Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

19.kapitola – Už nikdy nespatřím světlo světa

HOLLY

,, Ty prašivý upíre ,“ zakřičela jsem a tahala za jeho vlasy. Žádná bolest však nepřicházela i když měl zuby už zakouslé v mé kůži , mase … Jeho zuby povolily a jeho hlava se zvedla.

,, Jak to , že se nepřeměňuje ?“ zahřměl Oliver a hleděl na mě. Taky jsem to nechápala , ale byla jsem za svoje tělo nesmírně vděčná. Chvíli jsem ještě ležela na zemi , když se rozrazily dveře a v nich stálo pár Cullenů.

,, Ha , já to věděla ,“ zasmála jsem se tiše a čekala až mě někdo vezme a odnese. Trvalo to jen chvíli , myslím mé štěstí , protože všichni upíři pak přede dveřmi utvořili zeď a všichni nepředstavitelně vrčeli. Musela jsem je zarazit , než začnou bojovat. Vyškrábala jsem se na nohy a překlopýtala k jednomu upírovi. Otočil se a já se napřáhla a vystřelila mu ruku do obličeje. ,, Au ,“ vyšlo ze mě a upír upadl. Vážně upadl a to jsem myslela , že takovou sílu nemám. Pak se strhla menší bitka-bitva. Upíři se vrhli na mou rodinu , ale Oliver jediný ne. Ten mě popadl za ruku a táhl pryč. Špatně se mi šlo , když mě v levé noze pulzovala bolest.

,, Pusť mě !“ bránila jsem se a mlela sebou. Škoda , že to byl zrovna on , kdo měl moc ovládat lidi a upíry. Přestala jsem sebou házet a šla poslušně.

,, Prosím ,“ vykřikla jsem , ale bitka-bitva pokračovala. Táhl mě nějakou slizkou chodbou ke dveřím od nějakého pokoje.

,, Tady zůstaneš a ani se nehni ,“ nařídil a hodil mě do rohu. Moje kosti zapraskaly , jak jsem narazila do zdi a tak ze mě vyšel zoufalý výkřik , který se snažil přivolat neexistující pomoc. ,, Trp ,“ užíval si to Oliver a pak přibouchl dveře. Měla jsem něco s levou nohou a teď i pár zlomených žeber.

,, Pitomej upír. Pitomej život ,“ odplivla jsem si a pak se pokusila postavit. Jako zázrakem jsem se postavila a přeskákala ke dveřím. ,, Povolte ,“ zaskřípala jsem zuby , když jsem za ně tahala ve snaze otevřít je. Po chvíli se opravdu pohnuly a tak jsem ještě více zatáhla. Po chvíli se otevřely úplně a já vyklopýtala ven. Skákala jsem na jedné noze a takhle přeskákala celou chodbu. Na jejím konci se dohrávala bitka-bitva. Nevím kdo vyhrával , ale odhodlaně jsem přeskákala k nějakému upírovi a skočila mu na záda.

,, Tu máš ty …“

,, To jsem já Holly ,“ zasmál se někdo ze zdola a já si uvědomila , že sedím na Emmettovi.

,, Promiň ,“ omlouvala jsem a  pomalu slézala z jeho zad. ,, Kde jsou ?“ pohlédla jsem na poloprázdnou místnost. Poloprázdnou kvůli Cullenům.

,, Ale oni tu ještě jsou ,“ zasmál se někdo v rohu a já poznala Olivera.

,, Ty … nenávidím tě ,“ zaječela jsem a skočila po něm. Srazila jsem ho na zem a upír neupír jsem do něj bušila svými pěstičkami jako malé dítě. Začal se šíleně smát a uchopil mě za paže. ,, Mě nepřepereš ,“ zasmál se a odstrčil mě tak silně , že jsem zase letěla vzduchem a narazila na zeď. Znovu se ozval praskot kostí a to už jsem se neudržela a začala křičet jako šílená.

,, Edwarde , Emmette , jdeme ,“ zavelel někdo , ale já netušila kdo , protože se mi před očima zamlžilo a ocitla jsem se znovu ve tmě.

Stála jsem na zahradě u Cullenů , ale byla jsem tam sama. Dům byl opuštěný , zchátralý. Na kameni seděla babička s hlavou ve dlaních.

,, Babi ,“ vydechla jsem a rozeběhla se k ní.

,, Kdo jste ?“ zahřměla babička.

,, To jsem já , nová Vivien. Holly ,“ objala jsem ji , ale ona mě od sebe odstrčila.

,, Vivien ? Co se ti stalo ?“

,, Proměna , po tom co jsem se vrátila.“

,, Zlato , proč už jsi zase polomrtvá ?“

,, Upíři ,“ hlesla jsem a popošla od ní asi tak o metr. Ruce jsem si složila na hrudi a oči sklopila dolů.

,, Zlatíčko , mám pocit , že už se na zem asi nevrátíš ,“ zesmutněla a já spustila ruce , oči upřela nechápavě na ni.

,, Jak to ? Vždyť nejsem natolik mrtvá.Vrátím se jako minule !“

,, Pojď sem. Ukáži ti tvou budoucnost.“

Přešla jsem znovu k ní a ona mě uchopila za čelo. Před očima jsem viděla Edwarda. Já jsem byla já a stáli jsme u útesu. Pod ním bylo moře. Uvědomila jsem si , že neumím plavat – zajímavé.

,, Edwarde prosím , nedělej to.“

,, Musím ji pomstít ,“ zavrčel a postoupil o kousek ke mně. Couvla jsem dozadu a narazila na okraj útesu.

,, Prosíííím ,“ zajíkala jsem se a oči se mi zalily slzami.

,, Ne ,“ zahřměl Edward a skočil. Strčil do mě a já přepadla přes hranu. Padala jsem dolů , do hlubin moře.

,, Proč ?“ zeptala jsem se babičky , která spustila svou ruku.

,, Zaviníš Bellinu smrt. Takhle , když budeš mrtvá , nezaviníš její smrt a později i svou. Ušetříš si bolest.“ Kývla jsem hlavou.

,, Budu moci sledovat jejich život ?“

,, Ano , pustím tě na zem , ale jako neviditelného člověka. Budeš moci pozorovat jejich život. Pokud to dokážeš , budeš se moci s nimi spojit , ale na to už asi stačit nebudeš ,“ usmála se nevesele a dotkla se znovu mého čela. Padala jsem a pak jsem se ocitla v mlžném oparu a dopadla ke Cullenům do domu , kde stáli , klečeli nad mým tělem. Všichni vzlykali , ale bez slz. Teprve teď jsem poznala , že je doopravdy konec. Konec mého překrásného života , který jsem strávila s lidmi , které jsem milovala a teď na ně budu dohlížet po celou věčnost. Opravdu celou věčnost !

THE END