Probuzení

Autorka: Winry

Kapitola první – Návrat

Kate Farcová

,,Tak jsem zase zpátky,“ povzdechla jsem si, vyčerpaná dlouhým letem, a přivítala se s celou rodinkou, která na mě čekala na letišti. Mamka brečela, jako kdyby mě neviděla čtyři roky a ne jenom čtyři týdny. Taťka se jen shovívavě usmíval a brácha se snažil vypadat, jako, že se ho to netýká. Je teď ve věku, kdy každý projev emocí považuje za slabost. Poté, co se máma uklidnila, jsme pobrali všechny moje kufry a vyrazili k domovu.

Žiju v malém městečku ve Wisconsinu, které se jmenuje Crandon. Bydlí zde asi 2000 obyvatel a po většinu roku tu sněží. Ale i tak jsem se domů moc těšila. Doba strávená ve Španělsku byla úžasná, ale přece jen mi to tu chybělo. Nemůžu se dočkat, až kamarádkám povím všechny zážitky.

�

,,Zase nestíhám,“ zavolala jsem na mamku, když jsem míjela kuchyni, a vyběhla ven. Nastartovala jsem svoje autíčko a vyrazila do školy. To snad není pravda. První školní den po mém návratu a já přijdu pozdě. Už zase.

Cestu jsem zvládla v rekordním čase, ale když jsem vbíhala do třídy, srazila jsem se s panem Thundrem, učitelem španělštiny. Byl to velmi sympatický, postarší muž s úžasným smyslem pro humor. Pobaveně se na mě podíval a řekl:,,Zdá se, že vás Madrid vůbec nezměnil.“ Třída se válela smíchy a všichni na mě něco pokřikovali… Nic se nezměnilo. Jen jsem se zašklebila a šla na svoje obvyklé místo.

,,Vidím, že dneska toho moc nezvládneme, tak nám alespoň povyprávějte, jaké to tam bylo, samozřejmě ve španělštině,“ zastavil mě hlas pana Thundra těsně před mou lavicí. Uf. To mě mohlo napadnout, že budu muset vyprávět. Už jsem si připravila nějaké historky, ale ty teď říkat nemůžu, za prvé je tu učitel a za druhé ve španělštině by to nebylo ono. Tak jsem se rozvyprávěla alespoň obecně - o areálu školy, kam jsem chodila, a o rodině, ve které jsem žila. Sem tam jsem prohodila nějaký vtip, aby vyprávění nebylo tak nudné, a hodina rychle ubíhala. Než jsem se nadála zazvonilo a mě okamžitě obstoupil shluk spolužáků a společně jsme se vydali do další učebny. 

Následovala bohužel matematika a paní Ulcerová, na rozdíl od pana Thundra, nepovažovala můj návrat za dostatečný důvod pro zrušení výuky. (Mám takový dojem, že by svůj nudný výklad nepřerušila ani, kdyby třídou projel vlak.) Alespoň jsem se od své kamarádky, se kterou sedím dozvěděla všechny novinky. Jedničkou byla zpráva o nových studentech. Prý jsou to sourozenci, Gwendolin a Christopher Tearovi, oba neuvěřitelně krásní, ale s nikým se nebaví.

,,Gwen je přece jenom přístupnější, i když odmítla všechna pozvání na rande, alespoň ti odpoví na otázku. Kdežto Chris se vůbec s nikým nebaví a občas působí až děsivě, ale já bych mu to odpustila, je vážně nádhernej.“ šeptala mi Rita. Teď jsem byla ještě zvědavější. Když i ona mluví jako zamilovaná puberťačka, tak to musí být něco. Hodina pomalu plynula a já se snažila získat další informace.

Po zazvonění se kolem mě opět seskupil hlouček lidí, a tak jsem pokračovala ve vyprávění. Být středem pozornosti mi vůbec nevadilo, byla jsem na to zvyklá. Mám často maléry, a tak už mi to ani nepřijde. Během vyrůstání jsem se naučila dokonce si to užívat. 

Byla jsem tak zabraná do příběhu, že jsem si jí všimla až po chvíli. Gwendolin Tearová. Páni! Rita měla pravdu, vypadala úchvatně a … jakoby nervózně. Proč?? Uvědomila jsem si, že na mě taky civí. No nebyla dnes jediná. Najednou zazvonilo a já musela do lavice.

Tato hodina byla taky nuda, a protože jsem seděla sama, nudila jsem se dvojnásobně. Konečně zazvonilo a já se vydala pryč, když najednou se přede mě postavila Gwendolin: ,,Ahoj, ty jsi Katherine Farcová, že?“

Usmála jsem se, vůbec mě nepřekvapilo, že ví kdo jsem: ,,Kate. Asi nemá smysl ptát se, odkud mě znáš, že?“

 Oplatila mi úsměv a řekla: ,,Tady jsi teď opravdu velmi populární…“ Potom se k nám přidali ostatní a přinutili mě vyprávět dál. Během cesty chodbou se lidé postupně rozcházeli do svých tříd, až jsme nakonec kráčely po chodbě jen samy dvě. Zjistila jsem, že se mi Gwen moc líbí, a tak jsme se dohodli, že na obědě budeme sedět spolu.

Další hodiny uběhly docela rychle. A když jsem vešla do jídelny, moje nová přítelkyně už na mě čekala. Společně s dalšími kamarády jsme poobědvali a konečně se vydali domů. Už jsme byli na parkovišti, když se na mě Gwen otočila se slovy: „Kate? Brácha se na mě vykašlal, mohla bys mě hodit domů?“ Pořád jsem byla trochu vyjevená z toho, že se se mnou někdo tak úžasný vůbec baví, tak jsem jenom přikývla. Nasedly jsme do mého autíčka a vyrazily.

Cestou jsem přemýšlela, jak bych se mohla seznámit s tím jejím slavným bratrem. Pořád jsem na něj byla zvědavá. Gwen je vážně úžasná, tak třeba i on bude přístupnější, než se o něm mluví. Christopher. Páni, i jeho jméno zní ohromně. Jakej asi bude? Třeba něco dostanu ze své spolujezdkyně…

,, Neříkala jsi, že máš bratra…“ zkusila jsem to.

Překvapeně se na mě podívala a řekla: „Opravdu? No, chodí do čtvrťáku a je to největší mrzout na škole,“ zasmála se.

„Aha, to jsem nevěděla,“ špitla jsem. Hmmm.V podstatě mi řekla to samé co všichni, jen s trochu něžněji. To je divný. Člověk přece nemůže mít tak skvělou sestru a být… jakže to řekla? Aha. Mrzout. Musím se s ním nějak setkat! „Někdy vás seznámím, ale on si teď prochází těžkým obdobím“ vytrhla mě Gwen z přemýšlení. No, s tím se teď asi budu muset spokojit. Potom jsme se začali bavit o obyčejných věcech a jízda rychle utekla.

Vysadila jsem ji před nádherným domem, jedním z nejhezčích v Crandonu a vyrazila domů.