Probuzení

Autorka: Katiusha

Kapitola třetí – Samota

Čekal jsem na parkovišti, až se objeví. Vše bylo normální, popadla batoh a vystoupila z auta. Hned k ní přispěchala kamarádky, myslím, že se jmenuje Tess, a daly se do řeči. Zatím se nezdálo, že by  na ni nějaký masový vrah hodlal v blízké budoucnosti zaútočit, takže jsem vzal své knížky a odešel na hodinu.

Během celého dne jsem ji pozoroval, jak jsem slíbil. Tohle mi Gwen vrátí i s úroky… Její svět mi připadal nudný. Pořád se něčemu připitoměle hihňala, nebo probírala s ostatními spolužáky a hihňala se až po chvíli. A pořád dokola… Přemýšlely například, jestli už kluk A pozval holku B na rande a jestli to náhodou nebude vadit holce C, která už měsíc chodí s klukem D, ale nejspíš se s ním rozejde, protože se jí líbí právě už zmíněný kluk A.

Položil jsem si hlavu do dlaní. Tohle přece není normální. Co jsem komu udělal…? A tak to pokračovalo další týden. Začínal jsem si pomalu přát, aby se nějaký ten masový vrah objevil…

Jako každý den jsem na obědě nasměroval svůj pohled směrem k ní, ale tentokrát si toho všimla. Upřeně na mě hleděla. Kdybych byl člověk, začaly by mě dozajista pálit oči, ale já člověk nejsem… Nedokázal jsem se donutit strhnout svůj pohled jinam. Byl jsem vděčný, když nechápavě zamrkala a otočila se zpátky ke kamarádkám. 

�

„…celém území Severního Wiskonsinu jasné počasí, které by mohlo vydržet až do neděle...“  Vypnul jsem televizi a mířil do svého pokoje, dnes mám volno. Celé dopoledne jsem se ploužil po domě jako zombie. Když tu nebyla Gwen,  vše bylo ještě monotónnější. V tom mi zadrnčel mobil. „Zítra se vrátím.“ Hlásala zpráva. Ulevilo se mi, bez mé střelené sestry tu opravdu byla nuda a také skončí můj nesmyslný závazek. Usmál jsem se a vyběhl do lesa.

�

„Ahoj!“ křikla a přiběhla ke mně. Oplatil jsem jí pozdrav.

„Naši tě moc pozdravují,“ sdělovala mi. Věděl jsem, že nepozdravují. S rodiči jsem už asi 50 let nemluvil, ale tu lež jsem jí rád odpustil.

„To si nemyslím,“ řekl jsem a usmál se na ni. Vyčítavě se na mě podívala, už to skoro vypadalo, že mi začne promlouvat do duše, ale pak to vzdala. Tenhle rozhovor jsme už vedli tolikrát…

„Tak jsi to tady snášel? Povídej!“ nabádala mě.

„No, to hlídání mě přestalo bavit a ona tak hezky voněla, tak jsem Kate v noci navštívil a trošku si zašpásoval…“ líčil jsem. Ale ona se jen skepticky zadívala do mých zlatavých očí a začala se smát. Ani já se neubránil úsměvu, i když to nebylo dvakrát vtipné…