Byl to obyčejný den. Až na to, že venku pršelo a foukal nevlídný vítr.
Alice seděla u okna a znuděně si podpírala bradu dlaní. Znechuceně
sledovala dešťové kapky.. Najednou ucítila na svých zádech něžný dotek
dlaní a do jejích vlasů se zabořila Jasperova tvář a zašeptala.
„Copak děláš miláčku?“
Alice se pousmála a blaženě zavrněla. Pak se ale zase podívala z okna a
zamračila se.
„Nesnáším tohle počasí!! Pořád prší.. Ani nemůžu jít ven, pokud se
nechci za deset vteřin vracet zmáčená až na kost.. Je to otrava..“
„To máš naprostou pravdu! Takhle dlouho tady snad už dvacet let
nepršelo..“ odpověděl jí Jasper. „Asi je to znamení, že bychom toho měli
využít a zavrtat se v našem pokoji do pelíšku. Co říkáš?“
Alice se na něho podívala dovádivým pohledem s přimhouřenýma očima:
„Něco na tom bude.. Co jiného dělat v takovém počasí..“ Ladně se
postavila a svádivou chůzí se vydala do jejich společného pokoje.
Jasperovi nadšeně zářily oči, když jí jeden krok za ní následoval. Už se
chystali zavřít dveře, když se v obývacím pokoji rozdrnčel telefon. Až
se oba lekli. Sem jim nevolal nikdo jiný než Eleazar a jeho rodina, nebo
Rose s Emmettem, kteří byli momentálně pryč. Carlisle, Esme a Edward
byli na návštěvě u Denalských přátel. To znamenalo, že oni určitě
nevolají.. Že by Emmett a Rose? Alice se podívala nejistě na Jaspera.
Ten pokrčil rameny a spěchal k telefonu.
„Halo?“ promluvil do sluchátka. Potom Alice uslyšela: „Ahoj Rose! Rád tě
slyším.. Jak se máte? Kde právě jste?“ Potom bylo chvíli ticho. Rosalie
něco odpovídala. Potom Jasper vykřikl: „Las Vegas, NE! Vážně?“ začal se
huronsky smát. Alice zvědavě přihopkala do obývacího pokoje a nechápavě
sledovala smějícího se Jaspera.
„Ano Rose. Vyřídím to. Přijedeme co nejdřív.“ ukončil Jasper hovor a
zavěsil. Alice ho sledovala zvědavostí rozšířenýma očima: „Co říkala???
Proč volala???“
Jasper se ještě chvíli chechtal. Potom se zatvářil hrozně důležitě: „Rosalie
říkala, že jsou s Emmettem v Las Vegas a máme za nimi okamžitě všichni
přijet..“
„A čemu ses tak smál? Mě na tom, že máme jet do Vegas nepřijde nic
směšného..?“
„No na tom opravdu není nic směšného, ale Rosie ještě říkala, že Emmett
se asi zbláznil a že ho musíme okamžitě vidět a domluvit mu.. Neřekla
nic konkrétně, ale vypadá to, že se náš milý Emmett dal na dráhu
sólového zpěváka…“
„No pane jo!!!“ řekla překvapeně Alice. „Tak to musím za každou cenu
vidět a to co nejdřív!!! Zajedu pro ostatní.. Esme z toho asi klepne
pepka!!“
„Žádáme všechny cestující, aby zklopily sedadla do vodorovné polohy. Za
chvíli budeme přistávat na Las Vegaském letišti. Alice se celou cestu
smála. Ve své vizi viděla, co se na ně chystá. Edward to díky své
schopnosti věděl taky, ale Alice mu zakázala cokoliv říct, takže se
z celé rodiny pochechtávali jen oni dva. Seděli vedle sebe. Alice
posílala myšlenky a Edward na střídačku kýval k souhlasu, nebo záporu.
Jasper seděl na třetím sedadle u okna. Mračil se a stíhal dvojici
ublíženými pohledy..
„Hahaha! Velká sranda! Já to chci taky vědět!! Prosím..“
„Nenene.. Nechej se překvapit. Potom to bude ještě lepší… uvidíš..“
odpověděla Alice a zatvářila se tak, aby mu naznačila, že ji nijak
neuprosí. Jasper se ještě víc zamračil: „Ty nejsi má žena!! Moje žena by
mě takhle netrápila.. Edward je jen tvůj bratr a on to vědět může a já
ne??“
Edward se na svého ukřivděného bratra podíval: „Jaspere! Alice mluví
pravdu. Nechej se překvapit! Uvidíš, že to tak bude lepší!!“
Jasper chtěl ještě něco peprného dodat, ale vyrušila ho letuška, která
ho poprosila, aby si zapnul bezpečnostní pás.
Letadlo dosedlo na ranvej právě v devět večer. Rosalie už na ně čekala
v příletové hale. Jak zahlédla známé tváře usmála se a se všemi se
radostně objala.
„Kde máš Emmetta?“ zeptal se Carlisle. Rosalii se v tu chvíli objevil
v obličeji naštvaný výraz.
„Uvidíte. Nemáme moc času. Hodíte si věci do hotelu a hned pojedeme. Teď
lituju, že jsem Emmetta nepřikovala doma ve sklepě. Když spolu jdeme po
ulici, tak dělám, že ho vůbec neznám.. Taková ostuda.. Však uvidíte..“
Alice s Edwardem se na sebe poťouchle zazubili.
Rosalie vedla všechny ke Casinu Bellagio. Všechno zde bylo lesklé a
dokonalé, až přecházel zrak. Vešli do obrovského sálu s modrým kobercem
a široký pódiem. Posadili se k jednomu z volných stolů, který pro ně
Rosalie rezervovala.
„Tady že má být Emmett?“ ptala se nevěřícně Esme. Rosalie jenom
trpitelsky přitakala a posadila se. V sále se rozhostila neprostupná
tma. Na pódiu začaly divoce vířit světla a z reproduktorů se ozval
veselý hlas: Vítejte na večeru, kdy před vámi vystoupí král!!!!
Ženami zbožňovaný a muži obdivovaný ELVIS PRESLEY!!!
„A je to tady..“ řekla ponuře Rosalie. V tu samou chvíli na pódium vtrhl
Elvis. Měl na sobě bílý komplet s miliónem zářivých flitrů, široké tmavé
brýle a vlasy vyčesané do vysokého účesu s kotletami. Alice s Edwardem
se smáli až se za břicha popadali. Rose trpěla. Ostatní nechápavě
sledovali, než jim došla pravda.
„To je Emmett..“ řekl Carlisle beze stopy otázky.
Elvis začal zpívat. Byl dokonalý.. Fanynky šílely a poskakovaly pod
podiem. Elvis předváděl své známé taneční kreace a zpíval jako o život.
Jasper ho sledoval s otevřenou pusou. Potom se otočil na ostatní a
snažil se překřičet hudbu.
„On je vážně dobrý.. Kde se takhle naučil zpívat? Jakto že jsme to
nevěděli??“
Rosalie pokrčila rameny a sledovala dění na pódiu. Tam vrcholila první
píseň. Začala předehra další..
„A nyní si vyberu jednu z dam tady v sále, abych jen pro ni zazpíval
Can´t Help Falling In Love..“ Ladně seskočil z podia a hrnul se ke
stolu, kde seděla jeho rodina. Laškovně mrkl na svou ženu a na ostatní a
chytil za ruku Esme. V její tváři se objevilo zděšení, když jí Emmett
alias Elvis začal táhnout k pódiu. V tu chvíli se všichni vesele smáli a
Carlisle na svou ženu ukazoval, ať jde. Emmett byl opravdu dobrý. V tu
chvíli minimálně tři sta žen v sále toužilo být na Esmině místě. Esme se
stydlivě usmívala a pohupovala se do rytmu hudby. Emmett ji objímal
kolem pasu a na závěr písně ji políbil na líčko. Po skončení představení
se ke stolu nadšeně přiřítil.
„Tak co? Jak se vám to líbilo??“ sondoval. Všichni se usmívali. Dokonce
i Rose. I když ten její úsměv byl trochu křečovitý.
„Jsi skvělý brácho!“ plácl si s ním Edward.
„Nikdy ses nepochlubil, jaký talent v sobě skrýváš..“ pronesl pochvalně
Carlisle.
„Tak se skoč převléct a vyrazíme pryč.“ řekla Esme. Emmett se zatvářil
nechápavě: „Ale já už jsem převlečený..“ Měl pravdu místo bílého
flitrového obleku měl na sobě modrý. Stejně ozdobený.
„Ale to snad..“ nedořekla větu Alice.
„Ale ano!“ ozvala se Rosalie. „Takhle teď chodí oblékaný pořád..“
„Probůh brácho, neblni.. Vypadáš jako hastroš..“ shodnotil jeho vzhled
Jasper.
Emmett se zatvářil nesouhlasně: „Nevypadám jako hastroš, ale jako král!“
„Král šašků.“ zasmál se Edward a ostatní se k němu přidali.
„Emmette, prosím. Tady mám pro tebe normální oblečení.“ Ukazovala mu
Rosalie balíček, který měla schovaný pod stolem. Emmett se ještě chvíli
hádal, ale potom se supěním zmizel ve své šatně a po chvíli se vrátil
v civilu. Sundal i tu otřesnou paruku s kotletami.
„No vidíš, jak ti to sluší..“ pochválila ho Rosalie a podívala se na
ostatní. „Pojďme se projít, abych vám mohla říct, proč jsem vás vláčela
až sem…
Rodina si sedla na lavičky v parku. V dálce zrovna probíhal ohňostroj a
ozařoval široké okolí. Obličeje přítomných se barvily podle toho, jaká
barva byla vystřelena.
„Chtěla bych vás všechny požádat o jednu laskavost. Vím, že žít v Denali
je naprosto bezpečné, ale přiznejme si to. Je tam strašlivá nuda. To, že
jednou za čas vyjedeme pryč, nestačí.. Emmett kvůli tomu začal takhle
šílet.. Bylo by rozumné, kdybychom zvážili, jestli by nebylo na čase,
přestěhovat se někam, kde budeme více mezi lidmi.“
Všichni s vážnou tváří poslouchali. Věděli, že Rosalie mluví pravdu. V Denali
nalezli domov, ale nebylo možné žít tam věčně.
„Dobře Rose. Uvážíme tvé argumenty. Kam bychom se měli podle tebe
přestěhovat?“ promluvil Carlisle.
Rosalie pokrčila rameny. Místo ní odpověděl Edward: „A co takhle do
Forks? Vím, že jsme tam zažili krušné chvíle, ale je to bezpečné místo.
Jestli domluva o míru platí..“
„Co je to Forks?“ zeptal se Jasper.
„Je to město ve státě Washington, kde jsme před lety žili..“ odpověděla
Esme.
„Já jsem pro.“ ozval se Emmett. „Být Elvis mě baví, ale moje rodina mi
tady chybí.. Navíc celé dny se musím skrývat před sluncem a s tím ve
Forks rozhodně problém nebude..“
„Fajn. A co vy ostatní? Chcete změnit vzduch?“ zeptal se Carlisle.
Odpovědi byli některé váhavé, některé nadšené, ale všechny kladné.
„Tak dobře.“ shrnul to Carlisle. Stěhujeme se do Forks…..
