Psychiatrická klinika Sv. Vavřince - USA, léta Páně 1920
Temná místnost byla ozářena stovkami svíček. Na vyvýšeném kamenném podstavci leželo tělo překrásné mladé dívky. Stín smrti jí neobral o její krásu. Jemná mléčná pleť podobná římskému mramoru, karmínové plné rty a zářivě černé vlasy.. Botticelliho anděl skřípal zuby žárlivostí.. Tělo mrtvé bylo oblečeno do bílých saténových šatů zdobených krajkami, za které by kdejaká nevěsta dala celé věno..
U nohou katafalku stáli tři muži. Měli na sobě tmavé pláště a na skloněných hlavách kápě. Modlili se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ten jeden zvedl hlavu. Byl to William. "To nedovolím Alice!" promluvil k mrtvé. Dívka otevřela oči. Měly barvu sladkých karamelek...

Alice se s trhnutím probudila. Svíčky i muži zmizeli. Ležela ve své podzemní cele. Bylo to poprvé, co byla ráda kde je. "Jenom sen! Byl to jenom sen!" uklidňovala se v duchu. Lhala si. Nikdy to nebyl jen sen...

Sophie byla nervózní. Věděla, že musí čekat tady u vchodu do podzemí. Chodil za ní každý den. I teď tam byl, ale brzy se musí vrátit. Počká tady na něj.. Na schodech se mihl Williamův stín. 
"Pane doktore, oni to ví!!" vyhrkla na příchozího Sophie a pověsila se mu na klopy doktorského pláště. "Pan ředitel.. ví, co jsem pro vás udělala! Viděli vás, jak k ní jdete.. a dneska přišli za mnou. Pro spis.." zavzlykala.
"To bude v pořádku. Všechno se vysvětlí.." uklidňoval hysterickou sestru William, vzal ji za obě zápěstí a sundal její ruce ze svého pláště.
"Ne nebude." rozplakala se Sophie. "Propustili mě a vy máte jít okamžitě k řediteli. Chce s vámi mluvit.."

Ředitel Botkins byl menší zavalité postavy - typ Napoleona Bonaparte. Dokázal být milý, ale teď byl rozčílený. Bublalo to v něm jako v tlakovém hrnci a malé rozrušení mohlo způsobit nukleární výbuch hněvu. Seděl ve svém ředitelském křesle, mnul si nos, aby se uklidnil a pozoroval muže sedícího naproti přes stůl.

"Opakuji, že jsem nic neprovedl." mluvil naprosto klidně William a měřil si ředitele chladným odměřeným pohledem. "Přijel jsem sem, abych léčil a to jsem také s nejlepším svědomím a přesvědčením dělal."

"Ale případ Brandon nepatřil do vaší kompetence!" zbrunátněl ředitel a začal měnit barvy v obličeji z červené na fialovou. "To je má pacientka! Při vašem příjezdu jste byl snad dostatečně poučen, jak to tady chodí.. A navíc se z archivu ztratila kompletní dokumentace!" Sestra Morrisová tvrdí, že o ničem neví, ale já vím, že lže! Někoho kryje.."

"To je naprosto absurdní!" zvýšil William hlas. "Přiznávám, že jsem navštěvoval bez vašeho svolení podzemí a Alici Brandon, ale o dokumentaci nic nevím! Myslím, že bude pro nás všechny lepší, když odejdu.. Vrátím se do Anglie. Ještě dnes večer."
Botkins se uklidnil: "Bude to tak lepší. I přes tyto neshody nám však budete chybět.."

Později odpoledne
William se vrátil do podzemí. Neuplynula ani hodina, co Alice opustil a byl zpátky. To nebylo obvyklé. Mohlo to znamenat jen jediné..

"Alice, je čas.. Všechno jde podle plánu. Právě jsem podal výpověď a vracím se dnes večer do Anglie." Alice naprázdno polkla. William k ní přistoupil, vzal její ruku a vložil jí do dlaně malou lahvičku s modrou tekutinou.
"Zítra nad ránem, až na chodbě uslyšíš procházet hlídače, vypij to. Droga začne působit okamžitě. Najdou tě při ranní kontrole. Nebývá zvykem, aby těla pacientů vystavovali. Nejpozději odpoledne tě pohřbí, a pak si pro tebe přijdu a odnesu tě do bezpečí.."
"Williame, dneska se mi zdál sen. Byl moc divný.. Byla jsem mrtvá. Byl jsi se mnou, ale byl tam ještě někdo.. Bojím se. Všechno bylo tak divné.."
William Alice objal a hladil jí po vlasech: "Nemáš se čeho bát. Všechno dopadne dobře. Už nikdy ti nikdo neublíží.. To ti slibuji! Postarám se o tebe."

Druhý den ráno
"Pane řediteli?!!!! Je mrtvá!! Mary Alice Brandon je mrtvá!.." utíkal nemocniční zřízenec chodbou ke kancelářím a šokovaně křičel. Bylo mu úplně jedno, kdo ho uslyší. Byl v šoku.
"Uklidněte se! Nařídil mu Botkins, ale i jemu se nervózně chvěly ruce. "Jak se to stalo?" zeptal se trochu přiškrceným hlasem.
"Nevím." ztišil konečně zřízenec hlas. "Usnula a už se neprobudila. Není to dlouho. Její tělo je ještě teplé.."
Ředitel pokýval hlavou a zvažoval co teď. Odneste ji do márnice a zavolejte hrobníkovi ať vykope hrob. Ještě dneska ji pohřbíme.."
"Ano pane." otočil se zřízenec a spěchal splnit své úkoly.

"Nečisté síly přebývající v tomto domě, s vírou vás odklidíme. Už nebudete více škodit.." pomyslel si Botkins a pokřižoval se.