Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

13.kapitola – Rozchod

Z POHLEDU HOLLY

Stále jsem běžela tím bílým lesem. Sníh pokrýval každou větvičku , každý kousek jehličí , který by mohl mít jinou barvu než bílou. Myslela jsem na sebe , na svoji minulost a ještě hůře , na svoji budoucnost. Zblázním se z toho ? Co babička myslela tím : ,, Kvůli tvé moci tě budou chtít zabít “ ? Babička se vyžívala ve strašidelných příbězích a často přeháněla , ale pokud se jednalo o skutečnost , byla vždy vážná. Pokoušela se být vážná , protože vždy , když se mi snažila udělat přednášku , vždy se smála.

Proběhla jsem kolem jednoho obzvlášť velkého stromu a pak jsem se zarazila. Vždyť já chci aby mě hledali. Chci aby mě zachraňovali. Já chci být v nebezpečí !

Okamžitě jsem spustila čas a zůstala stát. Čekala jsem do té doby , než jsem z dálky uslyšela hlasy a pak jsem se rozběhla. Běžela jsem pomaleji a nohy jsem důkladně pokládala na bílý povrch. Kolem mě se mihl nějaký tvor a za ním přiběhl druhý. Max mezi nimi nebyl.

,, Co si myslíš , že děláš ?“ vybuchl Edward. Jeho pohled do mě propaloval dvě díry.

,, Právě se snažím utéct , pokud nevidíš ,“ křikla jsem a oběhla ho. Neměla jsem moc šance na to ,abych utekla a tak jsem pocítila jeho ruku na mé hubené paži. Strhl mě zpět a nyní jsem stála čelem k Emmettovi.

,, Holly ,“ zašeptal. Byl zklamaný. Nikdy jsem nevěděla , že Emmett by dokázal být zklamaný. Zdálo se mi ,že je všechny znám až moc dobře.

,, Já už to prostě nemůžu vydržet ,“ dřepla jsem si a chytla se rukama za hlavu. ,, Je toho na mě moc.“Emmett mě uchopil za jednu ruku a Edward se chopil té druhé. Vyzvedli mě na horu. Pokrčila jsem nohy a jen tak tam visela. Dívala jsem se do sněhu a hledala odlesky.

,, Proč už nemiluješ Maxe ?“ zeptal se tiše Edward.

,, Ona už nemiluje Maxe ?“ divil se Emmett. Lehce jsem pokývala svoji drobnou hlavou a stále jsem hleděla do země.

,, No to mě teda podrž ,“ vyklouzlo Emmettovi.

,, Já vážně nevím Edwarde ,“ tohle byla pravda. ,, Už k němu nic necítím. V jednu chvíli byl můj kluk a teď je to můj bratr. Čeká snad ode mě někdo, že budu chodit se svým bratrem ?“

,, Já to mám tak s Rosalie taky ,“ povzbudil mě Emmett.

,, Ale já už k němu vážně nic necítím !“

,, Třeba je to tou změnou ,“ uvažoval Emmett.

,, Každopádně nevím , jak mu to řeknu ,“ zesmutněla jsem.

,, No ten se z toho zhroutí ,“ zamračil se Edward.

,, Pustíte mě už na zem ?“ zeptala jsem se naštvaně.

Emmett se začal smát a Edward moji ruku pustil. Emmett však ne a tak jsem mu zůstala viset na jedné ruce. Nevypadalo ,že by ho to nějak obtěžovalo , ani že bych pro něj byla příliš těžká ,ale přesto jsem si odkašlala a on s ještě větším smíchem spustil mou maličkost na tu studenou zem. Dopadla jsem na nohy , které se mi ale podlomily a já padla na zem. Nohy se mi zabořily do sněhu a tak jsem zmrzla až na kost. Emmett se stále řehtal a tak jsem rychle popadla trošku sněhu , který jsem ve vteřině dostala do tvaru koule a hodila ho po Emmettovi. Ten se přestal smát a sebral za země taky sníh. Než jsem se nadála , měla jsem ho na kabátu. A tak se strhla sněhová bitva. Všichni tři by jsme si vydrželi hrát ještě dlouho , kdyby se nezačalo stmívat.

,, Musíme domů ,“ konstatovala jsem.

,, To by jsme měli ,“ zauvažoval Edward.

,, Ty nepůjdeš za Bellou ?“ zeptal se udiveně Emmett.

,, Zapomněl jsi ? Překvapení ,“ usmál se a oba dva pohlédly na mě.

,, Co je ?“ prohlížela jsem si sama sebe.

,, Počkej co na tebe bude čekat DOMA ,“ Emmett zdůraznil poslední slovo.

,, Alice ,“ zasténala jsem.,, Emmette , budeš té dobroty a budeš na chvíli můj dopravní prostředek ?“

,, Jistě ,“ zasmál se popadl mě za trup. Posadil si mě na záda a rozběhl se. To co jsem já běžela 5 minut , on běžel několik vteřin. Zastavil se na zahradě , kde čekala Alice. Měla jsem pocit , že za tu chvíli připravili to překvapení.Alice se šibalsky usmívala a tak jsem věděla , že jsem měla pravdu.

,, Tady ji máš ,“ postavil mě Emmett na zem a postrčil k Alice. Ta mě chytla za ruku a táhla do domu.

,, Alice , přísahám ,že jestli hodláš dělat něco ,co poškodí mou osobu tak …“

,, Děláš , jako bych tohle už někdy udělala ,“ nevesele se zasmála.

,, Dobře , já jen vyhrožuji ,“ usmála jsem se a protáhla se dveřmi.

Uvnitř byl hotoví blázinec. Všechno bylo vyzdobené různými cingrlátky. V tom se Alice vyžívala , jak vím. Bella seděla na pohovce v nějaké noční košili. Košile byla perfektní , barevná.

,, Co to ,“ pokusila jsem se zeptat.

,, Pojď ,“ táhla mě Alice nahoru.

,, Já ale nemám noční košili. Tedy alespoň ne mé velikosti.“

,, O to se postarám ,“ zasmála se Alice a vtáhla mě do svého pokoje. Konkrétně do jejího šatníku.

,, Alice , jsi si jistá ,že mi tvé oblečení bude ?“ ptala jsem se , když se přehrabovala ve svých věcech.

,, Musím přiznat , že jsi vážně strašně zhubla ,ale noční košile mají být větší.“

Hodila po mě nádhernou košilku.

,, Taky nezapomeň ,že je mi teprve 13 ,“ usmála jsem se rozpačitě.

,, Snad se nestydíš před kluky ?“ zahihňala se.

,, Ano ,stydím ,“ pousmála jsem se omluvně.

,, Máš smůlu ,“ chechtala se a pomohla mi převlíknout.

Když jsem stála v košili dole všichni na mě koukali ,jako na boha.

,, Jsi nádherná ,“ zašeptal Max. Všichni kluci byli v normálním oblečení.

,, Maxi , já si s tebou musím promluvit ,“ zesmutněla jsem a odtáhla ho do další místnosti – kuchyně.

,, Špatně se mi to říká ,ale s mým vzhledem se změnili i mé názory , můj styl …“

,, Chceš říct , že už se ti nelíbím ?“ zajíkal se.

,, Nemiluji tě. Jsi můj bratr. Já nemůžu ,“ rozbrečela jsem se. Byla to ode mě hloupá reakce. Brečet by měl on. Já brečela kvůli tomu , že jsem nemohla sama sebe přemluvit , že ho miluji. Nemiluji.

Bez jediné pohledu směřovaného ke mně , odešel vedle. Stále jsem fňukala a nakonec jsem si sedla na linku a vzala jablko ze stojanu na ovoce. Hleděla jsem z okna na měsíc a ptala jsem se sama sebe : ,, Mám vůbec srdce , když jsem mu to dokázala říci tak … suše? Proč nemám srdce ? Já přeci nejsem upír !“

Sebrala jsem všechnu odvahu a vrátila se do místnosti. Každý něco dělal. Alice a Rosalie se navzájem líčily a česaly. Bella se objímala s Edwardem. Emmett pošťuchoval Jaspera a Carlisle , Max a Esme se dívali na zprávy. Musela jsem se nějak odreagovat a tak jsem vyšla ven. Byla mi zima , ale nedbala jsem na to. Stála jsem uprostřed zahrady. Z oblohy se začal spouštět sníh a zasněžíval moje tělo ,které jen tak stálo v noční košili. Nikdo mě nehledal. Nikdo se teď o mě nestaral. Všichni dělali něco svého. Něco co je bavilo. Ale co baví mě ?

No , budu to muset zjistit.