poletím docela daleko. S hrůzou jsem si uvědomila , že letím přímo na skály. Sakra , křičela jsem v mysli. Tlak na zádech byl hrozný a pak mým tělem projelo něco. Zakřičela jsem a všichni na chvíli přestali bojovat. Někdo z nich zadržel dech a já v puse cítila tekutinu , krev ! Vyplivla jsem ji a pohlédla na své tělo. Bylo nabodnuté na skále , na ostrém výstupku , který mi projel tělem , jako nůž máslem. Zvedla jsem hlavu a ještě zahlédla , jak se ke mně řítí Max a Edward. Bohužel i jeden z Volturiových a pak , jsem se zneviditelnila.

Bolest byla pryč a já jsem s úlevou klesla k zemi. Bylo to nádherné. Jako první k místu doběhl Max a šátral okolo. Musela jsem se zviditelnit. Musí mě najít a zachránit. Zatnula jsem zuby a zhmotnila se. Popadl mě za ruku a vytáhl na horu. V puse jsem znovu měla krev a znovu jsem ji vyplivla. Zřetelně jsem slyšela , že Max zadržel dech. Edward odkopl toho co pro mě běžel od Volturiových a popadl mě za hlavu.

 ,,Rychle do nemocnice !“ Ostatní bojovali dál. Max se se ,mnou rozběhl. Edward se rozběhl zase pro Bellu , která bezvládně ležela na trávě před Arem. Zavřískla jsem a upadla do mdlob.

Z POHLEDU BELLY

V nemocnici

Ležela jsem na lůžku. Pokoj byl prázdný , kromě mě a Vivien , která bezvládně ležela připojená na přístrojích. Její srdce bylo v pořádku ,ale má poškozené ledviny. Dveře se otevřeli a vešel Edward.

,, Max je celý bez sebe a úplně se klepe. Bojím se , že upadne do komatu ,“ řekl vážně Edward.

Pohlédl na Vivien a s lítostí se otočil na mě.

,, Promiň.“

,, Co bych ti měla promíjet Edwarde ?“

,, To , že jsi znovu byla vystavena nebezpečí.“

,, Vivien je na tom hůř ,“ ukázala jsem na její tělo.

Edward si povzdychl a políbil mě na čelo. ,, To je .“

Povídali jsme si ještě chvíli , když začali přístroje u Vivien šílet. Z chodby přiběhli sestřičky a za nimi běžel doktor Cullen. Zkontroloval Vivienino srdce , které přestávalo bít. Zkoušel masáž , ale nic.

,, Nabijte na 200 ,“ zakřičel , když jí dávali elektrošoky.

Nic nepomáhalo. Carlisle svěsil hlavu.

,, Prosím jděte ,“ ukázal na sestřičky.

S Edwardem jsme se drželi za ruce a sledovali děj.

,, Ne ,“ vykřikla jsem , když ji Carlisle začal odpojovat. ,, Ne ,“ zakřičela jsem znovu.

,, Mám ji kousnout ?“ zeptal se udiveně Carlisle.

Vylétla jsem ze své postele a zrychleně jsem dýchala. Byl to jen sen. Bohužel poloviční , protože jsme byli v tom samém nemocničním pokoji. Vivien vedle neležela.

,, Kde je Vivien ?“

,, Ona , je mrtvá ,“ zavrčel zlostně Edward a ruce měl zatnuté v pěst.

,, Cože ? A kde je Max.“

,, Zhroutil se. Je na tom co s týče mozku dost špatně.“

,, Proč jste ji nepřeměnili ?“

,, Zemřela při přenosu do nemocnice. Nikdo nevěděl , že se to stane.“

,, Ona , je vážně mrtvá ?“

Edward smutně přikývl a já jsem padla hlavou zpět na polštář. Byl to ten nejděsivější den v mém životě.

,, Umřela kvůli mně ,“ rozbrečela jsem se.

,, Ne , zlato , nedávej si vinu !“

,, Ale ty víš , že je to pravda ,“brečela jsem. Uchopil moji hlavu.

,, Je to smutné , ale ona není smrtelná.“

,, Cože ?“ vyjekla jsem.

,, Stále slyším její mysl. Není v nebi , ani v pekle. Ona se vrátí.“

,, Cože ?“ zeptala jsem se znovu.

,, Ona není člověk .“

,, Mimozemšťan ?“

,, Ne. Je to divné , já vím ,ale …“

,, Takže se vrátí ?“

,, Viděla to Alice a její mysl mi ukazuje místo , kde je. Ona je stále na zemi , jen je někde se svou babičkou. Povídá si s ní a babička jí nutí vrátit se.“

,, Kde je Vivianino tělo ?“

,, Ukradli jsme ho.“

Srdce se mi rozbušilo a slzy mi přestali téct. ,, Takže bude znovu živá ,“ vydechla jsem a pak jsem usnula.