Yukon - USA, léta Páně 1920
"Dokážu to! Dokážu to! Dokážu to!!!" přesvědčoval Jasper sám sebe. Aboin tentokrát nebude mít pravdu..
Byl na lovu. Poprvé se jeho obětí neměl stát člověk..
Otočil se proti větru a nasál vzduch. Cítil tlející listí, mokrou kůru stromů a ledový chlad skal. Nasál znovu. Byla tam. Vůně čerstvé divoké krve...

Drobně pršelo a vítr nepříjemně vál ze severu. Vlčí tlapy zanechávaly na rozmokřelé zemi otisky. Osamělá fena zkoumala každý centimetr lesa. Hledala nějakou potravu. Její statné, stříbřitě šedé tělo se chvělo očekáváním. Někde blízko cítila zajíce. "Musí najít jeho noru.." Byla dobrá lovkyně. Když vyrazila, nikdo neunikl.. Zvedla hlavu k nebi a zavětřila. Něco nebylo v pořádku.. Další predátor! Cítila jeho sílu. Byl také na lovu. Půjde mu z cesty. Nesmi si dovolit žádné zranění. Ne teď co... Myšlenku nedokončila. Smrt přišla rychleji, než poznání...

Nechutnalo to tak dobře jako lidská krev, ale byl v tom život. S každým polknutím se cítil silnější..

"Kde je Jasper?!" zeptala se Alexa podrážděně.
"Nevím." odpověděl Aboin po pravdě. "Před dvěma hodinami odešel a ještě se nevrátil. Asi je na lovu.."
Alexa se nesouhlasně zamračila a začala nervózně přecházet po místnosti. "Přece jsem ti říkala, že ho nemáš pouštět z dohledu! Je v poslední době divný... Nechci, aby provedl nějakou hloupost!" dokončila a praštila pěstí do stolu.
"Půjdu se po něm podívat.." navrhl Darein.
"Ne, půjdu já!" rozhodla Alexa a přibouchla za sebou dveře, až ze střechy spadlo několik tašek.

Jasper si vychutnával nasycení. Pil pomalu. Doušek po doušku. V hlavě mu vibrovaly pradávné vlčí instinkty...
Prudká rána do hlavy ho zasáhla s takovou razancí, až odletěl několik metrů od od své kořisti. Zavrčel a pohlédl na toho, kdo mu ránu uštědřil..

"Co to tady děláš??!!!" zařvala na něho šokovaná Alexa a těkala střídavě z vlčí mrtvoly na Jasperův obličej potřísněný krví.

"Lovím!" odpověděl vzdorně Jasper.

Alexa vytřeštila oči a spustila: "Ty ses naprosto pomátl! Plazíš se tady jako prašivý pes! Nestvořila jsem tě, abys chlemtal nečistou krev! Ty jsi vznešený!!.. Poplival jsi čest naší smečky! Nejraději bych tě zabila, ale to bych porušila naše zákony.."
"Neprosil jsem se tě o nesmrtelnost!" zavrčel na ni Jasper. "Chtěl jsem tenkrát umřít!" 
Alexa zbledla a zařvala: "Táhni!! Jdi mi z očí! Už tě nechci nikdy vidět!! Zmiz, než si to rozmyslím a něco ti udělám.."
Jasper cítil Alexinu zlobu. Stravovala ji jako plamen, ale hluboko v jejím nitru cítil zklamání a bolest zhrzené lásky.
"Bože, tak ona mě celou dobu milovala.." pomyslel si Jasper. Byl konec. Dala mu svobodu. Sice nedobrovolně, ale byl volný..
Zvedl se: "Promiň Alexo, ale já nemůžu být takový, jakého bys mě chtěla mít.."
Alexe vyhrkly slzy. Bylo to poprvé, co ji viděl Jasper plakat. Myslel si, že to upíři nedokáží.. překvapilo ho to. Uvědomila si svoji slabost, otočila se na patě a zmizela mezi stromy..

Jasper zůstal sám. Nevěděl, kam půjde a co tam bude dělat, ale byl si naprosto jistý, že tam na něho někdo, nebo něco čeká..

Klekl si na mokrou hlínu a začal rukama hloubit jámu. Když byla dostatečně hluboká, vhodil do ní vlčí mrtvolu a zahrabal ji. Naposledy se ohlédl směrem, kterým tušil své bývalé druhy a vykročil za novým životem.. Slabé zakňourání ho přimrazilo na místě. Zavětřil: "Mládě?!" Uslyšel to znovu. Volalo vyděšeným hláskem. Mělo hlad a potřebovalo matku. Potichu se přikradl k místu, odkud zaslechl nářek a odhrnul houští.. Pár ocelově modrých očí si ho měřil s nejtemnější hrůzou. Ač mládě, zvířecí pudy mu velely, že před ním stojí nejstrašnější z predátorů.. Slabě zakňučel. Jaspera ten pohled zasáhl: "Zabil jsem mu matku.. Nemůžu ho tady jen tak nechat, zemřelo by.. Mládě vraha své matky sledovalo s očekáváním, co se stane. Najednou ucítilo ve své hlavě příjemný hlas: "Postarám se! Neublížím.." Malý vlk vyplázl svůj růžový jazyk a zavrtěl stříbrným ocasem: "Tvůj.." Jasper vzal mládě do náruče a podrbal ho za ušima: Budu ti říkat ´Shadow´ .. jako stín. Pojď, půjdeme ti sehnat něco k snědku.."