„To pálí! Edwarde!“ Vřískala jsem a zmítala se bolestí. Můj anděl
seděl vedle mě, jeho oči prozrazovaly, že trpí stejně jako já, už
jenom při pohledu na mne.
„Carlisle, nemůžeš něco udělat? Vždyť trpí!“ Otočil se Edward na
svého otce, ten mi svíral hlavu ve svém ocelovém sevření.
Oslovený zakroutil hlavou: „Bohužel, nemůžu momentálně nic dělat.
Sám to víš taky, musí si to protrpět, stejně jako každý z nás.“
Poslední část dořekl s hořkostí.
„Bello! Uklidni se, všechno bude v pořádku, ale musíš se uklidnit.“
Promluvila teď rovnou ke mně Alice, vrhla jsem po ní zoufalý pohled.
„Miluju tě, Bello!“ Chlácholil mě Edward, dřív než někdo stačil něco
říct.
„Já tebe taky.“ Zašeptala jsem s obtížemi přes výkřiky bolesti.
Potom se nade mnou rozprostřela opět vodní hladina.
„Miláčku?!“ Zaševelil větřík hlasem mé lásky. Nechtělo se mi otvírat
oči, ale hlas se ozval znovu, tentokrát trošku naléhavěji. Cítila
jsem něžný dotek na své tváři, ale ne tak studený jak by měl být.
Když mi to došlo, rychle jsem oči otevřela abych mohla pohlédnout do
tváře té nejkrásnější bytosti. Edwardovi na rtech pohrával šťastný
úsměv a v očích mu hrály jiskřičky spojující se do veselých ohníčků.
„Ahoj“ Řekla jsem nesměle, nevěděla co se stalo, nebo co se bude
dít. Odtrhla jsem oči od mé lásky, zjistila jsem že ležím v mé
posteli ve Phoenixu. Edward ležel vedle mě a objímal mě svými
pažemi. V očích mi mohl vidět tisíce otázek, on mě však obdařil
ještě zářivějším úsměvem, naklonil se a vášnivě políbil, nebránila
jsem se a oplácela mu ten polibek s ještě větším citem. Teď jsem
určitě přikročila hranici a co nevidět by mohl můj život skončit.
„Promiň. Co se stalo? A co tady dělám?“ Zeptala jsem se a určitě
bych pokračovala, ale Edward mi položil prst na rty.
„Utekla jsi Jasperovi. James tě kousnut. Nemohl jsem nic dělat, co
tě to napadlo? Měla jsi počkat na mě a určitě bychom něco
vymysleli.“ Teď jsem ho zastavila já.
„Nepustil bys mě.“ Hlesla jsem.
„Máš pravdu nepustil. Ale teď jsem tady sami, Renée přijede asi za
dvě hodiny, šli i se zbytkem rodiny do obchoďáku, však znáš Alici.“
Při poslední větě mu zajímavě zajiskřilo v očích. Rozechvěla jsem se
a snažila nevnímat jeho ruky. Která mi něžně přejížděla po zádech.
Jindy by mi srdce málem vyskočilo z hrudi, ale dneska ne. Strnula
jsem, šáhla si na místo, kde budu cítit na sto procent svůj tep.
Edwardův pohled se teď změnil, díval se všude, jenom ne na mě. Tehdy
mi to konečně došlo. Jsem upír! Začala jsem se usmívat. Přitiskal se
ke své lásce.
Ten zamumlal: „Je mi to líto, todle jsem nechtěl. Neměl jsem právo
tě vystavovat takovému nebezpečí.“ Natáhla jsem ruku, abych přitáhla
jeho pohled na mou tvář.
„Edwarde, za co se mi omlouváš? Za to, že jsi se mnou? Za to, že se
mi splnil sen a můžu být s tebou navždy?“ Nadechovala jsem se abych
mohla pokračovat v nesmyslných otázkách. Můj anděl si mě přitáhl
blíž a vdech mi do tváře: „Za to, že to dopadlo takto, že jsem tě
zatáhl do tohoto života. Života v zatracení. Miluju tě, je to chabá
omluva pro to, co jsem udělal.“ Tvářil se jako by se už neměl v
celém svém životě usmát. Bodlo mě u teď už mrtvého srdce. Věděla
jsem, že je jediná možnost zvednout mu náladu.
„Říkal jsi, že se ostatní vrátí až za dvě hodiny že?“ Zeptala jsem
se a políbila ho na ucho. Němě přikývl a já pokračovala: „Mám ti
ukázat, jak moc ti jsem vděčná za to, že tě mám a jak moc tě
miluju?“ Při mých slovech se zachvěl pro změnu Edward.
„Ano, chtěl bych vidět jak moc ti na mě záleží.“ Přistoupil na mou
hru a hned v zápětí jsem se políbili. Ve stejnou chvíli mi zajel
rukama pod tričko, na kůži mi stávaly chlupy a já vydechla blahem.
Edwardovy rty putovaly po mých lícních kostech, pak se přesunuly po
krku ke klíční, tam se na chvíli zastavily, využila jsem jeho
zaváhání a svlékla mu košili.
