Proč nemám srdce?

Autorka: Elisse

Na obrázku nahoře : Nová Vivien

11.kapitola – Nový život

Z POHLEDU VIVIEN

Srdce mi bušilo nadpozemskou rychlostí.

,, Babi ,“ vydechla jsem.

,, Vivien , zlato , mlč.“

Začala jsem sebou mlít. ,, Babi ,“ křičela jsem. ,, Babi ,“ zkusila jsem znovu a pak jsem se zarazila. Vyšel ze mě výkřik. Moje břicho protestovalo. Moje záda protestovala. Bolest. Spalující , proudila mým tělem.Pohlédla jsem na svůj trup a zamrazilo mě v zátylku. Byla jsem celá od krve a moje břicho bylo poraněné. Vzpomínala jsem. Válka , kopnutí , let , nabodnutí na skálu , přenos , babička. Babička.

,, Babi ,“ vydala jsem ze sebe přiškrceně. Něčí ruce mě hrubě popadli a postavili. Pustili mě a já jsem naschvál upadla na zem. Nemyslela jsem na sebe. Nemyslela jsem ani na nikoho jiného. Nemyslela jsem. Moje hlava byla prázdná. ZAČALA JSEM NANOVO.

Nic mě nechytilo. Nic mě nezadrželo a tak jsem znovu vykřikla , když jsem dopadla na tvrdou plochu.

,, Zlato ?“

,, Nechte mě být ,“ zakřičela jsem a pokusila jsem se postavit do obrané pozice. Já jsem neviděla. Tedy viděla , ale nerozeznávala jsem.

,, To jsme my ,“ zašeptal něčí hlas. Neznala jsem ho. Něco mě uchopilo za rameno a já jsem bez rozmyslu kopla dopředu. Cítila jsem obrovskou ránu ,ale neodletěla jsem. Stála jsem na místě a ten druhý odletěl. Slyšela jsem řinkot skla a vlastní tichý smích.

,, Vivien ,“ zakřičel někdo mé jméno. Postavila jsem se do normální pozice a naslouchala.

,, Nevidím ,“ zamumlala jsem. Někdo ke mně přistoupil. Slyšela jsem šustění trávy.

,, Nekopej ,“ poprosil.

,, Nebudu ,“ slíbila jsem. Uchopilo mě to za ramena a přitisklo své rty na mé. Nechala jsem to.

Cítila jsem , že mizím. To něco , nebo někdo , začal do mě propadat až nakonec bez opory spadl a já jsem se začala vznášet a pak jsem vybuchla. Explodovalo moje staré tělo a nahradilo ho nové. Zase jsem začala nabývat na barvě a všeobecně jsem se začala polidšťovat. Skončila jsem na zemi nohama pevnýma a hubenýma. Nebyla jsem to já. Byla jsem nová , vyměněná.

,, Kdo jsi ?“ zeptal se Max.

,, Vivien ,“ zašeptala jsem a hleděla do jejich nechápavých tváří.

,, Jak vypadám ?“

,, Jinak ,“ zasmála se Alice a luskla prsty. ,, Zrcadlo ,“ poručila.

Rosalie odběhla a v mžiku byla zpět.

,, Tady ,“ podala mi ho.

,, To nejsem já ,“ vykřikla jsem a upustila ho.

,, 7 let smůly ,“ zamumlala Alice zlostně.

Byla jsem aspoň o 3 roky mladší – vzhledově. Byla jsem hnědovlasá a měla jsem zelenomodré oči. Měla jsem pihy !!

,, Jsem moc … mladá . Rodiče mě nepoznají.“

Carlisle a Esme se na sebe podívali.

,, Oni si myslí , že jsi mrtvá. Řekli jim to doktoři ,“ zesmutněla Esme.

,, A kde budu bydlet ? Co se mnou bude ?“

,, Budeš u nás ,“ zasmála se Alice.

,, Vaše nová sestra ,“ zamumlala jsem smutně.

,, Mami , babi , tati ,“ rozbrečela jsem se.

Max mě objal okolo ramen a políbil mě do vlasů.

,, Proto jsem jiná ? Nesmějí mě poznat ?“

,, Asi ano ,“ přitakala Esme.

Celý den jsem se plavila v potůčkách slz. Bylo to hrozné. Jsem jiná.

,, Co teď bude ?“ zeptala jsem se.

,, Musíme ti dát jinou totožnost.“

,, Totožnost ? Jako , že to …“

,, Ano ,“ zachechtala se Alice.

,, Musíme ti vymyslet jméno a vymyslet tvoji minulost a …“

,, Já vím ,“ zamračila jsem se na vysvětlujícího Jaspera.

,, Jak se chceš jmenovat ?“

,, Vážně se o tom teď nechci bavit. Jsem rozrušená ,“ zamračila jsem se a zaklepala s sebou.

,, My víme zlato , že je to těžké ,ale …“

,, Nevíte ,“ rozkřikla jsem se. ,, Vy jste nikdy nemuseli být nikdo jiný. Nikdy jste neztratili svoji totožnost. Nikdo po vás nechtěl aby jste si vymysleli nové jméno , svoji minulost ,“ rozbrečela jsem se.

Přišla ke mně Bella a objala mě , za má hubená ramena.

,, Kolik je mi přibližně let ?“ zeptala jsem se bez zájmu.

,, Kolem 13 let .“

,, To je dost málo ,“ vyštěkla jsem a svalila se na pohovku.

,, Jak se budeš jmenovat ?“ naléhala Alice.

,, Třeba … Holly Nathalia Cullen ?“

,, Dobrý jméno ,“ zasmál se Emmett.

,, Jsem vaše nová adoptovaná dcera z Anglie ? A na jakou školu budu chodit ?“

,, Zfalšuji  ti občanku a budeš chodit na střední ,“ zasmála se Alice.

,, Všimnou si ,že jsem odlišná !“

,, Nevšimnou s menší kosmetickou úpravou ,“ zasmála se Alice a musela jsem se taky zasmát.

,, Proč já ?“

,, Osud si nevybírá !“ zesmutněl Max a odstrčil Bellu.

,, A co bude s námi Maxi ? Jsem pro tebe moc mladá ! A navíc budu tvoje sestra!“

Odtáhl se a zavrčel. ,, Na tom nesejde !“

Napřímila jsem se. Jsem strašná. Měla bych být šťastná , že nevypadám tak , jak jsem vypadala , ale já jsem naštvaná. Musím si vymyslet svůj život a vůbec , mám ještě svoji moc po takové změně ?

Pokusila jsem se zneviditelnit , ale jen jsem se odmrštila do druhého rohu pokoje. Chytla jsem se za břicho , které bylo stále bolavé. Ohlédla jsem se po rodině , ale ta stála na místě a ani se nehnula. Přešla jsem k Maxovi a zamávala mu rukou před obličejem. Nic! Jen ticho , které prořízl můj vystrašený dech.