James byl lovec - samotář. Měl rád výzvy. Nemohl bez nich být a rád je vyhledával. Putoval ze západu na východ a za sebou nechával beznaděj a zmar..
Včera dorazil do této nehostinné oblasti. Vůbec by se zde nezdržel, ale pocítil přítomnost dalšího upíra a to vzbudilo jeho zvědavost.
"Co tady může pohledávat?" Cítil jeho nervozitu a očekávání. Chystalo se něco velkého a u toho James nemohl chybět. Z povzdálí pozoroval..

Alice se vznášela na vzdušném obláčku. Obklopoval ji pocit bezpečí. Usmívala se na příchozího. Myslela si, že je to William, ale když přišel blíž, poznala, že tohoto muže v životě neviděla. Usmíval se a chystal se ji obejmout. Jeho černý pohled děsil k smrti. Chtěla se pohnout, ale nemohla. Najednou byla zase v temné místnosti se svíčkami. Stála vedle toho cizího muže a dívala se na mrtvolu na kamenném podstavci. "Williame.." poznala s hrůzou mrtvého.. Neznámý muž se k ní sklonil, přičichl k jejím vlasům a poprvé promluvil příjemným nehlubokým hlasem: "Rád čichám ke květinkám.."

Pohřeb proběhl rychle. Kněz vykropil jámu s rakví a pronesl několik textů ke spasení duše zesnulé. Potom hrobník s pomocí kameníka zaházel hrob hlínou a společně přiklopili náhrobní desku se jménem mrtvé.
"Odpočívej v pokoji děvenko. Ať je ti země lehká.." pokřižoval se Davis a odešel do městské putyky. Dneska potřeboval pořádnou dávku alkoholu..

Na pozemky sanatoria se snesl soumrak. Zpěv ptáků utichl a zůstalo jen tíživé ticho. To byl ten správný čas jít pro Alice..
William běžel. Spěchal. Nechtěl Alice nechat už ani minutu v nevlídné chladné zemi. Hřbitov byl, přesně podle očekávání, prázdný. Nic mu nebránilo v tom, aby začal kopat. Vzal si lopatu, která byla opřená u márnice a pustil se do práce. Byl rychlý. Svou nadlidskou silou vyhazoval hlínu, a když lopata narazila na dřevo rakve, pokračoval holýma rukama.. Víko povolilo s tříštivým praskáním. Alice spala. Přesně jak předpovídal. Byla tak krásná.. Hebká průsvitná pleť, která roky neviděla slunce.. Oči, ty nekonečně hluboké propasti, byly skryty pod zavřenými víčky..  William neodolal. Sklonil se nad ní a nasál lákavou vůni lidské krve. Až se mu z toho zatočila hlava. Popadlo ho šílenství. Dychtivě ji políbil na chladná ústa a drtil její ramena ve vášnivém objetí.. Vzpamatoval se. Musí si pospíšit. Opatrně vzal Alice do náruče, vyskočil z jámy a co nejněžněji ji uložil do trávy. Opět se chopil lopaty a začal házet hlínu zpět do hrobu. Když vše vypadalo tak, že by ani hrobník nepoznal, že s hrobem není něco v pořádku, byl spokojen. Položil lopatu zpátky k márnici a hodlal se vrátit k Alice.

Na místě strnul. U Alice klečel cizí upír a hladil ji po tváři. Pohlédl na zděšeného Williama a usmál se: "Tato dívka je očividně mrtvá, ale pořád tak krásně voní... Čím to asi bude?" Tvářil se jako by to byla ta nejobyčejnější rozprava mezi dvěma dobrými sousedy.
William výhružně zavrčel a vrhl se na nezvaného hosta. Ten se bleskurychle postavil, připraven útok odrazit. Boj netrval dlouho. Jako by se James jenom bránil a vyhýbal se opravdu zaútočit. Chtěl výzvu, ne boj. Vysmekl se z Williamova objetí, ustoupil k lesu a zavolal: "Já ji dostanu! Nezastavíš mě. Ať se schováte kamkoliv, najdu ji a zabiju. A ty budeš jen bezmocně přihlížet!"