Začátek...

Hodina tance - 15. část

Autorka: Ol...

„Ne Alice, to se pleteš. Mě nikdo nedonutí, abych tančila.“ Protestovala jsem. Emmett se ke mně připlížil a chytil mě kolem pasu.

„Ale sestřičko! Přeci by ses nevzpouzela.“ Místo odpovědi jsem na  něj zavrčela. Byl to neobvykle hezký zvuk, sama jsem se tomu divila. „Ale Bello, máš tři skvělé učitele s desetiletími zkušeností.“ Zlostně jsem se na něj podívala.

„Sebedůvěra ti nechybí, co?“ Má slova vyvolala výbuch smíchu u mých nových sourozenců.

„Nemáme hudbu.“ Namítla jsem, ale bála se udělat nebo říct cokoli dalšího, abych si nepřitížila. Cítila jsem, jak se mi drolí pevná půda pod nohama. Teď mi pomůže už jenom zázrak.

Alice se uchichtla.

„Bello, co si o nás myslíš?“ Řekl Jasper a vytáhl tašku. Teď jsem se začínala opravdu bát. Blonďák odhodil zavazadlo na podlahu. Edward zasténal. Rychle vyběhl a chytil tašku ještě před dopadem na zem. Zlostně se díval na bratra.

„Jaspere! V té tašce je klasika!“

„Ale Edwarde. Ty tvé staré braky stojí za prd!“ Popíchl ho Emmett. Tentokrát zavrčel Edward. Ten zvuk byl tak nádherný. Můj anděl chtěl něco namítnout, ale předběhla ho Alice.

„Kluci, nehádejte se! Jdeme trsat. Neboť já tak rád trsám, trsám!“ Vykřikla a začala se přehrabovat v tašce.

„Takže, první tě budeme učit základní krok valčíku. A pak waltzu, protože jsou dost podobné.“ Prohlásil Edward. Na prázdno jsem polkla. Alici se podařilo vyštrachat nějaké Cd-čko a vložila ho do magnetofonu. Místností se rozlila příjemná hudba. Edward sestře naznačit ať to trochu ztlumí. Se zářivým úsměvem ho poslechla.

„Opakuj po mě, Bello.“ Vyzvala mě Alice. Přicupitala, nebo snad přitančila, ke mně. Teď stála po mém boku. Začala dělat kroky, němě jsem se na ní dívala. Tmavovláska se usmívala, ale pak říkala přesně co mám dělat.

„No tak, snaž se trochu. Pravá dozadu, levá dozadu a pravá přísun. Vždycky musíš střídat nohy. Je jedno jak půjdeš, ale hlavně musíš ty nohy střídat.“ Konečně jsem se trochu chytila, ale do rytmu to určitě nebylo.

„Tohle je základní krok. Teď přijde menší obnova.“ Prohlásil Jasper po chvíli. „Když jdeš pravou do zadu a dokončíš přísun, tak vycházíš levou vpřed a pak pravou, nakonec přisuneš levou k pravé.“ Už jsem se zase ztrácela. Emmett seděl na odsunutém gauči a smál se mému výrazu. Edward stál naproti mně a pletl mě.

„Bello, jelikož kluci jdou přesně naopak. Tak kdybys vyšla levou, tak ti Edward šlápne na nohu. Koukej.“ Přitáhla si Jaspera. Dívala jsem se jim na nohy. Nebyli si tak blízko, abych nerozpoznala nádherné kroky.

„Dobře chápu.“ Pípla jsem. Edward ke mně přistoupil. Na rtech mu pohrával pokřivený úsměv. Přitáhl si mě do tanečního postoje.

„Tak a ještě pár věcí.“ Šeptal mi do ucha. „Podsaď pánev. Musíš trošku roztáhnout nohy, tak abych ti mohl vejít takříkajíc do kroku.“ Snažila jsem se ho poslechnout, ale moc mi to nešlo. Jeho blízkost mě pořád omamovala.

Vsunul mi své levé chodidlo mezi ty moje.

„Takže teď půjdeš pravou dozadu.“ Instruoval mě Edward. „Tak běž.“ Řekl svým sametovým hlasem. Šli jsme základní krok, ale nevydrželo nám to dlouho. Asi po minutě jsem mu šlápla na nohu.

„To nic, jde ti to skvěle.“ Zašeptal mi zase můj anděl a dal mi pusu na tvář, dřív než jsem si poskládala v duchu omluvu. „Jdeme ještě jednou.“ Usmál se a než jsem se nadála, tak jsem zase tančili, teď už se tomu tak dalo říct. Nebyl to ještě ukázkový tanec, ale pro mě to byl úspěch. „Zkus se uvolnit, zapomeň na to, že máš dělat nějaké kroky. Zavři oči a nech se unášet hudbou.“ Šeptal mi Edward. Poslechla jsem ho. Z hlavy se mi vypařilo všechno. Byl jen Edward a hudba. Po chvíli, která mi připadala jako věčnost mě můj anděl začal protáčet, zjistila jsem, že mi absolutně nevycházejí kroky, ale můj tanečník se nezastavoval. Nevím jak dlouho jsme tančili, ale bylo mi krásně. Najednou bouchly dveře a já div nevyletěla z kůže. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na nově příchozího. Byla to Renée.

„Ahoj mami!“ Řekla jsem a šla jí obejmout. Za mnou se ozvalo jednohlasné Dobrý den.

„Ahojte děti.“ Pozdravila na oplátku, pokukujíc po přestavěním pokoji. Sledovala jsem její tvář. Vyzařovala otazníky.

„No dívali jsem se na filmy a já jsem se podřekla, že neumím tančit a tak mě všichni začali učit tančit.“ Shrnula jsem situaci. Máma po mě loupla pohledem.

„Ty ses dobrovolně nechala učit tančit?“ Zeptala se nechápavě. Povzdechla jsem si.

„Zas tak dobrovolně to nebylo. Uznávám, ale oni by mi jinak nedali pokoj.“ Můj rozhněvaný pohled směřoval hlavně k Alici a Edwardovi. Všichni upíři se najednou tvářili jako by byli andělé, při jejich kráse bych jim opravdu uvěřila, až na chybějící křídla. Cítila jsem, jak se Renée uvolnila a mávla nad tím rukou.

„Dáte si něco k jídlu?“ Zeptala se hostů. Všichni se omluvili, já jsem jediná přikývla, že bych si opravdu něco dala a vydala se za mámou do kuchyně.

Konec 15. části