Začátek...

Vyptávání - 5. část

Autorka: Ol...

 Edward mě začal o pár vteřin později líbat, bez ohledu na rodinné příslušníky. Kdybych byla člověk, jistě bych se červenala až za ušima, ale teď už ne. Teď jsem upírka. Když jsem si tento fakt uvědomila, musela jsem se pro sebe pousmát. Edward se po pár minutách nespokojeně odtáhl, na mou otázku mi odpověděl dřív než jsem ji vůbec položila.

„Tvojí matce se to moc nelíbí.“ Řekl tuto větu s takovou rychlostí a tichostí, že si toho Renée nemohla všimnout. Otočila jsem svůj zrak zpátky na silnici, ale koutkem oka jsem zavadila o matku, byla překvapená nad mým počínáním. Měla radost, ale tu začala přebíjet starost o mně. Rozhořčení se mísilo se všemi pocity asi nejvíc. Nemusela jsem mít Edwardovu schopnost abych vytušila co si myslí. Omluvně jsem se na ní usmála. Vrhla po mě rozpolcený pohled, ale nijak to nekomentovala.

„Táák a poslední odbočka, teď do leva.“ Vyhrkla jsem a snažila si uspořádat myšlenky, protože mě můj anděl opět začal líbat na krk.

„Tak jsem tady.“ Oznámila jsem rychle. Byli jsme za městem, na konci jedné z neudržovaných cest. Edward se na mě podíval s pohledem říkajícím: „Jak jsi to tady našla?“

Jenom jsem se usmála, pokynula mu i ostatním, že se vystupuje. Všichni na mě nechápavě hleděli, když jsem se vydala po nepatrné pěšince a Edwarda si táhla za sebou. Renée si začala pod nosem mumlat nadávky a já ji díky svému upířímu sluchu rozuměla. Po pár metrech se přede mnou rozprostřela nevelká mýtinka. Stromy byly vysoké, ale jejich větvě byly převislé a přímo lákaly k posezení ve stínu. Renée stála s otevřenou pusou, zvlášť když uslyšela a pak i uviděla drobný potůček klikatící uprostřed loučky. Emmett mi nechápavě poklepal na rameno se slovy: „To bych do tebe neřekl, Bello.“ Zářivě jsem se na něho usmála a namířila si to k oblíbenému stromu. Ostatní mě napodobili a za chvíli jsme všichni seděli na hrubých větvích.

„Bello, myslím, že nám dlužíš vysvětlení. Proč jsi utekla z Forks?“ Vyhrkla rychle Renée. Zatvářila jsem se provinile, Edward mi rychle stiskl ruku a já se hned uvolnila.

„No, víš když jsem byla s Cullenovými na tom baseballe, tak se tam objevili jedni známí, ty už jsem nechtěla nikdy vidět, ale pohádali jsem se. Musela jsem odjet.“ Uzavřela jsem a doufala, že tato diskuze je ukončena. Matka chtěla něco říct, ale Carlisle mě opět vysvobodil, musím mu později poděkovat, za všechno.

„Já bych to už nechal na pokoji. Nikomu se nic nestalo.“ Mrkl na mě, oplatila jsem mu to vděčným úsměvem. „Jistěže bych z toho vyvodil následky, ale už bych se tím nezaobíral. Však je znáš Renée, jsou to děti, i přes svou potřebu chovat se dospěle.“ Po těchto slovech všichni, kteří se vydávali za mladší 18 let, vrhli rozhořčený pohled na svého otce, ale nijak to nekomentovali.

„Dobře aspoň pro dnešek. Ale povězte mi něco o vás, Bella mi nic neřekne.“ Vyžádala si odpovědi se stížností Renée. Sklopila jsem oči, abych skryla rozpaky. Všichni se postupně podrobně představili. Emmett, měl ke každému nějakou blbou poznámku. Carlisle ho musel krotit a Edward se vedle mě tiše svíjel smíchy. Nedivila jsem se mu, slyšet ještě nevyřčené poznámky, taky bych reagovala stejně.

Konec 5. části