Nad promrzlou krajinou se snášel poklidný soumrak. Ptactvo ustalo ve
svém věčném štěbetání a přichystalo se ke spánku. Tady v rezervaci
Denali bývaly kouzelné večery. Vlčí smečky za jasných nocí vyly na měsíc
a noční ptáci houkali své táhlé nekonečně žalostné písně. Příroda
vydechovala svěží aroma, které prostupovalo každou molekulou vzduchu.
Během dne tady bývalo poměrně rušno. Různí, po nebezpečí toužící,
dobrodruzi se vydávali sami i ve skupinkách dobývat vysoké Aljašské
pohoří. Obdivovali nezkrotnou přírodu, kde nebyla nouze o medvědy
grizzly, ani o losy a jeleny. Byla to země zaslíbená pro lovce. Nežilo
tady mnoho lidí. Z původních obyvatel, Athabasků zbyla slabá stovka
tisíc obyvatel rozprostřených na obrovském území. Často se stávalo, že
jste mohli jít dva dny v opuštěné nebezpečné krajině, aniž byste
narazili na lidské obydlí..
U opuštěného, poněkud zanedbaného horského srubu, zastavily tři
automobily. Z nich vysedlo sedm pasažérů. V jejich tvářích bylo čitelné
nadšení, překvapení, ale i mírný nesouhlas.
„Vítejte v novém domově.“ ozval se Carlisle a ukázal na dřevěný srub.
„Páni!! Tak to je úžasné bydlení a ta příroda…“ ohodnotil bydlení i
přírodu Emmett. Ve svém mládí žil v podobném srubu. Přivolalo mu to
staré vzpomínky na lidský život. S láskou se rozhlížel po okolí. Ostatní
také vypadali nadšeně. Až na Rosalii, Alice a Esme.
„Tady bude ještě práce, než tohle místo budeme moci považovat za
obyvatelné..“ zhodnotila dům svým okem profesionální designérky Esme.
„Ale s tou přírodou naprosto souhlasím.. Je fantastická!“
Rosalie se zamračila: „Je tady vůbec koupelna?“ zeptala se skepticky.
„Zatím ne.“ odpověděl Carlisle. Ale už jsem to zařídil. Do týdne nám ji
přijdou vykopat a zavedou nám sem trubky. Dvě stě metrů odtud je
přípojka na kanalizaci. Támhle za tím kopcem je malá rybářská osada. Je
tady jezero Wonder, které je velmi bohaté na pstruhy a štiky..“
„To znamená, že je to tady oblíbené místo pro grizzly..“ poskočil si
Emmett vesele.
„Takže se budeme koupat v horském jezeru..“ oznámila bezbarvě Rosalie.
Emmettovi nadšením zajiskřilo v očích. Obejmul svou ženu a blaženě
vydechl: „Miluju tohle místo! Nikde nikdo, nemusíme se hlídat a můžeme
být sami sebou.. Mám tady své oblíbené jídlo – medvědy grizzly.. A navíc
má žena se tady bude koupat jako divoženka v horské bystřině… Splnil se
mi můj životní sen… Rose, nepůjdeme to jezero vyzkoušet hned teď?“
Všem zacukaly pobaveně koutky. I Rosalie se pousmála, ale aby se
neřeklo, plácla svého muže přes ruku, kterou jí šátral pod tričko.
Alice se zvonivě zasmála a vběhla do domu. Ostatní začali vybalovat
z aut kufry.
„Je tady elektrika!!!“ zavolala Alice vesele ode dveří.
„Uf, alespoň tak..“ zasmála se Esme a vešla dovnitř.
V krbu praskal oheň a oranžově ozařoval místnost. Esme seděla na
pohodlném gauči a opírala si hlavu o Carlisleovo rameno. Její manžel jí
pravou rukou objímal kolem ramen a blaženě se usmíval. Oba pozorovali
nezbedné plamínky, které poskakovaly na čerstvě přiložených polenech.
„Je tady nádherně..“ zašeptala Esme, aby neporušila to příjemné ticho
rušené jen praskáním v krbu. „Nelituji, že jsme se sem přestěhovali..
Sice jsme tady daleko od vymožeností civilizace, ale máme tady svobodu,
kterou už jsme roky neměli..“
„Miluji tě.“ Odpověděl Carlisle a políbil Esme do vlasů. Zavrněla mu
v náručí. Z jejich romantického posezení je vyrušil hluk, který se nesl
z venku. Oba se na sebe trpitelsky podívali a zakouleli očima. Přesně
věděli, co se děje.. Do místnosti vtrhl Emmett a nesl v náručí medvídě.
Mládě vyděšeně křičelo a volalo svou matku.
„Emmette!! Co to zase provádíš??“ zeptala se zbytečně Esme. Do pokoje
vběhly Rosalie s Alice. Jejich tváře vypadaly hodně naštvaně.
„Emmette, okamžitě to mládě vrať matce!! Žene se za tebou přes celý les.
Za chvíli je tady.. Jestli něco v domě rozbije, tak už s tebou do smrti
nepromluvím!!“ varovala ho Rose.
Alice přitakala: „Souhlasím s Rosie. Okamžitě to mládě vrať! Nevidíš, že
je celé vyděšené?“
Emmett se vesele smál: „Vidíte, že mu nic nedělám. Jenom si hrajeme..
Líbí se mu to..“ Mládě zanaříkalo..
Dívky nevypadaly, že by to považovaly za srandu.
„Ven!!“ zavrčel na něho Carlisle. Všichni tři ven z domu!“ Poslechli,
jako když střelí. V mžiku byli venku. Carlisle otevřenými dveřmi zahlédl
přibíhat obřího medvěda. Emmett se rozběhl k lesu. Medvěd se otočil na
místě a začal ho zuřivě pronásledovat.
„Já se z něho jednou zblázním.“ promluvila Esme a posadila se zpátky na
gauč. Carlisle zavřel dveře a posadil se k ní. Objal jí a políbil.
Rozčíleného křiku, který se ozýval od lesa si už nevšímali...
Edward byl s Jasperem od rána na průzkumu okolí. Obešli celé jezero
Wonder a vydali se dál. Prodírali se neschůdným terénem. Přeskakovali
z kamene na kámen, brodili se lesními říčkami. Zhluboka nasávali pachy a
stopovali zvěř. Dostali se minimálně sto kilometrů od domova. V dálce se
začaly rýsovat zasněžené vrcholky hor.
Na úpatí jednoho z nich se krčil bytelný srub. Z komína se kouřilo a
v oknech se svítilo. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se ovšem ve
vzduchu nevznášelo nasládlé aroma, které Edwarda s Jasperem upozornilo
na to, že je nablízku další upír.. Jasper střelil nervózním pohledem po
Edwardovi. Ten stál napnutý jako struna. Jeho pohled směřoval k tomu
přátelsky vypadajícímu srubu. Oči měl široce rozšířené a mezi obočím se
mu vytvořila nervózní vráska.
„Co slyšíš?“ zeptal se Jasper.
„Už o nás také vědí.“ odpověděl Edward. „Zvažují, jestli se na nás
půjdou podívat, nebo počkají, až my přijdeme za nimi..“
„Raději bych se s nimi nesetkal..“ promluvil Jasper. „ Nikdy to
nepřinese nic dobrého.. Je zvláštní, že žijí tady v pustině.. Neznám
nikoho, kromě nás, kdo by takhle žil. Je těžké tady lovit lidi.. Nikdo
tady nežije..“
„To máš naprostou pravdu. Taky je to pro mě překvapení..“ odpověděl
Edward. Potom se však zarazil. „Jdou sem!“ vyhrkl rychle.
„Co budeme dělat?“ zeptal se s panikou v hlase Jasper.
Edward vypadal nervózně: „Na útěk je pozdě.. Musíme se s nimi setkat..
Nic jiného nám nezbývá, pokud je nechceme upozornit na nás dům..“
Netrvalo to ani dvě minuty a na dohled od Edwarda a Jaspera se vynořila
skupinka upírů.. Jeden muž a čtyři ženy. Edward byl tím počtem
překvapený. Upíři většinou nežili v tak početných skupinách. Většinou to
byli samotáři.. Ale překvapením ještě nebyl konec. Cizí upíři neměli
podle očekávání rudé oči. Jejich zorničky byly stejně medové jako
Edwardova a Jasperovy.. To mohlo znamenat jen jediné.. Nelovili lidi..
„Vítejte.“ promluvil příjemným hlasem neznámý upír a se zájmem pozoroval
střídavě Jaspera a Emmetta. Také mu neušlo, že jsou si v jednom ohledu
velice podobní.. Očividně ho to potěšilo.
„Děkujeme za přivítání..“ ujal se slova Edward. „Překvapilo nás, že tady
žije ještě někdo další našeho druhu..“
Muž se usmál a pokýval hlavou: „Žijeme tady pět let. Denali se stalo
naším útočištěm.. naším domovem.. Přistěhovali jsme se z Evropy. Jmenuji
se Eleazar. Toto je má žena Carmen a tady jsou naše tři přítelkyně,
Kate, Irina a Tanya..“ představil sebe i ostatní členy své smečky.
„Těší nás.“ odpověděl Edward. „Já jsem Edward a toto je můj bratr Jasper.
Bydlíme asi sto kilometrů odtud. Je nás celkem sedm..“
„Opravdu?“ zeptala se žena, která se jmenovala Carmen, se zájmem. „Mohli
bychom vás pozvat k nám?“ zeptala se mile a na jejím obličeji se objevil
plachý úsměv.
Edward jí ho oplatil: „Děkujeme. Rádi pozvání přijímáme..“
Srub byl prostorný a velmi prakticky
zařízený. Každý zde našel své soukromí. Středobodem celého domu byl
veliký obývací pokoj s krbem a velikou knihovnou. Uprostřed místnosti
byl pohodlný gauč a dvě křesla. Carmen pokynula hostům ke křeslům. S
radostí přijali a posadili se. Jejich oči klouzaly po místnosti.
"Máte to tady opravdu pěkné."
ohodnotil místnost Jasper. "Esme by se tady rozhodně líbilo.."
Carmen se vděčně usmála: "Děkuji vám.
Ráda vylepšuji pocit domova.. Esme? Kdo to je?"
"Esme je naše matka." vložil se do
hovoru Edward. "Ráda navrhuje interiéry.. Tady by se jí jistě líbilo.."
"Aha." usmála se Carmen. "Musíte
přijít někdy všichni. Rádi vás všechny poznáme.. Ani jsme netušili, že
existuje ještě někdo, kdo žije jako my.."
"Ano. To my jsme to také nečekali.
Carlisle je z nás všech nejstarší a za celý svůj život nikoho takového
nepotkal.." řekl Edward.
Konverzace byla velmi příjemná. Za
chvíli měli všichni přítomní pocit, že se znají od nepaměti. Hodiny
plynuly a neustále bylo o čem povídat. Nakonec, když už venku byla
neprostupná tma a byl čas loučení, se noví přátelé domluvili, že se
zítra sejdou v Cullenovic srubu....
"Opravdu je to bezpečné pozvat si je
domů?" ptala se nervózně Esme, ale spíše o bezpečnost své rodiny se
bála, že se návštěvě u nich nebude líbit. Od chvíle, co se včera její
dva synové vrátili z lovu byl celý jejich srub vzhůru nohama. Živě se
debatovalo o očekávané návštěvě. Všichni byli zvědaví. Edward s Jasperem
byli tak nadšení z nečekaného setkání a mluvili o cizích upírech tak
hezky, že se ostatní nemohli dočkat svítání.
"Emmette, hlavně se prosím tě chovej
slušně! Žádné vylomeniny. Rozumíš?" varovala ho Esme.
Emmett se zatvářil jako nevinnost
sama: "Já jsem vždycky hodný..."
Konečně nastala hodina H...
Ode dveří se ozvalo váhavé zaklepání.
Uvnitř byli všichni kromě Jaspera a Edwarda jako na trní. Carlisle
otevřel dveře a poprvé pohlédl do tváří pěti neznámým upírům.
"Dobrý den." pozdravili sborově.
"Dobrý den. Vítejte v našem domě.
Pojďte dál.." pozval je Carlisle s úsměvem dál. Návštěvníci vstoupili a
zvědavě pohlíželi do ostatních tváří.
"Toto je má žena Esme." představil
Carlisle svou ženu. "A toto jsou mé děti. Edwarda s Jasperem už znáte.
Tady je Emmett, Rosalie a Alice. A mé jméno je Carlisle."
"Moc nás těší." ujal se slova Eleazar.
"Já jsem Eleazar a toto je má žena Carmen. A tady jsou Irina, Kate a
Tanya.."
"Máte překrásně zařízený dům.."
promluvila Carmen a usmála se na Esme. Esme se usmála v odpověď: "Děkuji
jste milá.. Prosím, posaďte se." ukázala na gauč.
"Jak se vám líbí tady v pustině?"
zeptal se Eleazar konverzačním tónem.
"Zprvu to tady bylo těžké.. Byl
problém cokoliv sehnat, ale zvykli jsme si. Je tady klid a mír.."
odpověděla Esme.
Carmen na ni chápavě mrkla. Ty dvě si
padly okamžitě do oka. Měli toho hodně společného. Konverzace se točila
kolem zařizování domů. Potom téma přešlo na povídání životních příběhů..
Cullenovi se dozvěděli, že prvními
členkami Eleazarovy tlupy byly tři sestry. Až mnohem později se k nim
přidal Eleazar a Carmen a vytvořili větší rodinu. Žili na Aljašce proto,
že tady bylo bezpečno a byla tady hojnost zvěře. Ani jeden z nich si
nepotrpěl na městské prostředí, takže jim nevadilo, že žili v takové
pustině.. Na oplátku se návštěvníci dozvěděli o životě, který vedla
Carlisleova rodina. Bylo zvláštní, jak bylo snadné hovořit i o takových
těžkých věcech, jako byla Emmettova selhání a Jasperovo pokušení..
Návštěvníci chápavě pokyvovali hlavami. Nikoho nesoudili. Z tohoto
setkaní zákonitě vzniklo pevné přátelství, které mělo trvat navěky...
