Začátek...

Odjezd - 16. část

Autorka: Ol...

„Bello, strašně jsi se změnila.“ Začala zase Renée, pomalu mě to přestávalo bavit.

„Mami, jsem pořád stejná. Co si dáme na večeři?“ Zeptala jsem se a hleděla do ledničky, musela jsem uznat že moc velký výběr tady nebyl. Oslovená pokrčila rameny a sedla si ke stolu. Začala jsem vytahovat ingredience.

„A co je jinak nového?“ Vyptávala jsem se, ani jsem se nemusela dívat na Renée, neboť jsem cítila její pohled na mých zádech.

„Opravdu s námi nechceš bydlet?“ Zkusila to naposledy.

„Mami, jsem ve Forks šťastná. Nepojedu s tebou. Promiň, mám tě ráda, ale nepřesvědčíš mě.“ Řekla jsem a otočila se na Renée. Její štěněčí oči mě doháněly k šílenství. Zakroutila jsem hlavou, abych zahnala možné zbloudilé myšlenky. Najednou jsem uslyšela výbuch smíchu z vedlejšího pokoje. Mé oči se protočily, aniž bych jim dala vědomý pokyn. Vyšla jsem do obýváku trochu uklidnit moje hosty. Ale ihned, když jsem uviděla, co se děje v místnosti, tak se mi podlomily nohy. Tvář mi zdobil pobavený úsměv, který se každou minutu zvětšoval.

Repertoár se změnil. Pokojem se rozlévala raperská hudba a Emmett tančil uprostřed pokoje. Kdybych byla člověk měla bych oči zalité slzami. Ani ne po půl minutě se k bratrovi přidal Jasper. To už jsem nevydržela a vybuchla smíchy. Za mnou se objevila Renée, prvně nechápavě hleděla, ale její výraz se začínal měnit. Alice se taky přidala. Maličká tmavovláska vypadala v porovnání s kluky srandovně. Pohlédla jsem na Edwarda, bylo vidět, že každou chvíli neudrží svůj smích pod kontrolou a taky si sedne. Nemusela jsem dlouho čekat a má láska seděla na zemi. Trochu jsem mu záviděla čtení myšlenek. Přeci jen bych si to užila stejně jako on.

Asi pět minut po začátku rodea přišel Carlisle. V tváři měl rozhněvaný pohled, který se však změnil, když si uvědomil, co se děje. Přísnost vystřídal úsměv. Nevydrželo nám to však dlouho. Po dvou třech písničkách doktor naznačil, že by už stačilo. Cullenovi automaticky dávali věci na svá místa. „Renée, potřeboval bych se s vámi dohodnout.“ Prohlásil s úsměvem Carlisle. Mě naopak úsměv ztuhnul a pomaličku se vytrácel.

„Řekl bych, že by to měli slyšet i ostatní.“ Dodal, když viděl můj výraz. Posadili jsme se na pohovky, které kluci už stačili vrátit. Edward natáhl ruku, vděčně jsem jí přijala a ocitla se vedle mámy.

„Renée, volali mi z nemocnice. Potřebují mě tam.“ Začal Carlisle. Oslovené to moc nedocházelo.

„Mami, Carlisle tím chce říct, že jedeme domů všichni.“Vysvětlila jsem a chytila jí za ruku. Neměla jsem sebemenší tušení jak zareaguje, ale na tváři se jí objevilo pochopení. Cítila jsem na sobě pohled. Mé oči vyhledaly dotyčného. Jasper si mě tázavě prohlížel a hledal známku prosby. Zakroutila jsem, nechtíc aby Renée teď nějak upravoval pocity. Musela si tím projít sama. Bez pomoci.

„Takže, kdy odjíždíte?“ Zeptala se smutně máma. Nemusela jsem mít Jasperovu schopnost, abych vycítila její pocity. Byla smutná, že mě opouští, ale taky ráda. Za pár hodin uvidí Phila.

Celý večer jsme se bavili o všem možném. Když odbila jedenáctá, tak jsem se odporoučela. Věděla jsem, že spát nebudu moct, už nikdy, ale aspoň bude Renée klidná. Než jsem vstala z pohovky, tak mi Edward zašeptal svým sametovým hlasem: „Až půjde Renée spát, tak přijdu.“ Usmála jsem se, stiskla mu ruku na znamení souhlasu a dala pusu mámě. V pokoji jsem nemusela dlouho čekat a přišla mi společnost. Můj anděl mi celou noc říkal co všechno podnikneme, kam mě vezme a co všechno poznám. Slíbil mi, že mě vezme ke známým do Denali, naučí mě všechny možné jazyky, ale hlavně že mě nikdy neopustí. Byla jsem tam, kde jsem byla chtít. Přesněji byla jsem s Edwardem, bylo mi jedno jestli se dostaneme na Antarktidu, hlavně když budu s ním. Můj anděl si pohrával s mými prsty a já mu ležela v náručí. Vnímala jsem ho každičkou částečkou svého bytí. Mohla bych takto zůstat do konce věků, ale když odbila půl sedmé, tak někdo vesele zaklepal na dveře. Mé oči se zavřely a já nasála pach. Byl to Carlisle. Poznávala jsem už mou novou rodinu.

„Dále,“ zašeptala jsem. Renée ještě určitě spala. Dveře se neslyšně otevřely. Otec stál ve futrech, jako vždy nádherný. Tvář by mu záviděl každý sebe hezčí herec.

„Bello, chtěl bych se s tebou domluvit. Jelikož jsi jednou z nás, máme nemalý problém.“ Tak to bylo vážné, takový začátek mohl Carlisle vynechat. Naprázdno jsem polkla. Edward mě stiskl pevněji.

„Nemáš se čeho bát. Jenom jde o bezpečnostní opatření.“ Uklidňoval mě nový otec. Bohužel to mělo opačný výsledek. Carlisle přešel k posteli a posadil se.

„Jelikož jsme už zjistili, že ti nevoní krev, tak se nemusíme bát, že někoho napadneš. Ale problém je s Billym Blackem. Alice prozatím nevidí nic, ale bude velký problém jestli pozná že jsi upír.“ Počkat tohle už jsem jednou slyšela. Nahodila jsem statečný výraz a zeptala se.

„Takže jak to budeme řešit? Není mi 18, takže se k vám nemůžu přestěhovat.“ Vypálila jsem bez přemýšlení, co když to takto nemyslel a co když mám odejít? Zase jsem ztuhla.

„Bello, uklidni se. Něco vymyslíme.“ Chlácholil mě Edward a hladil po paži. Trochu jsem se uklidnila, ale ještě ne dost.

„No k těm opatřením. Jednou za měsíc, si vždycky s námi vyjedeš na lov. Kdyby jsi náhodou dostala hlad, tak to potřebujeme vědět co nejdřív. A hlavně, kdybys cítila, že ti někdo nesmrdí, ale voní tak to potřebujeme taky vědět. Alice tě sice bude sledovat, ale kdyby náhodou.“ Ukončil svou řeč Carlisle. Potom ale hned nahodil na veselejší notu.

„Za dvě hodiny vyjíždíme. Renée se podle Alice probudí za půl hodiny.“ Přidal úsměv a já se opravdu uvolnila. Bylo mi líto, že opouštím maminku, ale Charlie mi už taky chyběl.

Otec odešel a nechal nás s Edwardem samotné. Otočila jsem se čelem ke své lásce. Pohladil mě po tváři.

„Na co myslíš?“ Zeptal se líbezným hlasem propleteným láskou. Ztrácela jsem se v jeho očích.

„Těším se na Charlieho, ale bojím se, jaké to bude ve škole.“ Přiznala jsem své obavy. Rty se mu stočily do pokřiveného úsměvu.

„Nemusíš se bát. Všichni na tebe budou milí.“ Zašeptal mi do ucha, pokračujíc svými rty po mé tváři.

„Mami, pozdravuj Phila. Mám tě ráda.“ Řekla jsem a asi po desáté objala Renée.

„Hlavně se opatruj. Taky tě mám ráda holčičko.“ Poslední políbení před mým odchodem do letadla. Právě vycházelo slunce, takže jsme si museli trochu pospíšit. Poslední zamávání a už jen pohled do budoucna. Za pár hodin budu doma ve Forks.

Edward mi stiskl ruku a já prošla detektorem kovu. Nastoupení do letadla a dlouhá cesta. Po dosednutí na sedadlo, jsem si opřela hlavu o Edwardovu hruď a přála si abych mohla spát. Spánek nepřicházel. Bohužel, bohudík. Nevím.

Cítila jsem Edwardovu ruku v mých vlasech. Namotával si pramínky mých vlasů na prst. Jeho oblíbená zábava.

Konec 16. části