Začátek...

Rozpolcení - 8. část

Autorka: Ol...

Edward mě vzal do náruče a vyšel se mnou po schodech, do mého pokoje. Položil mě na postel a lehnul si ke mně. Pořád jsem vzlykala, ale žádné slzy nepřicházely. Můj anděl mě hladil po vlasech až na záda. Tulila jsem se k němu jak jen jsem mohla.

„Omlouvám se. Je mi to líto. Tak líto.“ Prosil mě o odpuštění. Jen jsem zakroutila hlavou a s těžkostí jsem ze sebe dostala: „To není tvoje chyba. Máš pravdu.“ Nesnažil se mě přesvědčit o opaku, jen čekal až se uklidním. Po hodině se konečně dočkal. Potom jsem jenom hleděla do zdi. Hlavou se mi honily všemožné myšlenky.

„Jsem upírem jeden den a už jsou kvůli mně problémy. To je zlý sen. Ne, ani zlý sen nemůže být tak hrozný. Tohle je horor, ale proč jsme pořád mimo? Musím se vzbudit. Ještě mám Edwarda! Miluju tě!“ Poslední větu jsem mimoděk pronesla nahlas. Edward si mě přitáhl blíž, měla jsem obličej pár palců od jeho.

„Taky tě miluji! Už nikdy nechci být bez tebe tak dlouho. Jsi můj život. Když jsme tě viděl na podlaze, zlomenou a v bolestech, proklínal jsem se. Měl jsem tě lépe ochránit. Měl jsem jet s tebou. Nic by se…“ Dál se nedostal, nenáviděla jsem, když se obviňoval, zas a zase. Položila jsem mu ruku na rty.

„Nemáš se proč obviňovat a ani za nic omlouvat.“ Zašeptala jsem. Vzal mi ruku do své, mé zápěstí si na chvíli dal pod nos, vdechoval mou vůni. Potom si položil mou dlaň na svou tvář. Oči mu překypovaly něhou.

„Možná mám, možná nemám. Ale na tom se nic nezmění. Počkáme do tvých osmnáctých narozenin a vezmeme se. Odjedeme, jenom my dva.“ Pronesl vážně, za půl vteřiny se jeho nálada změnila do rozverné. „Jo a teď.“ Přejel mi volnou rukou po páteři a vydechl do tváře. Zachvěla jsem se. „Voníš ještě lépe než předtím.“

Tato poznámka vyvolala na mé tváři úsměv. Edward mé nepozornosti využil a vášnivě mě začal líbat. Cítila jsem jeho bolest, z mé přeměny, jako svou vlastní bolest. Ruka se mi z Edwardova krku přesunula do jeho bronzových vlasů. Druhá ruka se mi uvolnila z jeho sezření a přitahovala jeho tělo blíže k mému. Neměla jsem zdaleka tolik síly jako on, ale on se mi podvolil. Oba jsme se usmívali, ale naše rty se ani na okamžik nerozdělily.

„Lásko, nemyslím že je to dobrý nápad.“ Zašeptal Edward po nekonečných minutách vášnivého souboje bez vítěze. Oba jsme ztěžka oddychovali.

„Miláčku, uznej někdy že se můžeš mýlit.“ Odpověděla jsem stejně tiše.

„Mám to chápat tak, že mě svádíš?“ Musela jsem se zasmát.

„Říkej tomu jak chceš.“ Vyhrkla jsem a na dotvrzení ho políbila na krk.

„Víš jak mě pokoušíš?“ Edward se už taky zasmál.

„Mám otázku. Dělám to dobře?“ Řekla jsem přejíždějíc po jeho hrudi.

„Co je to za blbou otázku?“ Můj anděl měl zavřené oči, na rtech mu pohrával blažený úsměv.

„Ještě jsi mi neodpověděl na mou otázku!“ Užívala jsem si pocitu převahy. Většinou jsem to byla já kdo měl myšlenky na vandru. Mé rty objížděly jeho ucho.

„To, to mi nedělej…“ Zakoktal se Edward.

„Řekni mi jediný důvod. Jediný důvod proč bych měla přestat.“ Šeptala jsem mu do ucha. Mé ruce se posunuly pod jeho triko. Zasténal, ale podvolil se mým prstům.

„Co když někdo přijde?“ Snažil se můj miláček, ale neslyšela jsem v jeho hlase žádné přesvědčení.

„Tak nás někdo nachytá, tento problém budeme řešit až přijde. Co říkáš? Máme pár hodin jenom pro sebe. Jestli se něco seběhne, tak je to možná naše poslední šance.“ Ševelila jsem do Edwardovy tváře. Jeho úsměv se rozšířil pokaždé, když k němu dovál můj dech.

„Neboj, nic se nestane.“ Řekl přitahujíc si mou tvář. Jemně přitiskl své rty na ty mé. Polibek začal jen jemným oťukáváním, prsty se mi propletly v bronzových vlasech. Edwardovy ruce putovaly po celém mém těle a hledal neznámé kouty. Polibek se pomalu prohluboval, toužila jsem po mé lásce. Začala jsem se chvět vzrušením. Musela jsem se nedechnout. Prolomila jsem náš smyslný zápas. Zhluboka jsem dýchala. Edward mě líbal na krk, pomalu ale sestupoval k mému dekoltu. Teď byla řada na mě. Teď moje ruce putovaly pod jeho páteři a obkreslovaly každý sval, každý obratel. Vzdychla jsem, užívala si každý jeho dotyk, každé pohlazení, každý polibek. Oba jsme se utápěli ve svých pocitech. Chtěli jsme jen jedno. Toho druhého.

„Ťuk, ťuk!“ Ozvalo se od dveří. Neslyšně jsem zaklela. Edward se zachichotal.

„Měla bys jít otevřít.“ Zašeptal a políbil mě na tvář.

„Kdo to je?“ Zeptala jsem se na oplátku.

„Bello, můžu s tebou mluvit?“ Osoba stojící za dveřmi mi odpověděla na otázku.

„Jasně Alice, už jdu.“ Zamumlala jsem, ale nejraději bych jí poslala ke všem čertům. Edward se mému šklebu zasmál.

„Neboj, nebude to na dlouho.“ Uklidnil mě, dal mi pusu na čelo a já musela chtě nechtě jít. U dveří jsem si dovolila poslední pohled na mého boha. Rozvaloval se na posteli, poslal mi vzdušnou pusu, být člověk. Mé bušící srdce prozradí jak moc ho miluju. Vyšla jsem z pokoje, abych mohla vidět usměvavou Alici.

Konec 8. části