Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

7.část – Být neviditelný

Z POHLEDU VIVIEN

Škola utekla překvapivě rychle.

,, Maxi , je čas představit Vivien naší rodině ,“ zasmál se Edward a já pocítila nával strachu. Strachu z toho , že pro ně budu nebezpečí a oni mě nebudou chtít mezi sebe. Věděla jsem , že mi Edward čte myšlenky. Max mi o tom něco říkal a tak jsem to všechno hlasitě křičela. Hlasitě křičela v mysli ! Edward se opravdu divil a koukal na mě ! Pokrčila jsem rameny.

,, Neboj se ,“ řekl a usmál se. Bylo to uklidňující ,ale ne o tolik.

,, Jsem připravená setkat se s upíry ,“ zasmála jsem se a tragicky se nadechla.

Cesta ke Cullenům byla dlouhá. Tátovi jsem poslala SMS a dál už jsem se nestarala. Když jsme dojeli ,stála jsem před obrovským domem. Byl tak … světlý a krásný. Můj dům snů. Edward otevřel dveře a Max mě protlačil dovnitř. Stála jsem na chodbě , která byla tak prosvětlená. Pusu jsem otevřela dokořán a zírala. Max mi ji přiklapl zpět a já jsem se zasmála.

,, Je to tu nádherné !“

,, Já vím ,“ zasmála se Bella , která byla neustále v naší blízkosti a držela se s Edwardem opodál.

Vyrazili jsme do prvního patra zahli jsme za roh. Stála tam celá Cullenovic rodina. Byli tak nádherní a skoro všechny jsem je znala.

,, Dobrý den ,“ pozdravila jsem zdvořile.

,, Ahoj , jsem ráda , že tě poznávám ,“ nadskočila radostí Alice a přiřítila se ke mně. Objala mě a já jsem se roztřásla tou náhlou zimou. Alice se zasmála a ustoupila. Přistoupil ke mně doktor a asi jeho žena.

,, Já jsem Carlisle a tohle je Esme. Moc jsme se na tebe těšili ,“ usmál se vlídně a ze mě nervozita rázem opadla.

,, Já na vás taky. Máte moc hezký dům.“

,, Děkujeme ,“ usmála se Esme.

,, Tak to je Vivien ,“ zařehtal se jeden kluk a vyzvedl mě do výšky. ,, Až moc lehká ,“ utrousil a já jsem se lehce ušklíbla.,, Jsem Emmett.“

,, Pusť ji Emmete. Já jsem mimochodem Rosalie ,“ přistoupila ke mně blonďatá dívka.

,, Moc mě těší.“

,, A to je Jasper ,“ ukázala Alice na blonďáka vzadu.

,, Ahoj Jaspere ,“ pozdravila jsem.

,, Jak se ti líbí ve Forks ?“ zeptal se Carlisle.

,, Vlastně , není to tu tak hrozné i když člověk nemá pomalu co dělat ,“ usmála jsem se.

,, A co sněhovou bitvu ?“ zařehtal se Emmett.

,, Klidně ,“ nasadila jsem vážný výraz i když jsem musela vypadat komicky.

,, Tak z toho mě vynecháte ,“ usmála se Bella.

,, My víme ,“ zasmála se Alice.

,, Tak jdeme hrát koulovanou , nebo si budeme dál povídat ?“ zeptal se Emmett.

,, Já jsem pro hru ,“ řekla jsem již , když jsem následovala Emmetta ven.

,, Hlavně opatrně , je to člověk ,“ řekla ještě Esme.

,, Kdo všechno hraje ?“

,, Alice , Vivien , ty a já !“řekl Edward.

,, Já jsem s Vivien a Edward je s Alice ,“ křikl Emmett a rozběhl se. V životě jsem neviděla někoho , kdo takhle rychle běhal. Byla to jen šmouha , nic víc po Emmettovi nezbylo.

,, Hra ,“ křikl Emmett a hodil kouli po Edwardovi , který jen tak uhnul. Sáhl jsem po hroudě sněhu a začala formulovat kouli.Zvedla jsem svou hlavu , když jsem se těsně vyhnula kouli od Alice. Tu svou kouli jsem mrskla po Edwardovi , který ladně nadskočil a vyhnul se jí.

,, Pěkná rána ,“ komentoval to.

Schovala jsem se za strom a popadla jednu velikou hroudu a tvarovala. Byla jsem kryta. Vyrazila jsem zpoza stromu a kouli jsem hodila po Alice. Musela to předpovědět a vyhla se jí veliký kus. Otočila jsem se , abych viděla jak Edward hodil po mé osobě jednu kouli. Stála jsem tam a jako ve zpomaleném filmu jsem sledovala tu bílou věc , která se rychlostí blesku blížila ke mně. A pak jsem udělala jednu věc. Začala jsem blednout a ztrácet barvu. Trvalo to věčnost , než jsem úplně zmizela , ale koule skrze mnou prolétla a rozbila se o strom za mnou. Znovu jsem se vracela do původního stavu. Barvy znovu obarvili moje tělo a já jsem se cítila , jako bych se znovu zrodila. Všichni na mě zírali a já zírala na ně.

,, Co to bylo ?“ zeptala jsem se udiveně.

,, To nám řekni ty !“

,, Edwarde , hoď po mě ještě jednu kouli a uvidíme ,“ poprosila jsem.

Edward zformuloval kouli a hodil. Znovu jsem začala blednout. Myslela jsem na to , že se ztrácím a padám do prázdnoty. Moje tělo zůstalo bledé , černobílé , tedy alespoň já jsem ho tak viděla a koule znovu prolétla skrze mě a narazila do stromu. A pak jsem znovu začala nabírat barvy.

,, Zmizela jsi !“ komentovala to Alice.

,, Cože ,“ zpanikařila jsem.

,, Zkus to znovu bez koule.“

Tentokrát to bylo rychlé. Znovu jsem myslela na prázdnotu a bylo to. Znovu jsem byla v šedém oparu a znovu jsem nebyla vidět. A pak jsem se chtěla vrátit. Stačilo jenom pomyslet na návrat a zase jsem to byla já.

,, Vivien , ty dokážeš být neviditelná ,“ zazářil Emmett.

,, Lidi pojďte sem ,“ křičela Alice. Ostatní přiběhli v jedné vteřině.

,, Udělej to znovu ,“ usmála se na mě Alice.

Znovu jsem se vypařila a dala jim čas , aby jim to došlo a poté jsem se znovu obnovila.

,, To je co ?“ usmíval se Emmett. ,, Když je neviditelná , tak jí procházejí věci a podobně. To je dobrý ne ?“

Byla jsem středem pozornosti. Každý na mě koukal. ,, Tím budeš pro ostatní upíry těžká kořist ,“ usmál se Carlisle a já jsem se znovu vypařila , abych znovu cítila ten pocit , že jsem neviditelná.