Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

14.kapitola – Strach

Z POHLEDU HOLLY

,,Holly ,“ slyšela jsem něčí výkřik. Vzbudili mě. Chtěla jsem spát. Bohužel se mi začalo špatně dýchat. Byla jsem pod pokrývkou sněhu. Byla mi šílená zima ,ale zřejmě jsem měla něco s teplotou. Ucítila jsem tlak na mých nohách po chvíli se mých nohou dotkla LEDOVÁ ruka. Cítila jsem tah a tak jsem se úplně uvolnila. Carlisle mě vytáhl z té hroudy sněhu.

,, Jsi OK ?“ zajímala se Rosalie.

,, Asi ano. Nevěděla jsem , že upíři mají AŽ TAK LEDOVOU kůži ,“ otočila jsem se na Carlislea.

,, Musí být nachlazená ,“ usmál se Carlisle a vzal mě do náručí.

Odnesli mě do obýváku.

,, Existuje zázračné kouzlo pro rychlé uzdravení ?“ zajímala jsem se.

,, Obávám se , že budeš muset zůstat doma.“

,, Alespoň přijdu na to ,co mě baví.“

,, Ale teď je čas na večírek ,“ usmála se Alice a natáhla se po DVD.

,, My se budeme dívat na filmy ?“ divila jsem se. Otočila se na mě v ruce držící nějaké DVD , které se chystala strčit do přehrávače.

,, Nevyhovuje ?“

Pokrčila jsem rameny a čekala. Všichni si sesedli na pohovku. Edward objímal Bellu , Alice Jaspera , Rosalie Emmetta. Jen já a Max jsme seděli každý sám a každý na druhém konci pohovky. Opřela jsem si hlavu o Alicino rameno a čekala na úvodní varování.

,, Interview s upírem ?“ vykřikla jsem.

,, Bojíš se ?“ zažertoval Emmett.

,, Proč vždycky horory ? Je mi 13 ,“ zdůraznila jsem.

,, Máme pustit krtečka ?“ usmál se Jasper.

,, Nebo Happy Tree Friends ?“ řehtal se Emmett.

,, Koho ? Ten krvák ?“ divil se Carlisle.

,, Já bych brala kruh ,“ přihlásila jsem se ke slovu.

,, Takže máme tvůj oblíbený film ,“ dodal Edward a políbil Bellu do vlasů.

Alice stiskla na ovladači OK a film začal představovat svůj děj. Celou dobu jsem se držela za kolena a klepala se strachy. Byla jsem vážně naivní , když jsem si myslela , že budu statečná. Jsem strašpytel ! Další zajímavost o mě.

Když film skončil , poslali mě spát. Klepala jsem se , když jsem šla po chodbě do svého pokoje. Alice mi tam přistavěla provizorní gauč , na kterém bych měla spát. Pomalu jsem otevřela dveře a vešla do prostoru. Gauč byl uprostřed místnosti. Uprostřed mého nového světa. Rozběhla jsem se a skočila. Dopadla jsem na peřinu , kterou jsem si přetáhla přes hlavu a pokusila jsem se usnout. Nešlo to. Byla mi zima. Až moc velká. Musela jsem se jít zahřát. Pohlédla jsem na hodiny , které byli na stěně už odjakživa. Byli 2 v noci. Alice nepomyslela na jednu věc. Nekoupila mi lampičku ! Vystrašeně jsem vystrčila nohy ze spod peřiny a položila je na zem. Napřímila jsem se otočila trup ke dveřím. Rozeběhla jsem se a klopýtla skoro u dveří. Naštěstí jsem vyrovnala svou váhu a nemotorně jsem se napřímila. Popadla jsem za kliku a otevřela. Vypadla jsem z pokoje a zabouchla. Přepadal mě strach. Strach ze tmy. Na chodbě bylo černo. Neprůstupná černá mlha. Rukama jsem začala šátrat okolo a hledala vypínač. V mém případě zapínač. Našla jsem něco na stěně a zmáčkla jsem to. Nic se nestalo. Začala jsem rozeznávat obrysy a tak jsem se dobelhala ke schodům. Seběhla jsem je a ocitla jsem se v místnosti , kde byla taky tma. Bohužel tak hustá , že mi nepomohlo ani to , že jsem rozeznávala obrysy. Udělala jsem krok a nakopla si palec. Pod dalšími dveřmi prosvítalo světlo a tak jsem tušila kudy asi tak jít. Udělala jsem další 2 rychlé kroky  a šátrala po klice. Nahmátla jsem ji a zmáčkla. Uvnitř seděli všichni. I Edward. Otočili se na mě a čekali.

,, Něco teplého,“ zasípala jsem. Alice někam odběhla a za chvíli se vrátila se skleničkou.

,, Čaj ?“zeptala jsem se překvapeně.

Jen přikývla a podstrčila mi ji. Dychtivě jsem ji popadla a vypila až do dna.

,, Je m-mi děsná zima ,“ zablekotala jsem a rozeběhla jsem se k pohovce. Posadila jsem se a čekala na deku. Max ji po mě hodil až tak silně , že jsem málem přepadla přes okraj.

,, Díky ,“ zadrkala jsem zuby a  přikryla se. Stejně jsem mrzla.

,, Zima ,“ vykřikla jsem. Byla nesnesitelná. Horší než před tím.

,, Pšt , vzbudíš Bellu ,“ napomenul mě Edward. Moje tělo reagovalo na tuto změnu tak , že se začalo klepat. Jako rosol. Pak jsem přestávala cítit prsty u nohou. Jak to ? Co se děje ? Co je špatně ? Upadala jsem do spánku. Hlava se mi nevyhnutelně blížila k zemi. Cítila jsem zimu na své hlavě a pak jsem viděla černou tmu.

Všude bylo černo. TMA. Bála jsem se. Bála jsem se tmy. Otáčela jsem se do kola. Hledala světlo. Neviděla jsem ani na vlastní končetiny. Usoudila jsem , že bude nejlepší , když si lehnu na zem a budu čekat. Čekat až se rozední. Až slunce vystoupí na obzor a rozsvítí krajinu okolo. Učinila jsem tak a zavřela oči. Žádný rozdíl v barvě nebyl. Čekala jsem až moc dlouho. Možná tak 2 hodiny a stále žádné slunce. Sakra vzbuď se Holly , jinak je to tvůj konec. Tvoje smrt čeká ve TMĚ !