Probuzení

Autorka: Winry

Kapitola osmá – Výslech

Vždycky jsem si myslela, že je to lež, když lidé tvrdili, že nemohou usnout, protože musí pořád na něco myslet.Teprve teď jsem zjistila, že je to stoprocentní pravda. Celou noc jsem se jen převalovala. Jak se k němu mám zítra chovat? Jak se mu vůbec můžu dívat do očí? Co všechno mu Gwen řekla o našem rozhovoru? Co si o tom asi myslel? Opravdu mě miluje? A co z toho plyne pro mě? Má náš vztah vůbec naději? Všechny tyto otázky mi vířily v hlavě a vytvářely postupně další. A nejhorší na tom bylo, že ani na jednu jsem nenašla odpověď.

Chvíli před úsvitem se můj mozek konečně unavil a nechal mě usnout. Nespala jsem ještě ani hodinu a už mě probudilo otravné zvonění budíku. Pomalu jsem otevřela oči a začala si uvědomovat okolí. V ten moment se všechny otázky minulé noci vrátily a působily jako rány kladivem. Nakonec jsem se jakž takž sebrala a zamířila do koupelny.¨

Po všech ranních zvyklostech jsem jako obvykle vyrazila do školy. Čekal na mě na parkovišti, strašně mu to slušelo. Vystoupila jsem z auta a nesměle se na něj usmála. Pořád jsem nevěděla, jak se k němu chovat.

Oplatil mi úsměv a zamířil ke mně:,,Ahoj.“

,,Ahoj,“ odpověděla jsem mu pozdrav. Byla jsem neuvěřitelně nervózní. Vůbec jsem nevěděla, o čem mám mluvit. Co to se mnou je? Nikdy jsem nervózní nebývala a teď jsem napjatá jako struna v jednom kuse. Stáli jsme tam jen tak a koukali si do očí. Měl je nádherně medové a pohled nesmírně něžný. Byla jsem ztracená.

„Nechtěla bys sis se mnou vyjít?“ zeptal se po pár vteřinách ticha a pak ještě dodal: „možná budu mít dnes větší štěstí…“  Zhluboka jsem se nadechla, přikývla a podívala se na své boty, abych si dodala odvahy.

„Ano,“ odpověděla jsem a přinutila se opět zvednout hlavu a podívat se na něj. Potom už jsem pohled neodvrátila, nešlo to. Byl úžasný. Na chvíli mě přepadly pochybnosti. Proč by někdo tak krásný chtěl jít se mnou na rande? Ale jeho výraz mi z hlavy vykouřil všechny myšlenky. Tvářil se neuvěřitelně jemně, jakoby na světě neexistovalo nic jiného než já.

„Už bychom měli jít, vyzvednu si tě v sedm, vyhovuje ti to?“ vytrhl mě ze zasnění. Přikývla jsem a vyrazila na první hodinu. Bylo mi neuvěřitelně lehce, jakoby ze světa zmizely všechny starosti a zbyly jen ty jeho oči.

�

První hodinu byla španělština a pan Thunder si pro nás připravil nějaký španělský film. Přesunuli jsme se blíž k plátnu. Najednou se u mě vynořila Jill a sedla si na vedlejší židli. Pár sekund na to se na druhé straně objevily Natalie s Penny a všechny tři se na mě nepřirozeně zubily.

,,Co se to tu děje?“ vyštěkla jsem na ně.

,,Gwen říkala, že tě Chris pozval na rande, a tak čekáme na podrobnosti,“ vysvětlila mi Jill jakoby nic. Zalapala jsem po dechu. To si budu muset s Gwen vyřídit. Proč jim to říkala? Teď budou jak žraloci, když cítí krev.

,,To nic nebylo,“ snažila jsem se z toho vykroutit.

,,Tohle neberem, Kate. Chceme slyšet úplně všechno: Kdy? Kde? Jak? Prostě všechno,“ přitlačila Natalie.

,,Máme celou hodinu na to abychom to z tebe vytáhly a věř, že to dokážeme,“ přisadila si Penny. Povzdechla jsem si. Teď už nepřestanou, dokud jim to nepovím, jenže jsem nevěděla jak začít.

,,Už nás nenapínej. Přece sis nechtěla nechat jenom pro sebe, že tě nejhezčí kluk na škole pozval na schůzku. Tak jak to bylo?“ ozvala se Jill. Vzdala jsem to a ve zkratce jim o všem povyprávěla. Nevynechala jsem ani, jak jsem málem omdlela, když se poprvé zeptal. Celou dobu jenom třeštily oči a zasněně vzdychaly.

Když hodina skončila rychle jsem vyběhla ven, abych se vyhnula dalším otázkám. Tohle Gwen nedaruju.

Bohužel další byla matematika. Už ve dveřích na mě čekaly Rita a Tess. Hned mi bylo jasné, že o všem vědí. To tady Gwen chodí s transparentem po chodbě a vykřikuje na všechny strany? Jak tohle mohla stihnout? Ještě štěstí, že další hodinu sedím s ní. Pořádně jí to spočítám.

,,Tak co, přeháněj. Jak to všechno bylo?“ vyhrkly místo pozdravu a upřely na mě dychtivé obličeje. Rezignovaně jsem dopadla na židli a dala se do vyprávění. Opět jsem musela zodpovědět ty samé otázky a vypořádat se s nekonečným vzdycháním.

Těsně před tím, než zazvonilo ukončila vše Rita slovy: ,,Tak tys ulovila úchvatného Christophera Teara. Dobrá práce.“ Myslela jsem, že ji stáhnu z kůže. Já jsem nikoho nelovila, ale kdybych jí to chtěla vysvětlit, jen bychom se vrátily na začátek. Počkala jsem tedy mlčky na konec výuky a představovala si při tom, co všechno Gwen za tohle udělám.

Potom jsem vyběhla na chodbu a řítila se za tou malou zrádkyní. Už na mě čekala ve třídě a tvářila se jako nevinnost sama.

,,Jak jsi mi to mohla udělat? Máš vůbec ponětí, čím jsem si za ty dvě hodiny musela projít?“ spustila jsem okamžitě.

,,Ale no tak, zas tak hrozné to být nemohlo a ony jsou tvoje kamarádky, tak snad nevadí, že to vědí. A dřív či později by na to stejně přišly,“ nedala se Gwen.

,,Ale proč jsi jim to říkala hned? Mohla jsi mi dát chvíli času, abych si na to vůbec zvykla,“ povzdechla jsem si a posadila se vedle ní.

,,No, teď už sis na to určitě zvykla a máš klid,“ odpověděla mi s odzbrojující logikou. ,,A mělas vidět ty jejich obličeje, když jsem jim to prozradila. K nezaplacení!“ chechtala se a já se musela smát s ní, když jsem si to představila. Ach jo. Na ni se prostě zlobit nejde.

Další hodiny už mě nikdo neotravoval. Bylo to osvěžující, ale zase jsem musela pořád myslet na Chrise a na to, že na obědě ho uvidím. Byla jsem nedočkavá.

�

Konečně jsem se dočkala. V jídelně jsme si posedali jako obvykle a pustili se do jídla. Chris tu ještě nebyl a já z toho byla celá nervózní. Hrozně jsem se těšila až opět spatřím jeho tvář, a proto jsem se stále rozhlížela. Kde může být?

A potom vešel… všechno ostatní přestalo existovat. Byl úchvatný. Opravdu jsem to já, s kým chce jít na rande? Rychle došel až k nám a s pohledem přikovaným ke mně pozdravil. Stále jsme se na sebe dívali a nevšímaly si konverzace kolem nás. Po chvíli se Gordon Chrise na něco zeptal a ten se s ním dal do hovoru, tak jsem se taky otočila na holky, ale vůbec jsem se nemohla soustředit.

„Už musíme jít,“ vytrhla mě ze zamyšlení Gwen. Vůbec jsem netoužila po tom, někam jít. Jednak jsem nechtěla opustit Chrise a navíc jsem věděla, že se na mě všechny vrhnou, jen co budeme z doslechu.

Měla jsem pravdu. Hned jak jsme zašli za roh, už řvali jedna přes druhou: ,,Viděli jste jak se na ni díval?“, ,,Jo úplně ji hltal pohledem...“, ,,To musí být láska.“, ,,Páni! Ale že je z nich nádhernej páreček.“

Zavřela jsem oči a v duchu si povzdechla: ,,Copak ten den nikdy neskončí?“