Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

6.část – Jízda ve Volvu

Z POHLEDU EDWARDA

,, Prosím ,“ zkoušel Max.

,, No dobře ,“ povolil jsem nakonec. Max se mě snažil celé ráno přemluvit , abych vzal Vivien s námi. Musel jsem to povolit jinak by nedal pokoj. Všichni už věděli , že s Vivien chodí. Jako první nám to řekla Alice , ale on pak přiběhl domů a vyrušil všechny od práce.

,, Tak rychle !“

,, Grr ,“ zavrčel jsem. ,, Nejsi zrovna jeden z nejtrpělivějších !“

,, To vím taky. Jedeme ,“ zařehtal se a vyrazil k mému Volvu.

Otráveně jsem nastoupil a zarazil klíčky do zapalování. Nastartoval jsem a obrátil jsem se na Maxe , který seděl vzadu. ,, Alice ti neodpustí , že nemohla jet s námi kvůli Vivien. Ale Viv má ráda a tak se obětuje.“

,, Jak si jí to řekl ?“ podivil se.

,, Viv . Nemůžu jí pořád říkat Vivien.“

,, Vivien je její přezdívka brácho. Ona se jinak jmenuje Viviana ,“ zasmál se a sledoval tachometr. Vyjel jsem z příjezdové cesty a vyrazil směrem k Vivien.

,, Takže ona se jmenuje Viviana Luisová ?“ zachechtal jsem se. ,, Nejen , že její rodiče jsou každý odjinud , ale ona má taky jméno odjinud ,“ pořád jsem se smál.

,, Neutahuj si z ní ,“ zavrčel vztekle Max.

,, Sorry brácha ,“ zasmál jsem se a napodobil jeho hlas , když se mi omlouvá. Ručička na tachometru ukazovala již 150 km/h a tak jsem ještě mírně přidal.

,, Takhle rychle s Vivien nebudeš moc jet ,“ zahřměl Max.

,, Neboj brácho ,“ zamrkal jsem a prudce dupl na brzdu před Luisovic domem. ,, Jdi pro ni , nemám moc času.“

Max na chvíli odběhl a pak se vrátil s Vivien ruku v ruce. Moc se k sobě vzhledově nehodili , ale byli šťastní.

Z POHLEDU VIVIEN

Seděla jsem u snídaně a dloubala jsem do křupínků. Čekala jsem na otce až přijede , aby mě odvezl do školy. Máma byla už v práci a tak jsem byla v domě sama s Naomi. Dveře se rozrazily a v nich stál Max. Dnes byl krásnější než včera. Přiřítil se ke mně a zvedl mě od stolu. Držel mě v náručí a radoval se stejně jako já.

,, Co tu děláš ,“ smála jsem se.

,, Jdu si pro tebe princezno ,“ řekl a pak mě políbil. Postavil mě na zem.

,, Pojď Edward na nás čeká .“

Popadla jsem tašku a mobil. Zamkla jsem dům a ruku v ruce jsme šli s Maxem k autu.

,, Musím napsat SMS tátovi aby pro mě nejezdil ,“ šeptla jsem k Maxovi a ťukala do tlačítek.

,, Ahoj ,“ pozdravil mě Edward.

,, Ahoj ,“ zvedla jsem svůj zrak od telefonu.

,, Ještě se stavíme pro Bellu ,“ oznámil mi Max. Jen jsem kývla a zmáčkla tlačítko ODESLAT.

Jeli jsme chvíli a já se koukala do Maxovi tváře. Byl šťastný. Po chvíli jsem se odvrátila a hleděla z okýnka a pak jsem se napnutě koukla na tachometr.

,, Bože ,“ zakřičela jsem , když jsem si všimla ručičky. ,, Jedeme 120 km/h Edwarde ,“ křičela jsem na něj.

Po chvíli si to uvědomil a zpomalil na povolených 70. Byla to veliká změna a Max tiše zavrčel.

,, Vím , že máte , asi , rádi rychlou jízdu ,ale já nejsem nesmrtelná ,“ zalapala jsem vystrašeně po dechu.

,, Máš pravdu zlatíčko ,“ obejmul mě Max a vraždil Edwarda pohledem.

Už klidná jsem se dívala z okýnka. Všude byl sníh a stromky byly krásně bílý.

,, Máte rádi sníh ?“ zeptala jsem se svých upířích společníků.

,, Ano ,“ přitakal Edward.

,, Ale Bella ne ,“ zesmutněl. ,, Takže se do žádných sněhových bitev nepouštíme.“

,, Já si s vámi klidně zahraji ,“ usmála jsem se. ,, Bella může fandit ,“ dodala jsem ještě.

Edward s Maxem se rozesmáli, ale já netušila čemu.

,, Jsme tu ,“ řekl Edward a zastavil.

,, Jdu pro Bellu , aby se nezabila , když je led.“

,, Cože ?“ zeptala jsem se nechápavě.

,, Je strašně nemotorná. Dokázala by se přerazit i o vlastní nohu. Což vlastně už dokázala ,“ zasmál se Max a Edward tiše zavrčel.

Z POHLEDU BELLY

Čekala jsem v chodbě na Edwarda. Charlie seděl u stolu a četl si noviny. Byla jsem ve špatné náladě. Je sníh a led , což pro mě znamená akorát modřiny a navíc ani nevím jak to Maxovi dopadlo s Vivien. Mluvil celé včerejší odpoledne jen o Vivien a naznačoval něco jako ,že večer k ní přijde a vše jí řekne , ale jen Edward věděl co se stane , protože to přečetl v Maxově mysli a věděla to možná i Alice , která se podívala do budoucnosti.

Slyšela jsem , jak na příjezdové cestě zastavilo auto a tak jsem na sebe nandala kabát.

,, Ahoj Charlie , já už jedu.“

,, Tak ať se ti ve škole daří Bells ,“ zakřičel ještě dříve , než se otevřeli dveře a do nich vešel Edward. Elegantní jako vždycky a taky krásný jako vždycky.

,, Tak co Max ?“ vypadlo ze mě.

,, S Vivien chodí a Vivien všechno ví. Jste už dvě ,“ usmál se a obejmul mě. Zamrazilo mě v zátylku , když se dotkl mé kůže. Kvůli jeho chladné kůži ,ale taky kvůli tomu , že u mě doma v noci vůbec nebyl. Jeli na lov někam blíže. Max tu zůstal , jak říkal včera večer.

,, Jdeme ?“ zeptal se Edward zdvořile.

,, Sníh a led ,“ oklepala jsem se a pak jsem odvážně vykročila ven. Jako bych nevěděla , že dole upadnu na ledě. Edward byl ale jako vždy tak rychlý , že mě zachytil.

,, Díky ,“ zamumlala jsem a lehce jsem se zasmála , když jsem uviděla Vivien , jak vykukuje ze zadního okénka. Dneska bude vážně slibný den.