Začátek...

Nakupování - 13. část

Autorka: Ol...

„Bello, že se mnou budeš chodit po obchodech?“ Zeptala se mě ihned Alice, věděla jsem, že nemám sebemenší šanci se z toho vykroutit. Donutila jsem se usmát.

„Jasně Alice. Tak kde začneme? Mami jdeš s námi?“ Koukla jsem na Renée, doufala jsem, že příjme, ale taky jsem potřebovala s Alicí mluvit a s matkou za zády by to nebylo zrovna ideální.

„Promiň Bello, ale musím do práce.“ Omluvila se, ale netvářila se moc zklamaně. Přikývla jsem. Dala jsem jí pusu a nechala se táhnout Alicí k nejbližšímu obchodu. Překvapivě šel Edward s námi. Usmála jsem se a nechala se políbit na čelo.

„Odkdy chodíš nakupovat?“ Zeptala se ho provokativně sestra.

„Od té doby, co jsi donutila Bellu, aby šla s tebou. Přeci ti jí nenechám na pospas.“ Odpověděl jí stejným tonem Edward. Od srdce jsem se zasmála, ale uvědomila jsem si, že už jsme jenom tři.

„Kde je zbytek?“ Nedalo mi to nezeptat se. To jsme došli právě do nějakého obchodu. Nevšimla jsem si, co to je za značku, ale podle toho, jak se Alici rozzářily očka, tak určitě nějaký hodně drahý a světoznámý. Povzdechla jsem si. To zase bude. Edward mi stiskl ruku a objal kolem pasu.

„To bude dobré.“ Zašeptal mi do ucha. Zoufale jsem se na něho podívala. Zasmál se, zase jsem měla možnost slyšet ten nádherný zvuk.

„Budu Alici krotit. Slibuju.“ Dodal.

„Beru tě za slovo!“ Stihla jsem ještě říct než začala Alice rozdávat instrukce.

„Edwarde, ty si sedni tady. A Bello, ty pojď se mnou.“ Nebyla žádná pořádná výmluva, abych jí nemusela poslechnout, takže jsem se loudala za ní. Zatáhla mě mezi regály a vytahovala oblečení bez zaváhání.

„Alice?“ Zeptala jsem se.

„Ano Bello?“ Nevěnovala mi moc velkou pozornost, ale to mi bylo jedno.

„Pro koho je to oblečení?“ Zkusila jsem to znova. Alice se zasmála zvonivým smíchem. Vrazila mi do náruče celou kupu svršků.

„No přeci pro tebe. Já si vyberu rychle. Nebo až tady zase pojedeme.“ Odpověděla mi. To není dobré.

„Ale já nechci žádné nové oblečení. Jsem spokojená s tím co mám. A navíc nemám tolik peněz.“ Dořekla jsem potichu. Oslovená se na mě obrátila, konečně mi věnovala celou svou pozornost.

„Bello, tak za prvé, teď patříš do rodiny. Za druhé, s pěnězi si nedělej starosti, kdyby náhodou došly, jako že to se nestane, tak zajedeme s Edwardem do Vegas trochu si zahrát a věř mi, účty by se zase naplnily. Za třetí, tvoje oblečení za moc nestojí. Vždyť máš jenom jednu sukni.“ Nadechovala se aby pokračovala.

„To je dlouhý seznam.“ Podotkla jsem v mezeře.

„A za čtvrté, Edwardovi uděláš radost.“ Zašeptala potichu, abych to slyšela jenom já.

„No tak dobře, ale jenom dneska.“ Povzdechla jsem si, to už jsme obešly celý obchod. Viděla jsem Edwarda, jak sedí v křesle, nevím proč se mi vybavil film Pretty woman.

„Bello, tady je kabinka.“ Strčila do mě Alice dřív, než jsem stačila říct jediné slovo. Hodila jsem věci na sedátko a s povzdechem jsem zatáhla závěs. Začala jsem si svlékat tričko, když mi do oka padlo zrcadlo připevněné přes celou zeď. Oněměla jsem. Takže takhle vypadám po přeměně? Tohle jsem já? Nechce se mi tomu věřit. Sice jsem se tak moc nezměnila, ale přeci to byl pro mě šok. Vlasy se mi mírně zvlnily, kůže bledší než obvykle. Jediné co se nezměnilo jsou oči, stále hnědé, ale přeci jsem v nich našla něco neznámého.

„Bello, nestalo se ti něco?“ Alice mě vyrušila touto větou z mých myšlenek.

„Ne, nic mi není.“ Zněla má odpověď, nahodila jsem upíří rychlost a ani ne za dvě sekundy jsem byla z kabinky venku. Na sobě jsem měla modré šaty na ramínka, splývaly mi po bocích a končily u kolenou. Byla modré, ale odstín se tmavl čím blíž byl ke spodnímu lemu. Edward si mě prohlížel s jiskrou v očích.

„Líbí?“ Zeptala jsem se nesměle. Alice se rozesmála na celé kolo. Nechápavě jsem na ni hleděla.

„Ale, ale Edwarde! To bych do tebe neřekla. Budu ti muset v tom zabránit.“ Vyhrožovala.

„Nebude třeba.“ Řekl naštvaně oslovený. Můj výraz se nezměnil. Alice se, při podívání na mě, začala se zase smát.

„Edwardovi se líbí a moc, ale byl…“ Dál se nedostala, neboť jí její bratr umlčel. V jeho slovech byla opravdová výhružka.

„To by už stačilo! Lásko moc ti sluší!“ Pořád vrhal blesky po Alici. Ale jakmile se podíval na mě, jeho pohled se změnil, překypovala z něj láska.

V tom obchodě jsme strávili celé dvě hodiny. Na sobě jsem měla snad všechny modely co tam měli. U pokladny si nás prodavačka zajímavě prohlížela, ale když se Edward nabídl, že účet zaplatí on a vytáhl zlatou kartu, tak se jí na tváři objevil líbezný úsměv. Alice jenom pokrčila rameny, ale začala se vzápětí uculovat. Vsadila bych všechno co mám, za to, že uvažuje o dalších nákupech. Otočila jsem se, abych nemusela vidět ten kilometrový účet a kulatou sumu blikající na pokladně. Zdálo se mi to zbytečné, stejně nevynosím ani polovinu oblečení.

„Už na nás čekají.“ Prohlásil jen tak mimochodem Edward, když jsme obtěžkáni taškami vyšli z krámu.

„A to jsi mi slíbil, že budeš Alici krotit!“ Obvinila jsem svou lásku. Tmavovláska se jenom zasmála. Edward se ně mě podíval štěněčíma očima.

„Ale miláčku, nemohl jsem se na tebe vynadívat.“ Prohlásil nevinně a políbil mě. Nedalo se na něho zlobit dlouho.

Nakrčila jsem nos, když do mě vrazila nějaká cizí ženská.

„Víš co je ale zajímavé?“ Zeptala se mě Alice. Zakývala jsem hlavou na znamení, že nevím.

„Že ti Renée nevadí, ale ostatní jo.“Řekla vědma.

„Hmm, možná, že na Renée jsem už zvyklá a je to má matka. S Charliem to bude taky tak, aspoň doufám, nechtělo by se mi vysvětlovat, že mi smrdí a proč.“

„To je pravda, to mě nenapadlo.“ Přiznala se Alice. To už jsme sjížděli do garáží.

„No sláva! Že vám to trvalo.“ Zvolal Emmett jakmile se otevřely dveře výtahu. Musela jsem se pousmát, cítila jsem, jak se Edward taky pousmál mým oblíbeným pokřiveným úsměvem.

„Emmette, na mě se nekoukej. Já byla proti. A asi jediná!“ Přiznala jsem barvu.

„Jo, ale zkoušela sis oblečení dobrovolně.“ Pronesla Alice, dívajíc se na Edwarda. Jasper jí právě bral tašky. Usmála se na něho a políbila.

Konec 13. části