Překvapení

Autorka: Terkaaa

Můj první pokus o jednorázovou povídku. Mně osobně se vůbec nelíbí, ale snad mě za to neukamenujete xD Myslím, že zůstanu u kapitolových povídek. Je to vážně blbost, tak to berte s „trochou“ nadsázky. Příjemnou zábavu.

Terkaaa

Pohled Jaspera:

„Ne. Nejde to.“ Hádal jsem se s nimi. „Každý rok to zkoušíme a pokaždé to uvidí.“ Alice se blížily její sté narozeniny upírského života a všichni se snažili přijít na to, jak ji překvapit.

„Tak já jdu, mami.“ Přitančila Nessie do pokoje a políbila Bellu na čelo, ostatním věnovala okouzlující úsměv a potom zmizela ve dveřích. Ness prodělala konečnou proměnu na upíra pár dní před jejími osmnáctými narozeninami. Teď většinu času tráví s Jacobem, což celkem vadí Belle, ale nedává to najevo. Vím to jen díky svým schopnostem.

Najednou se Bella rozzářila jako sluníčko a z jejích emocí jsem vycítil nadšení.

„Mám to!“ zakřičela „Už vím jak překvapit Alice!“

Všichni na ni upřeli své pohledy.

„ Zneužijeme vlkodlaka!“ usmála se na nás zjevně uspokojená svým plánem. Všichni vybuchli smíchy. Bella se zamračila, a tak ji Edward objal kolem pasu a políbil ji do vlasů. Trošku pookřála.

„Ale co?!“ ptala se rozčíleně.“Vždyť to je dobrý nápad! Takhle Alice nic neuvidí. A jsem si jistá, že Jacob udělá cokoliv, co mu Ness řekne.“ Vysvětlovala. Když jsem nad tím začal přemýšlet, došlo mi, že má pravdu.

„To vážně není špatný nápad.“ Přitakal jsem.

„Vždyť to říkám!“ vykřikla nadšeně Bella. Její dobrá nálada byla zpátky.

„Tak dobře. Za zkoušku ni nedáme.“ Souhlasil Carlisle. A tak začaly přípravy. Bella volala Jacobovi, který po dlouhém přemlouvání nakonec souhlasil. Museli jsme všechno plánovat s Jakem, jinak by nás Alice prokoukla, ale ten zápach se dost často nedal vydržet…

O pět dní později – Narozeniny Alice

Pohled Alice:

Všichni na mne asi zapomněli. Dneska mám narozeniny a pořád jsem neměla žádnou vizi, která by nasvědčovala tomu, že by to chtěli oslavit. Nezdálo se mi, že by na to zapomněl dokonce i Jasper. Začala jsem mít čím dál horší náladu…

„Nazdar, Alice! Nechceš se mnou a Bells na nákupy?“ ptala se mě Rose s hlavou mezi dveřmi. Nákupy by mi určitě zvedly náladu.

„Moc ráda.“  Zavýskla jsem.

„Za půl hodiny vyjíždíme, tak se připrav.“ Hodila po mně ještě jeden úsměv a zmizela. Okamžitě jsem vběhla do koupelny. Namalovala jsem se a učesala. Potom jsem si to zamířila do mé šatny. Přejela jsem pohledem všechny šaty vystavené na ramínkách a zastavila jsem se u bledě modrých šatů bez rukávů, končících u kolen. Oblékla jsem si je, vzala si boty na asi sedmicentimetrovém podpatku stejné barvy jako šaty a vyrazila dolů. Dnes by nemělo svítit slunce, ale bude dusno. Už dlouho jsem na sobě neměla žádné šaty – už tenhle fakt mi trošku zvedl náladu.

U dveří čekaly Rose a Bella. Potutelně se usmívaly, ale já nevěděla proč.

„Děje se něco?“ ptala jsem se trochu vykolejeně. Vždycky jsem všechno věděla už jen díky mé schopnosti.

„Ne. Nic. Mělo by?“ zeptala se Bella a její úsměv se ještě prohloubil. Povzdechla jsem si.

„Tak jdeme nebo ne?“ zeptala jsem se. Začínala jsem na ně být hodně nepříjemná.

„Jasně!“ usmály se ignorujíc mou špatnou náladu a zmizly v garáži. Nastoupily jsme do mého Porsche a jely vstříc nákupům.

Nákupy jsem si jako vždycky užila. Prodavačky v Seattlu už nás znají, takže se na nás vždycky vrhnou a zahrnují nás nejnovějšími a nejdražšími kousky oblečení, co mají.

Domů jsme se vracely kolem 9 večer. Všude byla tma – dnes nevyšel měsíc. Když jsme dojížděly k domu. Rose mi zakryla oči a stáhla k sobě na zadní sedadlo a Bella se obratně přesunula na místo řidiče místo mě.

„Héj!“ začala jsem protestovat, ale to už jsme zastavovaly. Rose mě vytáhla z auta, a poté mi sundala ruku z očí, takže se mi uvolnil výhled.

Chvíli jsem mžourala do toho přívalu světla, ale během pár vteřin jsem si zvykla. Stála jsem jako opařená. Celý náš dům byl obalený barevnými žárovičkami.

„Všechno nejlepší, Alice!“ Zavolali všichni najednou. Celá má rodina stála vyrovnána na verandě. Já nedokázala dělat nic jiného než jen zírat.

Jasper se zasmál svým nádherným hrdelním smíchem došel ke mně.

„Překvapení.“ Zašeptal a políbil mě na nos.

„Jak...Jak jste...“ nemohla jsem vytvořit smysluplnou větu. Jaktože jsem nic neviděla??! Doufám, že mi neselhaly mé schopnosti!

„Jacob nám pomohl, takže jsi nemohla nic vidět.“ Zašeptal mi do ucha. Vrhla jsem naštvaný pohled na vlka, který tu byl taky přítomen ve své lidské formě. Ten mi to vrátil úšklebkem.

„Já si říkala, že tu něco smrdí…“ zamumlala jsem. Všichni se rozesmáli.

„Tak pojď.“ Řekl Jasper a už mě táhl do domu.

Vevnitř byl dům vyzdoben barevnými řetězy. Na stole ležela srnka se 100 svíčkami. Sice to bylo krapet morbidní, ale já si nestěžovala. Co jiného místo dortu? Všude byla spousta balónků a kolem mě poletovaly konfety.

„ Teda…Já nevím co říct! Jste úžasní! Moc Vám děkuju!“ nadskakovala jsem štěstím. Tak přece jenom na mě nezapomněli!!

Sfoukla jsem svíčky ze svého „dortu“.  Potom přišly na řadu dárky. Od Jazze jsem dostala letenky do Jižní Ameriky, odkud pojedeme na ostrov Esme. Rose s Bellou mi daly spoustu oblečení, Esme s Carlislem mi věnovali stříbrný náhrdelník s diamantem. Edward s Emmettem se někam vytratili a Jacob s nimi. Asi další překvapení.

„Alice, pojď ven!“ zakřičel Edward doprovázen Emmettovým hurónským smíchem.

Vyběhla jsme na verandu a naskytl se mi pohled na Emmetta, který držel na vodítku medvěda.

„Tohle je cvičený medvěd z nedalekého cirkusu. Doufám, že ho nesníš moc rychle.“ Smál se Emmett.

„Nezapomeň ho pojmenovat.“ Dodal se smíchem Edward. Během chvíle už byli venku všichni a smáli se taky.

Pomalu jsem přešla k medvědovi. Ten se postavil na zadní, a tak mě převyšoval. Vzhledla jsem k němu a pohladila jsem ho po břiše. Moc se mi líbil.

„Budeš se jmenovat Emmett.“ Řekla jsem s úsměvem. Upíří Emmett vybuchl v další várku smíchu.

Od mých stých narozenin má naše rodina nového člena…

KONEC