Začátek...

Nápad - 18. část

Autorka: Ol...

„Jé, Bello!“ Zakřičela Alice hned, jak mě viděla. Věděla jsem, že se po nás podívala polovina školy, ale momentálně mi to bylo jedno.

„Ahoj Alice. Jsem ráda, že tě vidím!“ Vydechla jsem úlevou. Maličká koukala na svého bratra, ten jen skoro neviditelně zakroutil hlavou. Mému pohledu to neuniklo. Bouchla jsem Edwarda do ramene.

„Au! Za co to bylo?“ Zeptal se naoko uraženě můj anděl. Alice se rozesmála. Já ale nahodila uražená výraz.

„Je neslušné, bavit se se mnou, beze mě.“ Vyhrkla jsem bez přemýšlení. Po vteřině mi zabral mozek a já se rozesmála. Alice i Edward mě napodobili. Najednou jsem na svých zádech ucítila pohled, automaticky jsem se otočila na pozorovatele. Viděla jsem skupinku lidí, mezi nimi byl Mike, Jessica, Angela, Lauren a zbytek těch, co mě přivítali první den. Jejich pohled byl tak pátravý, že jsem měla pocit, jako by hledali jakoukoli změnu a vadu. Odtrhla jsem pohled a Edward vedle mě zavrčel. To už k nám dorazili i ostatní členové rodiny.

„Tak co tomu říkáš? Je ti příjemné vypadat jako anděl?“ Optal se laškovně Emmett. Kriticky jsem se sjela pohledem.

„Nevidím nějakou výraznou změnu.“ Přiznala jsem a koukla po očku na Edwarda. Ten si mě přitáhl blíž, začínajíc mi šeptat do ucha.

„Ty už hezčí být nemůžeš, ale ostatní tu změnu vidí. A opravdu vypadáš jako anděl. Chybí ti už jenom křídla.“ Lichotil mi pořád Edward. Být člověk, tak jsem rudá, ale teď jsem jenom zavrněla. Cullenovi se rozesmáli a já s nimi.

„Už bude zvonit.“ Podotkla Rosalie a chytila Emmetta za ruku, táhnouc ho do učebny. Edward mě nepouštěl a vedl mě na mou první hodinu. Alice s Jasperem nám zamávali a taky mířili pryč.

„Tak co budeme dneska dělat? Doufám, že Alice nehodlá uspořádat nějakou oslavu.“ Prohodila jsem ve chvíli, kdy jsme přišli k učebně.

„Znáš Alici ne? Chce tě nějak přivítat. Patříš teď do rodiny.“ Konejšil mě a otočil si mě čelem, aby viděl do mých, už navždy, hnědých očí.

„To, že patřím do rodiny je příjemný pocit. Lehce si na něj zvyknu.“ Škádlila jsem ho.

„Tak si na něj zvykej! Nikdy tě totiž neopustím!“ Sliboval mi a než jsem stihla cokoli říct, tak mi vtiskl polibek. Zase jsem cítila, jak mi někdo propaluje díru do zad.

„Uvidíme se po hodině.“ Zašeptal Edward a mířil na svou hodinu, akorát zazvonilo.

„Bello, mám nápad!" Přivítala mě Alice těmito slovy u oběda. Edward se zasmál jak slyšel její myšlenky. Sedla jsem si ke stolu, který už téměř patřil Cullenovým a Haleovým.

„Co myslíš tím, že máš nápad?“ Zeptal se Emmett, když jsem si sedala, tak si mě přitáhl těsně k sobě. Edward i Rose se tvářili, jako by nás chtěli zabít pohledem.

„Emmett! Řekla bych, že toto už jsem si vyříkali. Já Edwarda nepodvedu!“ Pokárala jsem ho, ale vážný tón i nevydržel dlouho, vyprskla jsem smíchem a Edward si mě přitáhl zpátky k sobě.

„Emmette, chovej se slušně!“ Okřikla ho Rose, když ke mně natahoval ruku. Blondýnka na mě omluvně pohlédla.

„Jaký máš nápad?“ Zeptal se Jasper a koukal na svou ženu, ta se jenom culila. Pohlédla jsem na Edwarda.

„Alice má takový nápad.“ Začal můj anděl informací, kterou jsme už slyšeli. Já si jenom ukousla kousek pizzy.

„No, pokračuj!“ Vyzvala ho Rosalie. Teď se Edward svíjel smíchem.

„Jelikož je Bella už oficiálně v naší rodině, tak mě napadlo, že bychom udělali takový přehled doby, v které jsem se znovu narodili.“ Vyvalila rychle maličká. Nechápavě jsem hleděla.

„Takže se převlečeme do dobových kostýmů?“ Zeptal se Emmett.

„Ano, přesně tak. Bella má ale v tuto chvíli výhodu. Může přijít v normálním oblečení.“ Potvrdil Edward a věnoval mi polibek.

„Já to beru!“ Vyhrkla jsem, na tváři úsměv. Postupně to odkývali všichni. „Půjdou do toho i Carlisle s Esmé?“ Zeptala jsem se. Alice se ani nemusela dívat do budoucnosti, aby mi bez váhaní odpověděla.

„Ano, i když přijde Carlisle později. Má nějaké povinnosti.“

„A co Charlie?“ Ptala jsem se dál.

„Bude v pohodě, jenom budeš muset být do desíti doma.“ Odvětila mi vědma. Přikývla jsem, hledíc do prázdna.

„Mikeovy myšlenky se mi nelíbí.“ Prohodil Edward a tím upoutal mou pozornost.

„Jak to myslíš?“ Automaticky jsem vyzvídala. Ten jen zakroutil hlavou.

„Edwarde, my to chceme vědět taky.“ Přidal se Emmett a drkl bratra do ramene. Jelikož mě oslovený držel kolem pasu, tak jsme se trochu zakymáceli.

„Ne, nic vám neřeknu! Je to až moc velký zásah do soukromí!“ Bránil se můj anděl. Nechala jsem to být.

„Tak se uvidíme. Co takhle ve tři?“ Zeptala se Rose, zvedajíc se ze židle. Jenom jsem přikývla, překvapená náhlou přátelskostí.

„Přijedeme hned po škole.“ Odpověděl za mě Edward, taky vstával.

Po příchodu do biologie, jsme si sedli tak blízko, jak jen to šlo. Hodina začala.

„Kdy se ty převlečeš do kostýmu?“ Zeptala jsem se po minutě ticha. Tiše se zasmál.

„Teď ti něco prozradím, ale nesmíš se smát.“ Šeptal mi na oplátku, já jen zvedla ruku ve znamení souhlasu.

„Celou dobu si schovávám starý frak.“ Přiznal, nevěděla jsem, jestli si ze mě dělá srandu nebo ne, ale jeho výraz mě utvrdil. Nedělá si srandu, opravdu ten frak má. Oslnil mě svým pokřiveným úsměvem a mě křehly kosti.

Konec 18. části