Začátek...

Podívaná - 14. část

Autorka: Ol...

Tentokrát byl zasedací pořádek v autě jiný. Carlisle opět řídil, ale vedle něj seděl Emmett, za nimi seděla Alice s Jasperem. Já s Edwardem úplně vzadu.

„Ale, ale. Dvě hrdličky!“ Houkl na nás Emmett. Edward ho nevnímal. Já jsem se opírala hlavou o jeho hrudník, jeho ruka objímala můj pas.

„Bratříčku, kdybys tady měl Rosalii, tak bys zpíval jinou.“ Ušklíbla jsem se na něj.

„Tak to byla podpásovka!“ Ohradil se oslovený. Alice se na mě otočila.

„Tomu říkám správná trefa.“ Plácla si se mnou.

„Díky. Nerada měřím dvojí mincí.“ Řekla jsem, Edward mi pozvedl prstem bradu a políbil mně.

„A proto tě tak miluji.“ Zašeptal jenom pro moje uši. Usmála jsem se, ale to už jsme přijížděli k domu.

„Jsme tady.“ Řekl zcela zbytečně Carlisle po zastavení. Nechtělo se mi z Edwardovy náruče.

„Lásko, pojďme.“ Požádal mě, hladíc po zádech. Přikývla jsem a nechala se vytáhnout z vozidla. Můj anděl mě nepustil ani na chvíli, stále mě držel kolem pasu.

Když jsem se všichni pohodlně usadili v obýváku, tak mi to nedalo, nikdo nemluvil. Musela jsem prolomit to ticho.

„Co se teď bude dít?“

„Možná bychom se měli pomalu balit. Navrhuji, abychom zítra odjeli domů.“ Promluvil jako první Carlisle. Alice vyjekla.

„Cože? Tak brzy? Nestihla, chtěla jsem ještě navštívit pár obchodů.“

„Alice, myslím, že máme teď větší problémy než je nakupování.“ Usadil jí otec.

„Ale co s Billym?“ Zeptala jsem se nesměle. Edward mi stiskl ruku.

„Je to problém, ale větší by byl, kdybychom nepřijeli domů. Alice bude sledovat situaci, a kdyby se něco dělo, tak se to dozvíme rychle.“ Shrnul Carlisle. Přikývla jsem, dokud budu s Edwardem, tak se mi nic nestane. Potom zase doktor pohlédl na vědmu.

„Vidíš nějaké problémy s naším příjezdem?“ Maličká se zamyslela, ale po chvíli zakývala hlavou.

„Nic zvláštního, jenom dostane Bella pěkně vynadáno od Charlieho.“ Všichni si znatelně oddechli, tedy až na Emmetta. Jeho dobrou náladu snad nezkazí ani konec světa.

„Bello, s tebou je taková zábava! Čím nás překvapíš zítra?“ Zažertoval, jenom jsem se zašklebila, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Jsem upírem sotva dva dny, ale už se u mě objevily různé anomálie. Můžu jíst, mám pořád své hnědé oči, smrdí mi krev, o čtení myšlenek nemluvě, nebo bych měla říct nečtení? Co přijde příště?

„A co budeme dělat teď?“ Zeptal se Jasper. Trochu mě vytrhnul z mých chmurných myšlenek.

„Nevím, co nám paní domu nabídne.“ Prohlásil Emmett, musela jsem se pousmát.

„Nemám tušení. Co byste chtěli dělat?“ Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého.

„Jaké tady máš filmy?“ Zeptala se mě Alice. Vstala jsem a otevřela skříňku s DVD-čkama.

„Pojď si vybrat. Ale moc akčních filmů tady nemáme. A spíše klasiku.“ Sestřička vedle mě sjela na kolena a začala vybírat. Jako první sáhla po Titaniku, jako další Pearl Harbor, Chicago, Smím prosit, Nothing Hill, Bringet Jones, Láska nebeská, Divoké kočky a naposledy vytáhla Romeo a Julie.

„Tak co si vybereme?“ Položila jsem na stůl všechny obaly. Kluci se v nich začali přehrabovat, podařilo se jim rozložit je na malý stoleček. Jediný Carlisle z mužské populace se výběru nezúčastnil, seděl opodál, ale po chvíli se omluvil se slovy: „Jdu zavolat Esme, kdy přijedeme.“ Všechny upoutal jeden nenápadný obal.

„To snad nemyslíte vážně! Romeo a Julie? Na tohle se odmítám dívat.“ Vyhrkl Emmett a šáhnul automaticky po jiném filmu. Bleskl úsměvem a přitiskl si obal na prsa.

„To je moje láska!“ Prohlásil s vážnou tváří medvědí bratr. Rozesmála jsem se a nebyla jsem sama.

„Myslela jsem, že tvoje láska je Rose.“ Pronesla sarkasticky Alice, když se uklidnila natolik, aby mohla mluvit. Natáhla jsem se pro film a dala ho do přehrávače. O pár sekund později místností zazněly dobře známé tóny. Edward si mě přitáhl na klín, já jsem se nebránila, plně mi to vyhovovalo. Emmett se rozvalil na zemi a vedle nás seděla Alice s Jasperem, drželi se jenom za ruce.

„Zabila jsem ho! A zabila bych ho znova!“ Ozvalo se z reproduktoru. Edward si mě přitáhl ještě blíž.

„Ty by jsi mě zabila?“ Šeptal mi do ucha a pak se přesunul na můj krk. Pousmála jsem se.

„Ty by jsi mě někdy využil?“ Zeptala jsem se pro změnu já. Pořád líbal můj krk a k odpovědi se neměl. Otočila jsem se na něj, abych viděla jak se tváří.

„Tak co? Využil nebo ne?“ Připomněla jsem se. Na rtech mi pohrával úsměv, ale v hloubi duše jsem se bála odpovědi. Edward se zatvářil provinile a tragicky. Dobře teď si dělá srandu.

„Zase si mě prokoukla. Nikdy bych to ti nepřiznal, ale když jsi se zeptala.“ Pokrčil rameny. Projel mi prstem po páteři. Zachvěla jsem se, ale tvářila se nepřístupně.

„Tak ty takhle jo?“ Vyhrkla jsem, jenom přikývl, na rtech mu pohrával úsměv. „Dobře tak já odcházím.“ Řekla jsem a snažila se vstát. Ostatní nás okázale ignorovali, i když museli slyšet každé slovo.

„Kam si myslíš že jdeš?“ Přitáhl si mě zpátky na sebe Edward. Odklonila jsem se. Věděla jsem totiž, že když se podívám do těch jeho zlatavých očí, tak se nedokážu zlobit. On mě ale prokoukl a chytil mi něžně bradu a donutil mě tak se na něj podívat.

„Ještě jsi mi neodpověděla kam jdeš.“ Připomnět teď on, zase jsem se ztrácela v jeho očích. Je tak nádherný je nemožné, aby miloval mě. Zrovna mě. Zakroutila jsem hlavou, abych nemyslela zrovna na tohle. Objevil se můj oblíbený pokřivený úsměv. Edward mě pohladil po tváři. „Jak vidím, tak jsi zapomněla kam chceš jít. Že ano?“ Nedal najevo, že viděl záblesk zoufalství v mých očích. Zmohla jsem se jenom na přikývnutí. „Tak co kdybys zůstala tady se mnou?“ Zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se na něj a snažila se zase soustředit na film. Do konce už nikdo nepromluvil. Dobře tak teď kecám. Všichni jsme sem tam řekli nějakou hlášku těsně před tím než byla řečena herci.

„Tak co si pustíme teď?“ Zeptal se Jasper, když začaly sjíždět titulky. Pět párů očí si začalo prohlížet názvy filmů. Měla jsem pár soukromých tipů, ale než jsem stihla cokoli říct, měla Alice v ruce už jeden z mých oblíbených filmů.

„Smím prosit Smím prosit??“ Řekla prostě, nikdo nebyl proti i když si Emmett brblal pod nosem, že je to strašná slaďárna. Zase jsem vložila DVD do přehrávače a zaujala své místo u mé lásky. Asi v polovině filmu jsem se naklonila k Edwardovi a začala mu šeptat.

„Víš, že jsem nikdy nebyla na žádném plese?“ Cítila jsem, jak se usmál. Pokračovala jsem, i když jsem měla radši přestat. „Tak doufám, že to nemáš v plánu, protože na tom, že jsem ještě nikdy nebyla na plese nehodlám měnit. Ani na tom, že neumím…“ Teď jsem se ale zastavila, prozradila jsem až moc. Otočila jsem se zase na obrazovku. Zrovna tam Richard Gere tancoval na zastávce metra.

„Počkej to mě zajímá. Co neumíš?“ Zeptal se mě Edward a naklonil se tak, aby mi viděl do tváře. Na rtech mu pohrával zvědavý úsměv. Jenom jsem zakývala hlavou, nechtěla jsem mu to říct. Určitě se bude smát.

„Ty mi to neřekneš?“ Posmíval se mi. Zavřela jsem oči, aby mě nemohl přesvědčit svýma očima.

„Prosím!“ Zašeptal mi do ucha, jeho hlas nebyl silnější než závan větru. Zase jsem zakývala hlavou. Políbil mě na krk, zachvěla jsem se.

„Miláčku, prosím řekni mi to.“ Žadonil něžně a pořád líbal můj krk.

„Tak dobře, ale řekl sis o to. Já neumím tančit.“ Prohlásila jsem zahanbeně. Strašně jsem se styděla. Ocitla jsem se ve společnosti dokonalých tvorů a já neumím ani základní tance.

„To je všechno?“ Zeptal se mě nazpátek.

„Je to snad málo?“ Odpovídala jsem otázkou. Zasmál se.

„Bello a ty si myslíš, že se s tebou rozejdu jenom proto, že neumíš tančit? Blázínku!“ Pošeptal mi a políbil do vlasů. Koukla jsem zase jednou na televizi, právě byla soutěž. Takže za chvíli už bude konec. Zase bylo na chvíli ticho, ale po skončení filmu jsem koukla na Edwarda. Prohlížel si mě zajímavým pohledem, ten pohled se mi nelíbil. Říkal mi, že se teď bude dít něco, co se mi nebude líbit.

„Edwarde, proč se na mě tak díváš?“ Znejistěla jsem. Vzal do prstů jeden pramen mých vlasů a pohrával si s ním.

„Mám takový nápad, a řekl bych, že se bude všem líbit.“ Prohlásil a jeho úsměv se rozšířil. To nebude dobré.

„Edwarde, ať myslíš na cokoli, tak na to pěkně rychle zapomeň!“ Zašeptala jsem zoufale. S mými slovy se jeho úsměv ještě rozšířil. Slyšela jsem Alici jak vstala a požádala Emmetta, ať jí pomůže odsunout stůl na stranu. Tmavovláska se usmívala ještě zářivěji než Edward.

„Jelikož ses mi svěřila, že neumíš tančit, tak navrhuji, abychom tě něco naučili. Máme dost času a bude se ti to líbit.“ Prohlásil konečně a udělal na mě štěněčí oči. To bylo podvádění! Zakroutila jsem hlavou. Ne na tohle nepřistoupím.

„Ale Bello, my chodíme na hodně plesů a jelikož teď už patříš do rodiny, tak přeci nechceš zůstávat vždycky doma. Nebo snad ano?“ To taky neplatilo. To rozhodně nebylo přesvědčování, to bylo vydírání! Zamračila jsem se.

„To je nespravedlivé!“ Vyhrkla jsem vzteky, měla jsem sto chutí na ně vyřvat všechny nadávky co mě napadaly, ale Alice mrkla na Jaspera a mě zalila vlna klidu.

„Já se ale nechci učit tančit!“ Řekla jsem teď už v klidu.

„To nevadí, protože stejně se to dneska naučíš.“ Prohlásila klidně Alice. Měla jsem sto chutí jí skočit do toho jejího úsměvu.

Konec 14. části