Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

12.kapitola – Já už nechci dál předstírat

Z POHLEDU HOLLY ( VIVIEN )

Stála jsem před Maxem a měla jsem co dělat , abych nespadla a ustála všeobecně to nadšení ve mně. To já ! Zastavila jsem čas ! Jen Bella se v rohu udiveně hýbala a sledovala celou rodinu.

Jak ale dát čas zpět do pohybu ? Usilovně jsem přemýšlela. Co jsem dělala , když jsem se chtěla zhmotnit ? Musím myslet na čas a na znovuobnovení pohybu. Pomohlo to a všechno se znovu rozpohybovalo. Max zíral do mé tváře a nechápavě se otáčel k místu , kde jsem předtím seděla a znovu na mě. Políbila jsem ho začala vískat radostí.

,, Co se stalo ?“ divila se Alice a drbala se ve své černé hřívě.

,, Já zastavila čas ,“ smála jsem se popadla Emmetta za ruce a otáčela s ním do kola. Smáli jsme se a tancovali v kruhu. Nakonec mě Emmett popadl a vyhodil do vzduchu.

,, Naše mladá kouzelnice ,“ smál se a házel mě pomalu až ke stropu. Lehce jsem sykla , když mě nechtěně praštil do břicha.

,, Carlisle , co mám s tím břichem ?“ zeptala jsem se mezi hody.

,, Málem bych zapomněl ,“ usmál se a vzal mě za ruku.

,, Kam jdeme ?“

,, Do mé kanceláře. Musím tě ošetřit.“

,, Aha ,“ povzdychla jsem si.

,, Bello , pojď taky ,“ křikl na černovlásku , považovala jsem ji za černovlásku .

Poslušně se vydala za námi a hlasitě dýchala.

,, Máš šok z mé moci ?“ zasmála jsem se.

,, Taky na mě neplatí , jako Edwardova ,“ divila se a usmívala se.

Koukala jsem na její hlavu. Měla ji lehce poškrábanou ,ale kulhala na levou nohu.

Carlisle se o nás postaral a tak přišel čas , kdy mě měl přihlásit do školy.

,, Kam ?“ zeptal se.

,, Já chci na střední. Všechno už vím ,“ zasmála jsem se.

Přikývl a vydal se k telefonu.

Když skončil přešel ke mně. ,, Hotovo.“

,, Takže jsem přihlášená na střední pod jménem …“

,, Holly Nathalie Cullen.“

Usmála jsem se. Vždycky jsem si přála být Holly a když se to někomu nebude líbit , tak pro něj budu jen Nathalie.

,, A teď řešme moji budoucnost. Potřebuji pokoj!“

,, Máme pro tebe jednu místnost , ale je malá.“ Menší než můj minulý pokoj nebude ,pomyslela jsem si.

Vedl mě po schodech nahoru. Věděla jsem , kde je Edwardův pokoj. Ten byl na konci této chodby , ale my jsme šli jiným směrem. Carlisle otevřel dveře a já jsem stála v pokoji sice menším než Edwardův , ale dost velký na to ,abych tam měla co potřebuji.

,, Vybavení si zřejmě koupím sama co ?“

,, Alice s Rosalie ti pomůžou. Možná i Bella.“

,, Kde vlastně všichni jsou ?“

,, Hrají venku koulovanou.“

,, A Bella ?“

,, Je doma.“

Okamžitě jsem zastavila čas a běžela dolů. Na zahradě se opravdu všichni koulovali a tak jsem skočila po kouli , která byla mířená na Maxe a postavila se před mířící Alice. Třeba mě strefí – poprvé ! Znovu jsem čas spustila. Alice to napálila plnou rychlostí do mě a tak jsem dopadla na záda. Max , který si kryl hlavu se divil kam se poděla ta koule co ho měla podle všeho strefit.

,, Potřebuji nakoupit nábytek ,“ ukázala jsem na auta. ,, A sama bych to nezvládla ,“ mrkla jsem na ni.

,, Jupí ,“ zasmála se.Pohlédla na Edwarda.

,, Nenabourat ,“ dodal ,když už mě táhla k Volvu.

Rosalie šla pomalu za námi a šeptala si něco pro sebe.

,, Koupíme ti všechno moderní.“

,, Nevím jestli mám tolik peněz Alice ,“ zastyděla jsem se.

,, Klid. Teď patříš k nám a to znamená , že platíme my!“

,, A kam pojedeme ?“

,, Do brownstone .“

,, V překladu dům boháčů ?“

,, Chytrá ,“ uchechtla se Alice a strčila mě dozadu.

,, Ale já chci dopředu ,“ zaprotestovala jsem.

,, Hele , já nemám čas se zdržovat ,“ zasmála se a nastartovala. Dozadu na okénko dopadla sněhová koule , kterou hodil Max.

Poprvé v mém životě – i v tom starém , minulém životě – jsem se cítila šťastná. I když už nemůžu být s Maxem. Vlastně se změnilo mé myšlení. Já už ho nemiluji.

,, Zastav ,“ křikla jsem na Alice a vyskočila z auta. Okamžitě u mě byl Emmett , který mi pomohl zpět na nohy.

Já už Maxe nemiluji , křičela jsem na Edwarda v mysli a dívala se mu při tom do očí. Jeho pohled byl plný zklamání. Muselo se mi změnit i myšlení , křičela jsem dál. Stála jsem napřímeně , plná zklamání. Zklamání ze sebe samotné.

Neměla jsem čas své činy vysvětlovat. Proto jsem zastavila čas. Čekala jsem ještě chvíli a pak jsem se rozběhla. Nevěděla jsem kam. Neznám to tu v lese. Nejsem přírodní typ. Teď už sice ano – cítím v sobě kus divokého dítěte - , ale dříve jsem měla averzi vůči lesnímu porostu. Teď už jsem smířená s tím , že můj dosavadní život byl zapomenut a uschován v té nejmenší a nejvzdálenější zásuvce. Musela jsem běžet pro mé staré věci , pro mé vzpomínky. Jsem totálně jiná , vážně. Stále se sebe ptám proč já. Proč musím žít jiný život. Já už nechci dál předstírat !!!