Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

8.kapitola – Čekání na smrt

Z POHLEDU VIVIEN

,, To je perfektní ,“ zářil Max. ,, Mám kouzelnou holku.“

,, Kéž bych taky byla něčím výjimečná  ,“ žárlila Bella.

,, Copak nejsi ?“ usmála jsem se na ni.

,, To by chtělo menší oslavu. Jede se nakupovat ,“ zakřičela Alice.

,, Ou ne ,“ zaúpěla Bella.

,, Jen holky ,“ dodala Alice.

Hlasitě jsem si povzdychla. ,, OK Alice , ale musím ještě domů.“

,, Jak je libo.“

,, Nashledanou ,“ pozdravila jsem všechny ostatní a pak mi vlastně došlo , jak se dostanu domů ? ,, Ehm , jak se dostanu domů ?“ usmála jsem se rozpačitě.

,, Já tě hodím , stejně ještě musím odvézt Bellu ,“ nabídl se Edward.

,, Promiň Vivien , že nejedu já ,ale já musím na lov jinak bych ještě někoho z vás zabil ,“ omlouval se Max.

,, T-to je O-ok ,“ vykoktala jsem.

Vydala jsem se za Bellou a Edwardem , kteří ruku v ruce šli k Volvu.

,, To je tvé vlastní auto ?“ zeptala jsem se dost zvědavě Edwarda.

,, Ano , ale stejně je využíváno převážně rodinou , takže je všech.“

,, To zní … zajímavě ,“ pousmála jsem se. Vlezla jsem na zadní sedadlo a myslela jsem na své dýchání , aby mi Edward nečetl myšlenky. Nastartoval a vyjel na silnici.

,, Bello , proč nemáš ráda sníh ?“

,, Já jsem nemotorná. Což jsi vlastně viděla co ?“

,, Dá se říct ,že ano.“

,, Sníh pro mě znamená modřiny a boule navíc ,“ zasmála se a Edward si tiše něco bručel.

,, Myslíš , že se jednou stanu jednou z vás ?“ zeptala jsem se Edwarda.

,, NE ,“ zařval a strhl volant. Zastavili jsme na krajnici. Byla jsem vyděšená k smrti. Bylo to kvůli mně ?

,, Co se děje ?“ zašeptala jsem.

,, Volturiovi ,“ sykl a vylezl z auta. ,, Přijdou , kvůli Belle , ale o tobě už taky něco málo vědí.“

,, Dovez mě domů ,“ žadonila jsem. ,, Potřebuji domů a pak mě klidně odvez zpátky , pokud je to tak vážné i když nemám ponětí kdo ti Volturiovi vlastně jsou.“

,, Máš kredit ? Napiš SMS .“

,, Ale já …“

,, Napiš SMS ,“ zavrčel Edward a tak jsem z tašky vytáhla mobil a ťukala do klávesnice. Otevřel dveře a vytáhl mě ven.

,, Buď trošku opatrnější ,“ upozornila jsem ho.

,, Zneviditelni se , HNED ,“ poručil. Okamžitě jsem se vypařila.

,, Co teď ?“

,, Nastup zpět .“

,, To mělo nějakou logiku ?“

,, Neucítí tě !“

Znovu usedl za volant a rozjel se. Otočil se a tachometr začal ukazovat 160km/h  Nic jsem nenamítala. Jde mi o život ?

Před domem stáli všichni.Znovu jsem se zviditelnila.

,, Alice ,“ vykřikl Edward.

,, Máme 1 hodinu !“

Ukázal na mě. ,, Kopni do mě co nejvíce. Schválně jestli se ubráníš upírovi.“

Noha se připravila k výkopu ,ale pak jsem se zarazila.

,, Nemůžu ,“ zanaříkala jsem.

,, Tak do Emmetta , ale hlavně rychle ,“ žadonil. Přistoupila jsem k Emmettovi. Byl větší a silnější. Nemohla jsem mu ublížit. Vymrštila jsem nohu a udeřila do něj. Postoupil o pár kroků ,ale já jsem tím tlakem odlétla.

,, Docela slušný ,“ zkonstatoval Emmett.Dopadla jsem před strom a narazila jsem si zadek. Max byl ihned u mě.

,, Jsi v pořádku zlato ?“

,, Ano , ale bolí mě noha ,“ ukázala jsem na svou levici. ,, Přežiji to !“

Zvedl mě ze země a přenesl zpět ke Cullenům. ,, To bylo slušný ,“ usmál se znovu Emmett.

Alice najednou ztuhla a její pohled zprázdněl. ,, Alice ,“ zašeptala jsem. Chvíli trvalo než Alice znovu přešla do normálu.

,, Ehm , jak jsi Edwarde říkal to s tím , že budu cítit , jsou upíři jako psi ?“

,, Proč ?“

,, Protože kdybych skočila do vodní nádrže , ztratili by moji vůni ne ?“

,, Ne.“

,, Oni … ji zabijou ,“ ukázala na mě Alice. Nechápavě jsem na ni pohlédla a pak do očí vyplašených Cullenů.

,, Jak ?“ vyrazil ze sebe Max.

,, To už nevidím ,“ zesmutněla Alice já jsem sebou začala třást. Silně třást. Max mě spustil na zem a padl na kolena.

,, Musí se to stát ?“

,, Nemusí ,ale větší pravděpodobnost je , že se to stane.“

Nohy se mi podlomili a já padla na zem vedle Maxe. Oči jsem měla pořád otevřené a zírala do jeho smutné tváře. Všichni byli tak nesví.

,, Kdo jsou Volturiovi ?“ dostala jsem ze sebe.

,, Jedna rodina upírů. Už na nás dříve zaútočili ,ale žádné krve prolití nebylo.“

,, Aha .“

Stále jsem se třásla , ale pak jsem se pokusila zmizet. Povedlo se a já jsem byla klidná. Netřásla jsem se a moje tělo bylo potaženo šedou mlhou. Ostatní mě , ale neviděli. Zvedla jsem se. Pokud mě slyšíš Edwarde , kývni hlavou , pomyslela jsem si. Edward nereagoval a tak jsem usoudila , že jsem imunní. Popošla jsem k Maxovi , který tiše vzlykal bez slz. Uchopila jsem jeho hlavu ,ale moje ruka prolétla jeho hlavou. A sakra , pomyslela jsem si.

Postoupila jsem až k Volvu , které mělo otevřené dveře. Řídit umím , tedy učil mě to táta. Klíčky jsou v zapalování. Zviditelnila jsem se skočila za volant. Přibouchla jsem , otočila klíčem a vyjela z cesty. Všichni se ke mně rozeběhli ,ale já jsem přidala plyn a ujížděla. Nechtěla jsem zemřít nechtěla jsem ,aby kvůli mně měli více problémů. Auto nechám u nás a u nás se zneviditelním. Odjedu , někam pryč ! Ne to je blbej nápad. Proč vlastně utíkám ? Dupla jsem na brzdu a hlasitě oddechovala. Byla jsem k smrti vyděšená a zároveň mě přepadal hysterický záchvat.Doběhl ke mně Edward a rozrazil dveře. Vyndal mě ven. Chtěl na mě začít křičet , ale když viděl v jakém jsem stavu , nechal mě být.Byla jsem úplně mimo. Dělala jsem věci , které bych nikdy neudělala. Jsem prostě strašně ukvapená. A pak jsem se začala propadat do temnoty. Chtělo se mi spát.