Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

4.část – Škola, základ života

Z POHLEDU VIVIEN

Táta odporoval mému nápadu ,abych šla do školy pěšky. ,, Zbláznila jsi se ? 1. den ve škole a ty půjdeš pěšky ?“ naštval se.

,, Budeme moc nápadní ,“ odpověděla jsem mu. Jemu to bylo naprosto ukradené. Hlavně když nepůjdu pěšky. Štvalo mě to. Proč já jsem ta, které se pořád odporuje , proč nemůže být něco po mém ? Naštvaně jsem nastoupila do našeho Berlinga , které jsem pojmenovala Lilo , protože to je moje teta , která nám ho prodala. Moje nálada klesla na bod mrazu , když jsme přijeli na parkoviště. Všichni zírali na naše auto , které bylo oproti ostatním dost veliké. Mám Lilo ráda , protože je tak velké. Totiž , abych to správně popsala , vejde se do něj co potřebuji. Hluboce jsem se nadechla.

,, Připravená ?“ zeptal se otec překvapeně.

,, Ne!“

,, To bude OK , zazáříš.“

,, Jako bych nebyla už dost nablýskaná ,“ řekla jsem skepticky.

Hlasitě si povzdychl. ,, Tak už jdi,“ otevřel moje dveře.

,, Už jdu ,“ zavrčela jsem a vydala se do školy. V neděli to tu bylo tak … prázdné a teď. Děti , pokud jim tak mohu říkat , se žárlivě ohlíželi po ostatních a zkoumali jejich oblečení a jiné. S pocitem , že mě někdo sleduje jsem udělala přesně 5 kroků k budově a zastavila se. Nadechla jsem se a udělala dalších 5 kroků. Alespoň jsem si stihla okysličit mozek dříve , než ho budu potřebovat ! Rozhlédla jsem se po všech na parkovišti. Zaujala mě opravdu velká parta lidí. Všichni byli tak bledí a hezcí. Bylo jich asi 7 , ale bylo těžké je spočítat , protože se na mě každou chvíli podívali. Pozvedla jsem svůj prst , když se jeden z nich otočil na někoho jiného, možná taky nového a začala jsem je všechny počítat. Jeden z nich se na mě zase otočil. Jeho oči spálili cit v mé ruce a já ji uchváceně spustila dolů. Ten hoch byl tak … krásný a nikoho za ruku nedržel. Byl osamocený , ale taky mě velice vzdálený. Měl blond vlasy , ale nebyla to úplně blonďatá barva. Byla lehce promelírovaná všemi odstíny žluté a mírný nádech oranžové. Jeho oči mě doslova uchvátili a moje tělo vzplanulo vzrušením. Jeho oči byli … černé. Takové oči pro mě nikdy neexistovali a právě proto mi uvízly v hlavě. Se sklíčeným pocitem a jeho očima v zádech jsem rozrazila dveře hlavní budovy urychleným krokem jsem si to razila do mé nové třídy. Moje tělo se třáslo, protože 2 věci mi běhaly v hlavě.

1. Ten kluk – Bylo jasné , že jsem se do něj zamilovala. Byla to láska na první pohled , ale on byl tak hezký. Určitě se o něj zajímalo více holek a nejenom já , karatista , hráčka na klavír a zpěvačka ( nečekejte , že zpívám profesionálně , spíše amatérsky).Byla jsem tak obyčejná a on , tak výjimečně krásný.

2. Kam si sednu – Bylo jasné, že si nemám kam sednout. Nikdo mě vedle sebe nebude chtít. Jsem nová , nezkušená a vzhledově tak jiná ! Budou mě považovat za oříška ( jako jsou psi , ale já jsem člověk , ale to není takový problém). Moje pokožka je bronzová a vlasy hnědé.Mé oči nejsou , jako ostatních tady , ale takové středná , protože máma je Japonka a táta Angličan. Jsem prostě míšenec.

Rozpačitě jsem přistoupila k první lavici ,ale holka zavrtěla hlavou. Bylo to otřesné , protože jsem věděla , že to udělá ,ale já přesto zkusila své štěstí. Mám vůbec nějaké štěstí ? Otočila jsem se právě včas , abych viděla , jak do třídy vstupují 3 lidi z té velké party. Jedna dívka a dva kluci. Dívka se od nich viditelně lišila , ale i její pleť byla bledá , vlasy tmavé ,ale oči měla barevné. Oni je měli černé. Sedli si každý jinam. Ta dívka seděla sama a tak jsem nasadila ten nejlepší rozpačitý výraz a vyrazila jejím směrem.

,, Můžu ?“ zeptala jsem se přidušeně a roztřeseným hlasem. Otočila na mě svůj zrak a lehce nadskočila.

,, Pokud chceš ,“ odpověděla nakonec. Znovu jsem cítila , že mě někdo propaluje očima. Vycítila jsem možnost sblížení a být s tou holkou kamarádky.

,, Ahoj jsem Vivien ,“ nabídla jsem jí svou pravici.

,, Já vím ,“ zasmála se , ale pak se zděšeně chytla za svá ústa. Nevnímala jsem to , protože už o mě určitě všichni věděli.

,, Já jsem Bella ,“ usmála se ještě více rozpačitě než já. Chopila se mé ruky a rázně zatřásla. Lekla jsem se , když někdo položil svou ruku na naší lavici. Nadskočila jsem a přetočila svůj trup k neznámému hostovi.

,, Jsem Edward ,“ řekl kluk s nazrzlými vlasy. Pokud jsem byla předtím v rozpacích tak kde jsem byla teď ? Za ním stál ten druhý , co se na mě díval předtím u vchodu. ,, Já jsem Max ,“ zasmál se blonďák a nabídl mi svou ruku. Chtěla jsem po ní vztáhnout tu svou ,ale on jí zase zamračeně stáhl , protože na něj pohlédl Edward – myslím , že to byl Edward. Nebo Edmund ? Teď jsem si nemohla vybavit.

,, Ahoj , jsem Vivien ,“ zalapala jsem po dechu a viděla , jak se všichni potutelně usmívají

Z POHLEDU EDWARDA

Vivien si sedla vedle Belly. Byl to dobrý začátek , zvlášť pro Maxe , jak se s ní seznámit.

Sedí vedle Belly. Proč musím sedět vedle Edwarda , myslel si Max

,,Maxmiliáne okamžitě pojď za mnou ,“ zašeptal jsem naštvaně.

Kam ? pomyslel si.

,, Za Vivien ,“ zašklebil jsem se a přešel k jejich stolu tak neslyšně jako jsem položil ruku na jejich lavici. Vivien sebou trhla dost silně a zároveň se na nás otočila.

,, Jsem Edward ,“ pokusil jsem se o vlídný tón.

Vlídněji by to nešlo ? naštval se Max

Opravdu jsem byl tak hrubý ?

,, Já jsem Max ,“ nabídl jí ruku a zasmál se. Připravila svoji ruku , aby se dotkla té jeho, ale já jsem se na Maxe naštvaně podíval. Ruku stáhl zpět a omluvně se na ní usmál.

,, Ahoj jsem Vivien ,“ zalapala po dechu. Musel jsem se usmát a koukl jsem na Bellu , která se koukala na mě a Max směřoval pohled na Vivien. Všichni jsme se usmívali. Tajemně , potutelně až z toho šel mráz po zádech.

Ten Edward je fakt k nakousnutí a ten nový , ten je taky tak hezký , myslela si Jessica. Bože , jak já nenávidím ty její myšlenky. Nejradši by mě měla celého pro sebe. Otřásl jsem se , když jsem pomyslel na to , že bych nebyl s Bellou. Zvonek ohlásil začátek hodiny a tak jsem se šel posadit na své místo. Učitelka vplula do třídy postavila se za katedru.

Hlavně ať mě nepředstavuje celé třídě ,prosila v duchu Vivien. Její přání bylo vyslyšeno a tak si o hodině představovala sebe na pláži. Bylo husté vidět ji v džínech a dlouhém triku na pláži , protože si sama nedokázala sebe představit v plavkách. Bylo to tak lepší. Pak jsem se přesměroval na Maxe.

Miluji Vivien , křičel ve své mysli Max.

A pak jsem uslyšel i Vivien : Miluji Maxe