40.

Forks - 2.část

Forks - USA, léta Páně 2003

"Nazdar Edwarde!!" přivítala Esme svého syna. Zrovna ležela na pohovce, záda podložená pohodlným polštářem a četla si časopis Design. "Jak bylo dneska ve škole? Zase jste byli všichni chytřejší než profesoři?" zeptala se vesele. Edward jenom něco zabrumlal v odpověď. To ji překvapilo. Většinou na tyto otázky reagoval nějakou veselou historkou, co zažil. Dneska nic. Jakoby vůbec neměl náladu na řeči.

"Stalo se něco?" zeptala se Esme a z její tváře zmizela všechna veselost. Posadila se a zkoumavě pozorovala Edwardovu tvář.

Její syn jenom pokrčil rameny a zatvářil se rozladěně: "To nic." snažil se ji uklidnit. "Jenom hloupý den.."

"Zase tě nějaké děvče pozvalo na rande?" došlo Esme odkud vítr vane.

Edward kývl a posadil se vedle ní na pohovku.

"Já nevím, co na mě všechny vidí.. Jsem naprosto tuctový. Snažím se jim vyhýbat, jsem nepřístupný a často až nepříjemný.. A přesto to pořád zkoušejí znova a znova.."

Esme se smutně usmála: "Edwarde. Popravdě.. Já ty dívky naprosto chápu.. Ty sám sebe nevidíš ve skutečném světle. Jsi milý, pozorný, chytrý a velice pohledný.. Dívkám se zákonitě líbíš.. Ani nevíš, jak ráda bych ti poradila, co dělat.. S Carlislem jsme o tom už několikrát mluvili.."

Edward překvapeně zvedl jedno obočí. Esme pokračovala.

"Jsi jediný z naší rodiny, kdo ještě nepoznal pravou lásku.. Všichni bychom ti přáli, aby jsi konečně zažil, co to je zamilovat se, ale chápu tvé pocity.. Vztah mezi upírem a člověkem není možný.. Musíme tajit svou podstatu a je tady také velké nebezpečí, že bychom mohli zabít.."

"Já nikoho nechci!" ohradil se popuzeně Edward. Já jsem spokojený s tím, jak teď žiju.. Jenom ten zájem o moji osobu by mohl být menší.."

Esme ho mateřsky objala: "Já vím Edwarde, ale věřím, že jednou to zažiješ, a potom na tyhle nepříjemné chvíle budeš jenom vesele vzpomínat.."

Lauren si to rázovala po školní chodbě. Mířila ven ze školy, když narazila na svou kamarádku Jessicu. Jessica se až lekla, když do ní její kamarádka málem narazila. Lauren jen něco broukla a chtěla pokračovat ve své cestě, ale Jessica chtěla tohoto setkání využít.

"Lauren, jak se máš?" zeptala se a snažila se, aby to znělo přirozeně a vesele.

Lauren ji sjela nepříjemným zamračeným pohledem: "Jde to. Proč se ptáš?!"

Jessica zvedla ruce v gestu míru: "Jen tak. Vypadáš nějak naštvaně.. Jak dopadlo to pozvání? Půjde s tebou Edward na rande?"

"Co je ti potom?!!" odsekla jí Lauren a odkráčela pryč.

Jessica se dívala za její vzdalující se postavou a v hlavě jí hrály vítězné fanfáry.

"Ještě není nic ztraceno!! Edward, můj miláček, ji podle jejího chování odmítl... Musím to udělat tak, aby se do mě nakonec přece jen zamiloval..." pomyslela si vesele. A v hlavě se jí vyrojily představy, jak to udělá.. Plánovala si házet po svém vyvoleném zamilované pohledy, a když to nezabere, bude si hrát na nedosažitelnou.. Měla to dokonale promyšlené.. Představovala si, jak za ní Edward přijde, popadne ji do náruče a omráčí ji svým dokonalým polibkem..

"Bráchové, dneska je tady děsná nuda. Nevyrazíme na nějakou akci?" ptal se Emmett o několik dní později při obědě. Rosalie s Alice před okamžikem odešly z jídelny a Emmett toho využil, aby své bratry přemluvil k nepravostem.

"Co takhle si zajet do Seattlu a  nakoupit si plnou bednu rachejtlí, a potom.."

"Myslím, že tohle není zrovna dobrý nápad." přerušil ho Jasper a zašklebil se na něj. "Znám ty tvoje kanadské žertíky s výbušninami.. Posledně nám od nich totiž chytl celý pokoj. Pamatuješ??"

"Ále, to byla prkotina.." snažil se to zlehčit Emmett a mávl nad tím rukou, že to nestojí za řeč.

"Jasper zavrtěl hlavou: "Jestli říkáš totálnímu zdemolování našeho pokoje prkotina, tak by mě zajímalo, co je pro tebe opravdový problém.."

"Vrr.." zamručel Emmett na Jaspera a šibalsky se zašklebil. Potom se otočil na svého druhého bratra.

"Co na můj plán říkáš ty, Edwarde? Prosím podpoř svého velkého bráchu.."

Edward se mračil. Celou dobu neposlouchal, co se děje u stolu. Vzpamatoval se, až do něj Emmett dloubl.

"Co je s tebou Edwarde? Tváříš se, jakoby ti někdo dloubal do kuřího oka.." pronesl Emmett a zachechtal se.

Edward zavrtěl hlavou a podíval se na své bratry: "Lituju toho, že můžu slyšet cizí myšlenky.. Posledních několik týdnů musím poslouchat, co si myslí Jessica Stanley a už mě to pěkně štve!! Ona si v hlavě maluje naši skvělou budoucnost, aniž by tušila, co jsem zač.."

"Hahaha." zasmál se Emmett pobaveně. "Tak ona si z tebe udělala méďu na hraní... hahahaha.. Tak to aby jsi k ní v noci přišel do ložnice a splnil jí její představy.. Akorát nevím, jestli to tvoje laškování přežije.."

Edward se na svého bratra zamračil: "To není sranda, Emmette. Zajímalo by mě, co bys dělal ty na mém místě.."

Emmett se usmál: "Promiň, nechtěl jsem tě naštvat, ale jako správný brácha ti pomůžu.. Ta holka se musí dozvědět, že tě nikdy nedostane... Co kdybych roznesl po škole, že jsi gay?? Jsi takový cukrouš, že mi to všichni spolknou i s navijákem a ty budeš mít pokoj.. Co říkáš??"

Jasper se pobaveně rozchechtal a sledoval, jak bude Edward reagovat.

Edward se pokřiveně usmál: To udělej a já ti na oplátku udělám něco tak strašného, že si to ani nedokážeš představit.."

Nakonec nemusel dělat nikdo nic. Situace se sama uklidnila a Jessica po několika měsíčním nezdaru svého snažení nechala. V její hlavě se místo lásky objevila nenávist a pohrdání, které bylo přiživováno zhrzenou dušičkou.

Uběhl tak jeden rok. Uběhl druhý.. Cullenovi už pro nikoho nebyli novinkou. Zapadli mezi ostatní obyvatele Forks, avšak i přes to, že čas plynul, nikdy je lidé mezi sebe úplně nepřijali. Pořád pro ně byli až moc krásní, bohatí a jiní.. Nikdo netušil skutečnost, ale všichni cítili, že by se od nich měli držet dál.. Jejich hluboko zasuté pudy je varovali před nebezpečím..

Forks - USA, léta Páně 2005

"Tak jsem se právě dozvěděla, že do školy nastoupí nová studentka." oznámila Alice a posadila se v obývacím pokoji k ostatním.

"Hmmm." zareagoval na to Edward, aniž by zvedl oči od knihy, kterou právě četl.

"Vážně, tak to je zázrak.. Konečně už tady nebudeme nejnovější přírůstky.." ohodnotila to Rosalie a pilníkovala si nehet. "Kdo to bude? Odkud se přistěhovala?"

Alice se usmála, že může říct všechno, co ví.

"Jmenuje se Isabella Swan a je dcerou policejního ředitele Swana.."

Carlisle se zájmem zvedl hlavu od lékařské zprávy, kterou právě studoval.

"Charlieho dcera se přistěhovala sem do Forks? To mě překvapuje.. Žila prý v Phoenixu se svou matkou.. Co ji asi přivedlo sem? Na konec světa, kde téměř nesvítí slunce?"

"Ruplo jí v bedně." zachechtal se Emmett. "To já bych raději trávil své mládí ve slunečném Phoenixu, než tady.."

Alice kývla na souhlas: "To je pravda.. Asi má nějaký zásadní důvod.. Zítra půjde poprvé do školy.. Jestlipak si prožije to samé peklo jako my?"

"Jak znám obyvatele Forks," přidala se do hovoru Esme. "tak už je dneska tématem číslo jedna ve všech domácnostech. Chudinka.."

"Nebojte se o ni. Ona to určitě zvládne.." ukončil debatu Edward. Neměl chuť se bavit o nějaké cizí holce, co se sem přistěhovala. Byl podrážděný. Blížila se doba, kdy měl vyrazit na lov, ale zatím se tomu nutkání bránil. Přemáhal se do krajností, aby potom byl odolnější a silnější k vůni krve..

Druhý den probíhal jako každý jiný den tady ve Forks. Alespoň pro Cullenovi. Ostatní studenti byli nadšení z nového přírůstku do školních lavic. Isabella Swan znělo tento den ve všech myslích. Edwarda už z toho bolela hlava, jak měli všichni stejné myšlenky. Zatím tu dívku nepotkal, ale už nyní mu vadila její přítomnost. Přál si, aby mohl pohnout s časem. Tak za pár týdnů by ta prvotní euforie mohla opadnout a zase se myšlenky studentů vrátí do neutrálního normálu..

Byl čas oběda. Cullenovi jako obvykle seděli u svého stolu a předstírali, že obědvají.. Nikdo však nejedl. Přesto však u stolu panoval hlad. Jasper byl na hranici svých sil. Toužil pít. Cítil tu neodolatelnou vůni čerstvé lidské krve. Edward slyšel jeho myšlenky a až musel kopnout do jeho židle, aby ho vzpamatoval.

"Promiň." zašeptal Jasper zahanbeně.

Alice poslala k Edwardovi otázku. On jen nepatrně zavrtěl hlavou. Zvedla se, aby odnesla svůj tác.

"Edward.." uslyšel ve své hlavě. Jakoby na něho někdo zavolal. Podíval se po směru myšlenek. Uviděl Jessicu. Vedle ní seděla ta nová dívka. Poprvé spatřil její tvář. Byla překvapená, když se jejich oči setkali. Začervenala se. Rychle odvrátila pohled. Edward učinil totéž. Začal v rukou drobit dalamánek a předstírat, že žvýká.

Přešel by to bez povšimnutí, ale slyšel, že Jessica o nich mluví.. Byl zvědavý, co si myslí ta nová. Soustředil se, aby uslyšel, ale bylo ticho. Zkontroloval si, jestli ta dívka náhodou neodešla, ale byla tam. Seděla na tom samém místě.. Jejich oči se znovu potkaly.. Edward byl v šoku. Nikdy se mu nestalo, že by jeho schopnosti selhaly. Zamračil se. Ta dívka si myslela, že se mračí na ni. Rychle uhnula pohledem a její ruměnec byl ještě výraznější než před chvílí.

"Jdeme?" zeptal se Emmett a probral tak Edwarda ze zamyšlení. Edward se vzpamatoval a vstal. Odnesl tác s jídlem. Už na to nemyslel. Byl čas vydat se na hodinu biologie..

Edward se bez většího zájmu posadil do své lavice v učebně biologie. Měl ji celou pro sebe, proto se neobtěžoval si na stole udělat pořádek. Učebnice a sešit nechal ležet tam, kde je vysypal z tašky. Profesor už byl na svém místě. Výuka měla každým okamžikem začít. Dveře od učebny se však otevřely. Edward se otočil a znovu uviděl tu novou dívku. Byla nesvá. Nesla v ruce papír a mířila si to uličkou ke katedře. Edward se ve své lavici napřímil a shrnul si své věci na svou polovinu lavice. Věděl, že vedle něho je jediné volné místo k sezení a nebylo pochyb, že právě tam pan Banner novou studentku posadí.

Všechno by bylo v pořádku, kdyby v zápětí neucítil tu vůni.. V hrůze vytřeštil oči a nevěřícně pohlédl na procházející dívku. Jejich pohledy o sebe zavadily. On v jejích očích viděl strach, ona  v jeho nenávist a šok.

Edward naprázdno polkl a pevně se chytil lavice. Tak intenzivní vůni krve ještě nikdy necítil. Nebyl si jistý svou reakcí.. Jediné, co věděl bylo, že chce pít. Okamžitě.. Ta dívka se posadila do jeho lavice. Dělilo je jenom několik centimetrů. V Edwardově těle řvala krvelačná bestie, která potřebovala pít. Představoval si, jak ji zabíjí...

Neudělal však nic. Byla to pro něho ta nejhorší hodina v životě. Vysvobodilo ho zazvonění.. Vystřelil z učebny a bylo mu jedno, jestli ho někdo uvidí, jak nadlidskou rychlostí spěchá na parkoviště. Posadil se do svého Volva, dal si ruce na volant a opřel si o ně čelo. Až teď si dovolil se znovu nadechnout. Ta vůně tam ještě byla, ale dalo se to snést.

Myslel na svou rodinu. Byl tak blízko tomu, aby způsobil masakr nevinných studentů a prozradil tak jejich identitu. Seděl tam asi hodinu. Šok pomalu opadl. Znovu začal věřit tomu, že to dokáže zvládnout..

"Musím se jen snažit, abych s ní nepřišel do kontaktu.." uvažoval. Pak se rozhodl, že půjde do kanceláře a pokusí se o přehození hodiny biologie na jindy.

V kanceláři se Edward cítil vždy nepříjemně. Slyšel myšlenky paní Copeové, které se tak moc podobaly Jessičiným..

Vyslovil svou prosbu. Sekretářka se na něj překvapeně podívala a začala mu jeho nápad rozmlouvat.. V tu chvíli se otevřely dveře a z chodby zavanul studený vzduch. Edward se s hrůzou otočil, aby znovu spatřil tu, která mu způsobovala ty nesnesitelná muka. Stála tam tak bezbranná. Mohl ji zabít, ale neudělal to. Rozloučil se a utekl..

Na parkovišti už na něho čekali ostatní. Když spatřili jeho vystresovanou tvář, překvapeně se na sebe podívali.

Edward nic neříkal. Nastoupili do auta a vyjeli ze školního areálu.

"Ty odcházíš.." pronesla Alice a nebyla v tom žádná otázka.

"Vím já??!!!" procedil mezi zuby Edward.

Všichni se střídavě dívali na Alice a na Edwarda.

"Ach.." uviděla Alice ve své hlavě předtuchu. Všechno získávalo na konkrétnosti. Díky své schopnosti viděl Edward to samé..

"Přestaň!!!" zasténal zděšeně.

"Promiň.." omluvila se Alice. "Ztratím tě." řekla.  "Nezáleží na tom, jestli odjedeš jen na krátkou dobu..."

Edward vypadal nešťastně.

"Zastav nám tady." zavelela Alice. "O tomhle by sis měl promluvit s Carlislem... On bude vědět, co a jak.."

,"Udělej správnou věc." zamumlala, když se chystala zavřít dveře., "Ona je jediná rodina Charlieho Swana.. Toho by to taky zabilo."

"Ano.." odpověděl Edward a otočil auto zpátky na Forks. Spěchal do nemocnice.

Carlisle se na nic neptal. Stačilo mu spatřit Edwardovu tvář a věděl, že se děje něco hodně vážného. Edward mu pověděl každý moment svého dne.. Vynechal však myšlenky na to, jak masakruje nevinné spolužáky.. Nechtěl Carlislea ještě více děsit.

"Jeď. Odjeď odtud.. Hned teď.. Eleazar s Carmen tě rádi uvidí.. Promyslíš si všechno v klidu a uvidíš, co bude dál.."

"Nemám v autě benzín.. Musím se stavit na pumpu.." pronesl Edward.

"Ne! Na nic nečekej. Jeď ihned. Tady máš klíče od mého auta. Ráno jsem načepoval. Bude ti to stačit, abys mohl ihned odjet.." podával mu Carlisle klíče od Mercedesu.

"Mám strach..." pronesl Edward s vážnou tváří a v jeho obličeji se mihla bolest.

"Dopadne to dobře.." snažil se ho utěšit Carlisle. "Jsi silnější, než si myslíš a Alice není neomylná.. Zvládneme to. Vždycky jsme všechno zvládli.."

"Děkuju Carlisle. Za všechno.." rozloučil se Edward a zmizel ve dveřích na chodbu.

Jel daleko. Spěchal. Eleazar byl překvapen z nečekané návštěvy, ale nevyzvídal. Edward tam pobyl několik dní. Myslel na své blízké a na to nebezpečí, které hrozilo, kdyby podlehl vůni krve. Byl na sebe naštvaný. Vyčítal si, že selhal. S každým dnem se cítil silnější. Jeho sebedůvěra se vrátila..

"Já to zvládnu!!! Byl jsem ve Forks dřív než ta holka. Je to můj domov! Nenechám se kvůli ní o něj připravit.. Vrátím se.. Já to dokážu.." hecoval se v duchu.

"Odjíždím." oznámil Edward Eleazarovi a Carmen.

"Jsi si jistý?" zeptal se Eleazar s vážnou tváří.

"Ano, naprosto. Hodlám s tím bojovat!! Děkuju vám za azyl, ale je čas vrátit se domů.."

A tak se Edward Cullen vrátil zpátky do Forks a jeho osud, i osud Belly Swan a osud jeho rodiny byl zpečetěn...................

KONEC