Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

16.kapitola – Sbohem Vivien a vítej … co vlastně ?

HOLLY

Měla jsem dva programy na dnešek. 1. byl ,že pojedu s Alicí nakupovat nábytek. 2. byl ,že pojedu s Alicí , Rosalie a Esme nakupovat nábytek. Musím vás informovat o začátku mého života u Cullenů.

Max : Bezva ! On mě ignoruje. Co jiného si zasloužím ? Trhá mi srdce , když si vzpomínám na tu dobu , když jsme spolu byli. Dělo se toho tolik. Milovala jsem ho. Bohužel milovala. Současnost je jiná.

Edward : Hmmm… Zdá se , že mě neignoruje do takové míry jako Max , ale není na mě zrovna nejhodnější. Asi kvůli Maxovi.

Emmett : Vtipný upír. Někdy mu říkám zubatec. Bere vše se srandou a asi jediný z kluků na mě není hnusný.

Jasper : Drží se ode mě dál. Zřejmě aby mi na krku , nebo na kterémkoliv jiném místě , neudělal otisk zubů.

Alice : Ou bože. Tenhle malý elf mě dostane do blázince. =D

Rosalie : Krásná dívka. Bohužel nejsme tak velké kamarádky natož sestry.

Esme : Moje nová máma. Mám ji ráda ,ale není to moje máma. Stále přemýšlím nad tou starou. Nad tou ,kterou stále miluji jako vlastní. Na tom se nezměnilo nic , ani mojí změnou.

Carlisle : Otec, doktor a zvláštní hrdý upír. Hlavu přeplněnou informacemi ,ale to mi nijak nepomáhá.

Bella : S tou vycházím asi nejlépe. Jsme obě dvě lidské dívky , což mi hodně pomáhá. Pokouším se s ní trávit nejvíce času , ale Edward mi ji nenechá ani na chvilku.

Alice vtrhla do pokoje a popadla mě za ruku. ,, Jede se nakupovat ,“ křičela a táhla mě ke dveřím. Nohama jsem ani nešlapala zem ale táhla jsem je. Alice to naštvalo a tak si mě přehodila přes rameno a šla. Kolébala jsem se v rytmu jejího rychlého kroku a vyčkávala.

,, Alice  pokud dovolíš , stavím se u nás … v mém bývalém domě a vezmu si kreditní kartu. Alespoň něco málo z toho ,co mi zbylo na účtu , si budu moci vzít. Něco prostě musím zaplatit !“

Alice si odfrkla a hodila mě dozadu. ,, Ať tě nikdo nevidí ,“ křikla ještě ke mně a pak se rozjela. Ani jsem nepostřehla jakým jedeme autem. Uvnitř to bylo jiné než ve Volvu , ale také jiné než v Emmettově džípu nebo v autě Rosalie.

,, Čí je to auto ?“ odvážila jsem se zeptat.

,, Moje nové ,“ zasmála se.

,, Tvoje nové ,“ opakovala jsem potichu a prohlížela jsem vnitřek auta. ,, Pěkné ,“ zhodnotila jsem. Alice zastavila kousek od mého minulého domova. Pokynula mi ,abych vylezla. Zastavila jsem čas a rozběhla jsem. Měla jsem chvíli ,protože jsem nechtěla čekat tak dlouho. Rozrazila jsem dveře a dávala velký pozor , abych nezanechala žádnou stopu. Máma stála u telefonu a pusu měla otevřenou , tvář zalitou slzami. Otec stál u ní a i z jeho očí se valili slzy. Potřebovala jsem vědět co říkali. A s kým mluvili. Skryla jsem se za gauč a tiše spustila čas.

,, Moje malá holčička ,“ rozvzlykala se máma a uslyšela jsem cvaknutí telefonu.

,, Její tělo nebylo nalezeno ani po 2 dnech pátrání.“

Zastavila jsem čas a přeběhla k mamince. Objala jsem ji a tátu pohladila po tváři. Ne , nesmím se k nim znovu vázat. Otočila jsem se na patě a přešla ke schodům. Rukou jsem přejela zábradlí a vydala se nahoru. Z poličky na telefon jsem vzala svou kreditní kartu a vyběhla z domu. Pustila jsem čas a přeběhla jsem k Alici. Usmála se na mě a rozjela se. Sbohem Vivien a vítej … co vlastně ?

Nakoupeno by bylo. Musela jsem si koupit počítač a Alice vybírala nábytek. Razantně jsem odmítla hráškově zelenou postel. Byla příšerná. Nakonec jsme šťastně dojeli domů. Musíme ještě pár hodin počkat , než nám nábytek přivezou. Doufám , že ho vůbec přivezou , protože nevím , jestli trefí ,do našeho lesem zarostlého domu. Viditelně jsem si oddychla , když se na příjezdové cestě objevila dodávka. Alice odmítla pomoc při rozmísťování nábytku. Po hodině byla hotová. Se slovy ,, pojď se podívat ,“ mě vytáhla do mého již dokončeného pokoje. Musím uznat , že se jí to povedlo. Každý si můj pokoj představte , jako svůj pokoj snů. Jinak se totiž popsat nedá.

,, Díky Alice ,“ objala jsem ji. Ona mi objetí opětovala a pak mě s ďábelským úsměvem pustila.

,, A to není všechno ,“ dodala a táhla mě ke dveřím do nevyužitého prostoru vedle. ,, Tvoje koupelna a šatník ,“ ukázala na velikou skříň naproti umyvadlu.

,, Ehm … Alice , já nemám žádné oblečení , kromě tvého vypůjčeného.“

,, To se změní za chvíli ,“ pousmála se a otevřela skříň dokořán. Vyndala z ní jednu velikou krabici , která byla zřejmě plná oblečení.

,, Koupila jsem ho , když jsem v noci měřila tvou velikost. Mělo by ti sedět ,“ hodila po mě jedny džíny.

Sedělo mi všechno.

,, Alice , jsi můj oblékací bůh ,“ zařehtala jsem se. Alice všechno oblečení pečlivě ukládala do přihrádek a věšela na ramínka.

,, Kde je oblečení , které jsem na sobě měla , když jsem jako umřela.“ Při slovu “jako“ , jsem zvedla ruce vedle hlavy a pokrčila ukazováčky a prostředníčky. 2x.  Mělo to znamenat jako – jako.

,, Zřejmě , hmmm , vyhozené,“ zazubila se na mě a pak mě táhla do obýváku.

,, Holly , zahraj nám na klavír ,“ pokynula na mě Esme.

,, Jo , zahraj ,“ přidala se Alice.

,, No podívejme ,“ zuřil Edward.

Stydlivě jsem si sedla na židličku a sledovala klaviaturu. A sakra , pomyslela jsem si a položila prsty na klávesy. Zmáčkla jsem a začala hrát pro Elišku. Nic jiného mě zrovna nenapadlo. Když jsem dohrála všichni začali tleskat. Všichni až na Edwarda. Ten přešel ke mně. Sedl si na židličku vedle mě a začal hrát mě známou píseň. Přidala jsem se. Jeden z nás hrál hluboce , druhý vysoce. Edward se na mě podíval. Plná očekávání jsem se rozpačitě usmála. Taky se usmál a já si v duchu oddychla. Po chvíli jsem si vzpomněla , že i v mém minulém životě jsem hrála na klavír. Byla jsem ráda , že alespoň něco málo z toho zbylo.