Začátek...

Porada - 7. část

Autorka: Ol...

„Omlouvám se dámy. Mohu vám nabídnout rámě?“ Musela jsme se pousmát.

„Jistěže.“ S tímto slovem jsem se zavěsila na jeho rámě.

„Co Alice přesně viděla?“ Zapohybovala jsem rychle neslyšně rty. Renée mi nemohla rozumět, ale Emmett ano a taky mi odpověděl.

„Nic zvláštního, ale asi ještě nebudeš moct jet rovnou do Forks.“ Touto větou mě znejistěl. Utekla jsem od Charlieho, abych ho ochránila, ublížila mu a teď se mu nebudu moct ani omluvit? Co Edward? Úsměv mi strnul na rtech, Emmett si toho všiml. Rychle dodal.

„Nemusíš se ničeho bát. Edward by jel s tebou.“ Trochu jsem se uvolnila. „Ale ještě nic nevíme jistě.“

Došli jsem zpátky, tam panovala volnější atmosféra, ale věděla jsem, kdo to má na svědomí. Sedli jsme si zase na svá místa.

„Myslím, že bychom se měli vrátit. Je za pět minut tři čtvrtě na jedenáct.“ Podotkla Renée a všichni přikývli. Vyvedla jsem všechny z lesíka a naskákali jsme do auta. Panovalo tíživé ticho, nikdo nevěděl co by měl říkat. Domů celou cestu nikdo nepromluvil. Jako první opět prolomila ticho maminka.

„Nechcete něco k jídlu? Nemáme tady toho moc, pokud teda Bella nenakoupila.“ Carlisle vystoupil jako mluvčí rodiny.

„Děkujeme, ale najedli jsme se v obchodě.“ Renée jenom přikývla.

„Takže pokud vám to nevadí, půjdu už spát. Musím zítra vstávat brzo do práce.“ Řekla, ale střelila po mě přísný pohled. Sklopila jsem oči, věděla jsem, že dneska kromě ní v tomto domě spát nebude. Objala ji a popřála krásné sny.

Usadila jsem se s Cullenovými v obyváku. Potřebuju vysvětlení a hlavně plán. Teď k tomu můžu taky něco říct, patřím do rodiny, sice ještě ne papírově, ale přeci.

„Co se děje?“ První padla má otázka po odchodu Renée. Nikomu se nechtělo vysvětlovat.

„Hele, už mě nebaví být poslední kdo to neví. Myslím si, že mi dlužíte odpovědi.“

„Dobře. Alice viděla že Billy Black pozná, že jsi upír. Vyvolá se válka i když jsme dohodu neporušili my.“ Vyslovil Carlisle.

„Jakou válku? Proč by Billy měl poznat, že jsem upír?“ Ztrácela jsem nit a to jsme na začátku.

„Měli jsme dohodu. My nekousneme člověka a oni nás nechají na pokoji.“ Pokračoval Carlisle, ignorujíc mou druhou otázku.

„S kým? Proč? Jste, jsme, upíři! Jsme nezničitelní.“ Zbláznili se nebo co?

„Bello, sedni si prosím.“ Promluvil na mě Edward, táhnouc mě k sobě na pohovku. Ani jsem si neuvědomila, že jsem vstala, zvláštní.

„Pamatuješ jak jsi přišla na to, že jsme upíři?“ Zeptal se klidně.

„Co s tím mají ty pověry společného?“

„Všechno. Povídala sis s Jakobem. Vzpomínáš?“ Přikývla jsem, ale mlčela. Tady něco nesedí.

„Pokud kousneme člověka, tak to vyvolá válku s vlkodlaky. Jestli si pamatuješ, tak vlkodlaci mají v popisu práce nás ničit.“ Řekl hořce můj anděl.

„Ale, ale to nejde! Vždyť mě kousl James, ne vy! To přeci nemůžou! Půjdu si s nimi promluvit! Znám je, oni mi uvěří!“ Začínala jsem panikařit. Edward mě objal a šeptal slova útěchy. Rozvzlykala jsem se. To je zlý sen.

„Bello, to nemůžeme dopustit! Jsi jednou z nás. Kdybys překročila hranice, porušíš dohodu.“ Emmett se teď neusmíval, ale hlavou se mu určitě hodily nějaké pitomé nápady, protože ho Edward hned vzápětí okřikl slovy: „Emmette, tak na to pěkně rychle zapomeň! To nemůžeme dopustit!“ Všichni přítomní pohlédli na osloveného.

„A co když žádní vlci nejsou?“ Zeptal se Jasper, než stačil kdokoli něco říct. Něco mi došlo. Cukla jsem sebou. Alice, která mě pozorovala, se zašeptala: „Nemusíš se bát!“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Když jste říkali, že by to došlo k válce. Válce s kým? Nechápu to.“ Cullenovi po sobě střelili pohledem.

„Tak ještě jednou. Ty pověsti,“ slovo pověsti pronesl Edward se zvednutou rukou naznačujíc uvozovky. „Je to všechno pravda. Když jsme byli ve Forks naposledy, potkali jsme tři vlkodlaky. Jeden den, jsme se dostali do sporu. Málem se strhla rvačka, ale Carlisle se dovedl domluvit s Ephraimem Blackem.“ Pokračoval Edward.

„Takže, takže Billy Black je potomkem vlkodlaka?“ Pořád jsem to nechápala.

„Ano, Billy i Jacob mají vlčí předky.“ Potvrdil Carlisle. Kroutila jsem hlavou. To je absurdní. Ještě před pár měsíci jsem nevěřila na upíry, natož na vlkodlaky. A teď? Teď sedím u mě doma, jsem upír a Billy. Billy, Charlieho nejlepší přítel je potomek vlkodlaka.

„Takže, v La Push žijí vlkodlaci?“ zeptala jsem se, ale nikdo se neměl k odpovědi.

„Žijí nebo ne?“ Musela jsem se připomenout po minutě ticha.

„Nevíme to jistě. Možná jo, možná ne.“ Kývla jsem, že chápu význam slov.

„Takže, jaký je plán? Nemůžu se vrátit domů. Vy klidně můžete, ale já ne. Pokud by to opravdu vedlo k válce, nechci aby jste byli ohroženi.“ Chtěla jsem pokračovat, ale všichni mě jednohlasně zastavili. „Ne, Bello!“ Dál pokračoval jenom Emmett.

„Bello, teď patříš do rodiny. Edward si tě vybral, sestřičko!“ Chtě nechtě jsem se musela pousmát. Bylo potěšující, že mám takového bratra a vlastně celou rodinu.

„Ale to neřeší naší situaci.“ Zase jsem musela připomenout. Zrak všech zabloudil ke Carlisleovi.

„Navrhuji, aby Edward s Bellou na pár týdnů odjeli, my ostatní se vrátíme domů.“ Shrnul po chvíli uvažování otec.

„Charlie to nepřipustí. Myslím, že bychom měli jet domů všichni. Trochu se ohřát a po pár dnech někam odjet. Charliemu se může říct, že jedeme všichni a Bellu zveme taky.“ Navrhla Alice.

„A co když se potká Bella s Billym? Co když Charlie na náš plán nepřistoupí?“ Ptal se Jasper. Musela jsem mi dát za pravdu.

„Já se nemůžu vrátit domů. Všechny vás ohrožuju.“ Zkusila jsem to znova. Edward na mě upřel svůj pohled.

„Bello, co Charlie, Renée? Myslíš, že by byli rádi kdyby ses zase nevrátila domů? A ještě něco. Jak by se tvářili, kdyby zjistili co se doopravdy stalo? Jak by reagovali na fakt, že jsi upírka a Charlieho nejlepší přítel je potomek vlkodlaka? Kdyby věděli co jsme zač my?“ Chtěl pokračovat, ale já zakroutila hlavou a zavřela oči.

„Nevím, nemám odpovědi na tvoje otázky ale já už je nemůžu dál ohrožovat. Nemůžu ohrožovat lidi co mám ráda!“ Plakala jsem bez slz. Edward si mě přitiskl ke svému tělu a hladil mě po zádech.

„Promiň, nemyslel jsem to tak.“ Konejšil mě. Snažila jsem se uklidnit, ale moc mi to nešlo.

„Myslím, že tuto diskuzi přesuneme na někdy jindy. Co říkáte?“ Podotkl Jasper, všichni přikývli.

Konec 7. části