Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

15.kapitola – Znám své já

HOLLY

Bez jakékoliv změny jsem ležela v té černé tmě. Neviděla jsem na špičku svého nosu. Neviděla jsem ani na konec svého prstu , který jsem si přisunula asi milimetr od oka. Napadlo mě , že bych sebou mohla začít mlít. Třeba se budu mlít i ve skutečnosti a poznají , že mě musí probudit , jinak se vážně zblázním. Ta tma okolo , ta hypnotizující černota , mě doslova a do písmene děsila. Kopla jsem nohou a pak jsem vymrštila ruku. Pomohlo to. Černota začala odcházet. Znovu jsem udělala pohyb. Tentokrát o něco bolestivější , aby se to zrychlilo. Vymrštila jsem svůj trup nahoru. Lehce jsem se zakroutila a spadla. Černota už byla prostupná a tak jsem ještě zrychlila. Po chvíli bylo všude okolo světlo. Stále jsem byla ,ale v místnosti bez nábytku ,obrazů , dveří a oken. Napřímila jsem se a křikla : ,, Probuďte mě !“

Začala jsem se klepat. Nějaká síla mě nutila. Zavřela jsem oči a pak je ostře otevřela. Hleděla jsem do Carlislova obličeje , který byl lehce ustaraný. Trhla jsem s sebou , protože jsem se lekla jeho černých ( opravdu byli černé ) očí. Carlisle ode mě odtrhl svůj pohled a napřímil se. Vyšlo z něj lehké “uff“ a pak mi podal nějaký prášek.

Se slovy ,, potom se ti uleví“ mi je vecpal do pusy a zalil vodou. V tu chvíli jsem měla pocit , že se pozvracím. Chutnalo to jako čínská omáčka , kterou mi připravovala máma za trest , smíchaná s něčím naprosto exoticky hnusným ! Všichni koukali do mého obličeje , který teď připomínal nácvik scény č.3 , který byla : Ten nejodpornější výraz ve vašem životě.

,, Co to je ?“ zeptala jsem se s úlevou , když už ta pachuť po prášku zmizela.

,, Prášek na sražení teploty ?“

,, Mám teplotu ?“

,, 38,5.“

,, A sakra ,“ ulevila jsem si a pak jsem se pokusila zvednout. Emmett mě ale srazil zpět. ,, Teď spíš tady ,“ podotkl a přehodil na mě další deku. Docela mi to bodlo , protože jsem si připadala jako na ledovci v tričku a kraťasech.

,, OK ,“ neodporovala jsem a přetočila se na bok. ,, Dobrou ,“ dodala jsem a pak jsem zavřela svá víčka.

,, Počkat ,“ protestovala Alice. Byla jsem líná otevřít své oči a tak jsem naslouchala chvilce ticha. Alice měla VIZI.

Po chvíli se ozvalo vítězné “ha“. ,, Už vím v čem vynikáš. Zítra to budeš zjišťovat ,“ pokřikovala. Měla jsem pocit , jako by mluvila na mě , jenže já už jsem se propadala do říše nočních můr. Většinou , když jsem měla chřipku , se mi zdávalo o kruzích v poli. Možná mé nové tělo bude trošičku mírumilovnější a bude ke mně hodnější. SNAD.

Ráno jsem byla doma skoro sama. Skoro kvůli tomu , že byli doma ještě Carlisle a Esme. Zvedla jsem se z pohovky a protáhla jsem se.

,, Uách ,“ vydala jsem přitom ze sebe. Ruce mi spadli znovu dolů.

,, Dobré ráno ,“ ozval se Carlisle. Svůj zrak jsem upřela na něj.

,, Brý den ,“ ukázala jsem na hodiny , které jsem stihla prohlédnout ještě před tím.

,, Máš pravdu ,“ pousmál se ,, ale alespoň jsi se vyspala. V noci jsi nám dala zabrat.“

,, To byl můj plán ,“ zazubila jsem se na něj a zamávala Esme , která něco dělala v kuchyni. Když už mluvíme o kuchyni , mám hlad.

,, Co si můžu dát k snídani ?“

,, To co ti právě dělám ,“ křikla zpět Esme.

,, Jé , tak to děkuju.“

Po snídani jsme se sešli v obýváku.

,, Takže. Právě vám jdu předvést své herecké schopnosti , pokud nějaké mám ,“ ušklíbla jsem se. ,, Dejte mi za úkol zahrát nějakou scénku jo ?“

Esme přikývla a s Carlislem se na sebe otočili.

,, Zahraj nám třeba … když přijdeš domů ze školy. Co budeš dělat ?“

Chvíli jsem přemýšlela  pak jsem hrála hoodně špatného žáka.

Když jsem dohrála svou scénku “ puberťák venku“ Carlisle s Esme se na sebe významně podívali.

,, Tvoje herecké schopnosti. Mmm ,“ usmála se Esme a Carlisle přikývl.

Poté jsem přitáhla kazeťák. ,, Jdeme zpívat ,“ zmáčkla jsem tlačítko a hudba začala hrát. Čekala jsem a pak když jsem spustila bylo jasné , že na tohle mám také vlohy.

,, Ehm … máte stojan na kreslení ?“

,, Ne ,“ usmála se Esme a pozvedla obočí. Přemýšlela jsem a pak jsem se rozběhla ke stolku. Ležela na něm tužka.

,, Papír ,“ luskla jsem prsty a rozběhla se k dalšímu stolku. Posadila jsem se za konferenčák a kreslila. Místo překrásného upíra jsem nakreslila tvar připomínající raketu.

,, Tak tohle mi nejde ,“ zasmála jsem se. Celé dopoledne jsem zkoušela své schopnosti. Šlo mi : Herectví , zpívání , tancování. Kupodivu jsem se ani nestyděla což je velké + .

Zbývala jen hudba. Pohlédla jsem na Edwardův klavír. Moje hlava si začala vybavovat tóny , akordy , dynamiku a podobné věci ,co potřebujete k hraní na klavír. Obešla jsem ho prsty přejela po klávesách. Usedla jsem a prudce zmáčkla klávesu. Rozeznělo se C3. Pak jsem přejela prsty k nižším tónů. Klavír zněl přenádherně. Podívala jsem se na Esme , která se usmívala a na Carlisla , který ji držel okolo ramen. Začala jsem hrát mě známou písničku.

Když jsem skončila , Esme zatleskala a Carlisle řekl : ,, Bravo ,“ a roztleskal se taky.

,, Co teď ?“ zeptala jsem se zvědavě.

,, Teď do postele a potit ,“ usmála se Esme a zvedla se , aby mi uvolnila místo.

,, A kdy pojedeme nakupovat nábytek ?“ nadhodila jsem.

,, Až ti bude lépe .“

,, Ale mě už je lépe .“

,, Takže dnes odpoledne. Co na to pan doktor ?“

,, Změříme ještě teplotu. Pokud se ti snížila pod 37,5 , v což doufám , pak mohu s klidem prohlásit , že tě můžu pustit.“

Usmála jsem se a padla na gauč. Carlisle mi podstrčil teploměr. Pohlédla jsem do jeho usměvavé tváře.

,, Díky ,“ zvážněla jsem.

,, Za co ?“ divil se.

,, Za můj nový , bezvadný život , který by byl bezcenný nebýt vás. Děkuji .“