Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

18.kapitola – Kobka

HOLLY

Jsem totálně pitomá ! Já to vím , protože jinak bych těm podivným upírům neříkala , kdo jsme. Jsem prostě divná a to mě na tom štve ! Proč jsem nemohla držet klapačku ?

Seděla jsem , tedy dá se říct že ležela , na své posteli a poslouchala cvrlikání ptáčků. Bylo to příjemně uklidňující. Dveře se otevřely a v nich stál … Edward.

,, Smím ?“ zeptal se. Kývla jsem hlavou a on přešel až k mé posteli.

,, Víš , chci si popovídat o tvé mysli ,“ začal , ale já ho v další sekundě utnula.

,, Snad si nemyslíš , že jsem zešílela , protože to by jsi měl pravdu. Já to totiž všechno špatně snáším.“

,, Ne , jde jen o to , že se mi to nějak nezdá. Mysli na něco , třeba nějaký číslo a já ti řeknu na co myslíš ,“ řekl a já přemýšlela.

,, Mám to ,“ vykřikla jsem. Myslela jsem si číslo 15.5.1995 , to bylo totiž moje nové datum narození.

,, Myslíš na Maxe. Miluješ ho !“ zdůraznil a já nechápavě naklonila hlavu.

,, To sotva. Myslela jsem na své datum narození 15.5.1995.“

,, Mě se to zdálo divné. Teď ale musíme vyřešit , jak to že myslíš na něco jiného než myslíš.“

Musela jsem se rozesmát nad tím , jakou řekl Edward nesmyslnou větu.

,, Podle mě mám mysl staré Vivien. Což by se mohlo šiknout ,“ mrkla jsem a vyskočila.

Strčila jsem do okna a otevřela ho.

,, Co vyvádíš ?“

,, Mám radost ,“ zakřičela jsem do lesa. Chvíli bylo ticho ,ale pak se z lesa vynořil Oliver a jeho pomocníci.

,, Edwarde ,“ zašeptala jsem ,ale oni to stejně slyšeli. Pohlédli na mě , na mou vyděšenou tvář.

,, Co se děje ?“ zajímal se Edward.

,, Tam … oni ,“ ukázala jsem směrem , kterým stál Oliver. Ten se usmál , tak nějak divně a rozběhl se proti zdi. Byla jsem přikovaná k oknu. Stála jsem jako solný sloup. Nějaká síla mě přinutila , abych tam stála a nic nedělala.

,, Edwarde ,“ můj hlas byl o poznání zoufalejší. ,, Ty je necítíš ?“ vykřikla jsem , když skočili na zeď a šplhali se sem.

Jeden z nich mě chytl za ruku a chtěl mě strhnout , ale Edward si konečně uvědomil co se děje. Bohužel bylo pozdě. Převážila jsem se a padala z okna.

,, Edwarde ,“ zaječela jsem ,ale Oliver mě dole chytnul a chtěl se rozeběhnout. Edward vyskočil z okna a pak se zarazil. Zůstal stát i když chtěl běžet. Někdo z nich musel mít nějakou moc.

,, Cullenovi ,“ zaječela jsem ještě , než jsem zmizela v lese.

Probrala jsem se v nějaké kobce. Necítila jsem svoji levou nohu ,ale to nebylo podstatné. Kde jsem ? Co se vlastně stalo ?

,, Olivere ,“ pokusila jsem se být klidná.

,, Myslel jsem si , že jsi o něco chytřejší ,“ ozvalo se z rohu.

,, Že jsem se nechala napálit.“

,, Nechala a teď mě zajímá tvá moc !“

,, Co to meleš ?“ pokusila jsem se zatajit to co umím.

,, Nehraj si na hloupou Holly.“

,, Já …“

,, Stačí jen předvést co dokážeš ! Jsi slabá , tvoje moc teď na upíry fungovat nebude. T holku ,“ zakřičel ke dveřím. Byli ocelové. Dovnitř vhodili nějakou dívku. Nebyla to Bella , ale přesto se jí moc podobala.

,, Nechte tu holku být !“

,, o to se postaráme ,“ zasmál se a luskl prsty.

Moje tělo se začalo svíjet v bolestech.

,, Tu moc ,“ zasyčel.

Musela jsem , jinak by mi nedal pokoj. Kobkou se prohnala tlaková vlna , která zastavila čas jen pro lidi. Dívka se přestala hýbat a Oliver zatleskal.

,, To je to co potřebuji ,“ uchechtl se. ,, Ty budeš naše zbraň proti Volturiovým a Cullenovým !“

,, Ne , to teda nebudu ,“ zaprotestovala jsem.

,, Vsadím se , že až budeš upír , budeš moci cestovat časem.“

Bylo to lákavé ,ale já nechci být upír !

,, Nikdy ,“ zahřměl můj hlas a kobkou se znovu prohnala tlakový vlna.

,, To ještě uvidíme ,“ zasmál se nevesele. Přiblížil se ke mně a pak stiskl mou ruku.

,, Připravte své zuby. Jdeme vysát jednu dívku. Vlastně dvě ,“ pohlédl na tu druhou.

,, Nechte ji být !“ zastávala jsem se jí.

Vytáhl mě na nohy a táhl za sebou z kobky ven. Shody pro mě byli těžký oříšek , protože jsem necítila levou nohu.

Nahoře stálo 5 upírů. Usmívali se a oči měli červené.

,, Nezabijte ji pánové ,“ usmál se znovu Oliver a pak mě hodil k nim. Přistála jsem na zadku. Oni mě obklíčili a vyčkávali.

,, Nikdy nebudu bojovat oproti vlastní rodině !“ zakřičela jsem , než se jeden z upírů zakousl do mé ruky.