Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

3.ČÁST – NÁVŠTĚVY U VIVIEN

Z POHLEDU EDWARDA

Seděli jsme na parapetu a sledovali Vivienin obličej. Byla hezká , dokonce i hezky voněla , ale Belle se nevyrovnala.

,, Tak co ?“ zeptal se mě Max celý roztřesený.

,, Je dobrá ,“ usmál jsem se a zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek. Byli jasné. Viděl jsem její sny tak , že jsem měl v hlavě i obrazy. Vivien zřejmě před nikým nic netajila a svoje názory říkala najevo. Nikdy , opravdu nikdy jsem nenašel člověka , který by na mě své myšlenky křičel. Byla to ta nejjasnější bytost. Další rozdíl od Belly.

,, Já vím. Je výborná ,“ zářil Max a stále sledoval její obličej.

,, Je vždy tak klidná ?“ zeptal jsem se nenuceně.

,, Zatím ano. Nikdy se nepřevaluje , maximálně tak 1 za hodinu a méně.“ Další věc , kterou se lišila od Belly.

Seděli jsme tam ještě chvíli , když jsem se znovu zaposlouchal do jejího snu. Byl hrozivý. Stála na nádraží a čekala na vlak. Lavička byla čerstvě natřená , ale ona si na ní stejně sedla. Zaslechla vlak a zvedla se. Na zádech měla černou barvu a lidé se škodolibě smáli. Celá červená se postavila na kraj a čekala. Nějaké dítě ji zlomyslně strčilo do kolejí. Vlak se řítil do stanice a nevšiml si drobné Vivien , která ležela v kolejích a čekala na svou smrt. Lehla si mezi železo , po kterém vlaky jezdili a vzlykala. Lidé křičeli hrůzou. Přesto však byl slyšet její tichý vzlykot. Ani ne 10 vteřin po tom ji přejel vlak. Stále však spala a nebylo vidět , že by jí to vyděsilo. Vzrušeně jsem sebou trhl a převážil se. Vzpamatoval jsem se na poslední chvíli a padající jsem se zachytil parapetu. Vytáhl jsem se a znovu se napřímil. Max na mě vyděšeně zíral. Já zíral na něj. Vivien měla nyní mysl tmavě černou.

Z POHLEDU MAXE

Pozoroval jsem tu úžasnou bytost na posteli a pak jsem uslyšel , jak Edward zadržel dech. Okamžitě jsem na něj pohlédl. Jeho oči byli prázdné , černé. Koukal do prázdna. Chvíli jsem ho pozoroval , ale jeho stav se neměnil.Konečně po nějaké chvíli dal najevo , že žije. Trhl sebou a spadl z parapetu. Zachytil se na poslední chvíli a ladně se přitáhl nahoru. Jeho oči měli znovu barvu topazu a mě to mírně uklidnilo. Stále jsem na něj ale nechápavě zíral.

,, C-co to b-bylo?“ vykoktal jsem ze sebe.

,, Její mysl. Je tak jasná a tak … detailní. Vidím vše příliš podrobně. Vytváří živé obrazy. Nemůžu ani popsat , jak je to úžasné. Vše je tak ostré , tak hlasité.“Jeho oči byli čím dál světlejší.

Oddychl jsem si. To znamenalo , že je Edwardovi sympatická. Ozval se zvuk Edwardova mobilu. Jemné vrnění přerušilo tu nádhernou chvilku.

,, Tak já jdu ,“ zasmál se Edward a naposledy pohlédl na klidnou Vivien.

,, Sladké sny ,“ zašeptal a zmizel v noci.

Stále jsem tupě zíral na místo , kde seděl Edward a stále jsem viděl jeho černé oči.

Přetočil jsem zrak k Vivien , která se náhle začala usmívat.

Z POHLEDU EDWARDA

Byl jsem za chviličku u Belly , která netrpělivě vyhlížela z okna. Stále jsem slyšel Vivieninu mysl. Bella mi zamávala a já jsem skočil do jejího okna. Sedl jsem si k ní na postel a ona se zachumlala do peřiny. Natáhl jsem se vedle ní a obejmul jí svými pažemi. Tiše se zasmála a šťastně usínala.

,, Spinkej , zítra jdeme zase do školy ,“ zašeptal jsem jí do ucha. Povzdechla si a já zároveň s ní. Zaposlouchal jsem se do Vivieniny mysli.  Měla další sen. Tentokrát krásný , v přírodě.

Seděla na louce a v ruce svírala kopretinu.Stýskalo se jí po teple , po slunci.Utrhla jeden lístek a zasmála se. Škodolibě utrhla další a systematicky pokračovala. Neustále se smála a její oči vyzařovali štěstím. Do snu se jí vpletla škola. Přijel pro ní školní autobus. Neklidně nastoupila. Za volantem seděl někdo mě neznámí. Usmála se na něj a políbila ho na tvář. ,, Ahoj tatí ,“ vydala ze sebe přidušeně. Její otec byl oblečen stejně , jako bývá Carlisle , když jde do práce. Posadila se do zadní řady a její mysl znovu zčernala. Zasmál jsem se , ale potichu , abych neprobudil Bellu. S ní to nic neudělalo. Bellu jsem si ještě více přitáhl k tělu , abych cítil její teplo. A tu lidskost , která mi pár desítek let chyběla !

VYPRAVĚČ

Max a Vivien

Max seděl na parapetu a bez dechu sledoval Vivien. Ta spokojeně oddechovala v pravidelném rytmu a těšila se na zítřejší školu. Vzpomínala na odpolední procházku , která ji zavedla ke škole. Forkská škola nikdy nebyla ničím výjimečná. Jedině svým talentem k tomu ,aby se tam lidé cítili co nejvíce jako někdo jiný. Vivien se spokojeně převalila a Max si tak oddychl. Má další hodinu , aby nepřerušovaně pozoroval její bronzovou tvář. Vivien se upírovi nepodobala skoro vůbec. Byla opálená. Pleť beze škod ( pupínků atd…) a vlasy překrásně hnědé , kaštanové.I její oči , které Max tak miloval , byli čokoládově hnědé. Max pootočil hlavu a všiml si velkého kolosu , který se blížil k domku , ve kterém bydlela Vivien. Okamžitě seskočil a rozběhl se džípu naproti.

,, Emmette ,“ zasyčel naštvaně. Emmett se divoce zachechtal.

,, Kámo , přijel jsem se kouknout na tu tvoji holku.“

,, Není to moje holka ,“ zavrčel Max. Emmett se ještě víc zachechtal a popadl Maxe okolo ramen.

,, A to tě na tom žere. Ona totiž nemá ani páru o tom , kdo jsi a ani neví , že ty o ní víš, tak jak by tě mohla milovat ?“

Max se zamračil.

,, Mě na tom žere to , že mě na tom nic nežere ,“ vyštěkl na Emmetta. Ten se lámal smíchy.

,, To se ti vážně povedlo !“

,, Hmmm ,“ zabručel a otočil se zpět směrem k oknu. Emmett ho tiše následoval. Bylo slyšet , že v sobě dusí smích.

Vyhoupli se znovu do toho opotřebovaného okna a pozorovali stále klidnou Vivien. Emmett potichu hvízdnul.

,,Máš dobrý vkus kámo , fakt .“

,, Neříkej mi kámo , když jsem tvůj bratr!“

,, Vypadáš fakt cool , když jsi naštvaný ,“ zachichotal se Emmett a předvedl Maxovu naštvanou tvář.

Bella a Edward

Edward ležel vedle spící Belly , která šeptala jeho jméno. Edward se usmíval a vnímal zároveň Vivieniny myšlenky. Její aura byla dost velká. Její mysl doputovala až k 200 metrů vzdálenému Edwardovi. Belle se hlavou honilo spousty věcí. Zítra jde znovu do školy , jako všichni Cullenovi děti a zároveň i ta záhadná Vivien , kterou konečně pozná. Byla natěšená , ale zároveň i naštvaná , protože byl sníh , který přímo nenáviděla. Zítřejší den nebude , jako kterýkoliv jiný. Bude to den ve znamení SEZNÁMENÍ.