36.

Vyšetřování - 2. část

Boston – USA, léta Páně 1950

Rosalie s Emmettem šli na zápasnický trénink. Jako pokaždé museli projít stejnou trasou od hlavní budovy, přes pozemky školy ke sportovní hale..

"Už je tady zase.." procedila skrze zuby Rosalie při pohledu na dobře známé místo.. Emmett se rychle podíval. V tu samou chvíli si jich všimla i žena, o které byla řeč..

"Dobrý den, mládeži!!" zavolala na ně s falešným úsměvem. Seděla na pod stromem na lavičce. Přesně na tom samém místě, kde byla před několika dny nalezena Rachel. "Na trénink? Na trénink?" ptala se, i když odpovědět znala.

"Dobrý den." zavolali dvojhlasně Rose a Emmett. "Ano na trénink.."

"Tak si pospěšte, ať nepřijdete pozdě.." radila jim zvesela.

Jen co za Rosalií a Emmettem zapadly dveře, policistka Costová vymazala ze svého obličeje úsměv a zamyšleně se zamračila. Vyšetřování bylo oficiálně zastaveno, ale jí to nedalo spát. Byla si naprosto jistá, že to, co se tady odehrálo, nebylo tak, jak je to uvedeno v protokolu. Ty děti jí něco tají.. Ale žádní svědci, žádné důkazy. To se nedalo změnit. Nehodlala se s tím ovšem jen tak smířit.

"Budu tady tak často, až se někdo z vás prozradí.. Jen náznak, který by mě mohl pomoci vše objasnit a nedám vám pokoj.." slibovala si v duchu.

"To je skvělé Rachel, že je ti zase dobře!!!" přivítala Susan svou kamarádku zpátky ve škole. "Tady se nemluví o ničem jiném než o tobě! Jsi teď slavná..." povídala vzrušeně a líčila vše, co se za dobu Racheliny nepřítomnosti událo. Ukončila to slovy: "Asi na sebe taky nechám spadnout strom, aby se o mě tak povídalo..."

Rachel se sice usmívala, ale poslouchala ji jen tak na půl ucha. Netrpělivě se rozhlížela po chodbě a vyhlížela jednu konkrétní tvář. Nemusela čekat dlouho. Musel tudy projít na hodinu matematiky. Vynořil se zpoza rohu, doprovázen svými dvěma sourozenci, Emmettem a Rosalií..

"Áaa Cullenovi.." zašeptala Susan. "Od té tvé nehody jsou divnější než dřív.. S nikým se nebaví, chodí pořád spolu a mračí se.."

Rachel se sevřelo srdce hrůzou. Viděla jeho tvář. Ani se na ni nepodíval, když kolem ní procházel, ale stejně měla pocit, že on ví, že je tam. Že ho s divoce bijícím srdcem sleduje.. Zase se jí před očima objevil ten obraz.. Ty divoké zvířecí oči, které jeho krásnou tvář nelidsky proměnily.. Doktor říkal, že ty vidiny zmizí, ale měla pocit, že jsou čím dál naléhavější.. V noci ji nedaly spát. Budila se s křikem.. A nyní ji otravují už i ve škole.. Najednou dostala šílený strach. Jakoby jí pravda došla až teď.. Naléhavě se otočila na svou kamarádku: "Susan, šla bys se mnou po vyučování na kafe? Potřebovala bych ti něco důležitého říct.."

Susan se na Rachel překvapeně podívala: "To mi nemůžeš říct teď?"

"Ne." odpověděla Rachel a v jejím výrazu bylo něco, co Susan zakázalo se jí dál vyptávat: "Tak dobře, půjdu."

"Ale neříkej nic Amy." rychle zašeptala Rachel Susan a střelila pohledem k přicházející kamarádce.

"Cože??" nevěřila svým uším Susan. Seděla v kavárně a Rachel k ní přes stoleček naléhavě mluvila.

"Já vím, zní to strašně, ale já ty vidiny nedokážu ovládat.. Mám pocit, že se mi rozskočí hlava.." stěžovala si nešťastně Rachel.

"Říkáš Jasper Hale?? Páni! Rachel, to bys měla někomu říct!! Co když se to takhle opravdu stalo??"

"Nebuď blázen.." ušklíbla se Rachel a snažila se to zlehčit, ale sama v nitru věděla, že něco na té teorii se stromem nesedí..

"Páni!!" pokračovala Susan a oči ji zářily zaujetím. "Tak Jasper Hale se tě pokusil zabít a jeho rodina ho nyní kryje... Wow! .. To vysvětluje to jejich podivné chování.." hodnotila situaci.

"Ticho!" šeptla na ni Rachel a nervózně se podívala po ostatních kavárenských hostech. Vypadalo to, že zaslechli úryvky z jejich rozhovoru a byli více než zvědaví..

"Susan, slib mi, že o tom nikomu neřekneš!" žádala Rachel svou kamarádku.

"Se ví." odpověděla Susan a zvedla ruku k přísaze. Druhou měla schovanou pod stolem, aby si její kamarádka nevšimla, že na ní ukazuje zkřížené prsty, které její přísahu negovaly..

V domě za městem byla napjatá atmosféra. Upíři seděli v obývacím pokoji. Rosalie s Alice listovali v módních časopisech, Esme si četla knížku a Emmett s Jasperem na zemi hráli nějakou karetní hru o peníze. Byl to "obyčejný" večer v "obyčejné" rodině, ale přesto by se nervozita v místnosti dala krájet.. Na příjezdové cestě se ozvalo vrčení motoru. Esme vystřelila ze svého místa a vyběhla přivítat svého muže. Carlisle ji mezi dveřmi zamilovaně objal a něžně políbil. Usmál se na ni a všeptl jí do ucha lichotku o její kráse. Přesto jeho výraz v obličeji napovídal, že nenese nejpříjemnější zprávy. Z horního patra sešel Edward. Tvářil se stejně vážně, jako jeho otec. Díky své schopnosti věděl to, co se ostatní měli dozvědět až za okamžik. Carlisle to zbytečně neprotahoval. S Esme bok po boku vešel za ostatními do pokoje a posadil se do křesla. Emmett s Jasperem odložili karty.

"Dneska u nás v nemocnici byla ta policistka.." promluvil Carlisle.

"Costová?" zeptala se Rosalie. Carlisle kývnul na souhlas.

"Ano přesně ta. Vyzvídala u personálu.. Chtěla vědět, kdo ošetřoval tu dívku. Když zjistila, že já, začala se vyptávat i na mě a na vás... Mám obavy, že se toho případu jen tak nevzdá. Myslím, že bychom měli začít vážně uvažovat o odjezdu."

"Souhlasím." přidal se k němu Edward. Všechny páry upířích očí se k němu s vážným výrazem stočily. "Neustále prohledávám mysl té dívky a všech, kdo s ní přijdou do styku. Nebude trvat dlouho a promluví.. Nesmíme dopustit, aby se to začalo znovu vyšetřovat.."

"Mrzí mě to." zašeptal Jasper. Alice ho povzbudivě vzala za ruku.

"Kdy odjedeme?" zeptala se Esme.

Carlisle chvíli uvažoval a v hlavě počítal. Nejpozději do týdne. Udělám to tak, že odjedeme kvůli mé práci.. Ten den, co se stala ta událost jsem začal plánovat, jak bychom se zařídili, kdyby tato situace nastala.. Všechno mám zařízené. Nyní musíme být opatrní, aby náš odjezd nevzbudil sebemenší podezření.. Esme, domluv se s ředitelkou Pattwellovou. Diskrétně, aby o tom vědělo co nejméně lidí.. Vy ostatní se chovejte jako obvykle. Dopadne to dobře.."

Costová seděla ve své kanceláři a zapisovala si do svého notesu informace, které jí diktoval policista, který se právě vrátil z obchůzky. Tok jeho informací přerušilo váhavé zaklepání na skleněnou výplň dveří.

"Dále!" zavelela policistka a naklonila se, aby přes policistovo tělo viděla na příchozího. Ve dveřích stála neznámá mladá dívka..

"Birde, můžete jít." odvelela svého podřízeného a postavila se, aby přivítala dívku.

"Dobrý den." pípla na uvítanou ustrašená hnědovlasá dívka. Na zádech měla batoh. Šla rovnou ze školy.

Costová se na ni mile usmála a nabídla jí, aby se posadila. Dívka poděkovala a usedla.

"Co vás k nám na stanici přivádí?" zeptala se zvědavě policistka. Dívka se nervózně ošila.

"Chtěla bych nahlásit, že vím o té nehodě, co se stala Rachel Delmontové.." promluvila.

Costová zbystřela. V jejích očích to zajiskřilo: "Opravdu a co víte??"

"Slyšela jsem, jak se to stalo, ale chtěla bych říct, že jsem viděla něco jiného.. Šla jsem to odpoledne na doučování. Viděla jsem Rachel, jak sedí na té lavičce, ale pak jsem si všimla, že se zvedla a za někým utíkala.."

"Opravdu? A za kým?? Viděla jste toho dotyčného?" nemohla svou nedočkavost udržet na uzdě.

Dívka kývla: "Byl tam s ní Jasper Hale.."

Costová překvapeně vykulila oči: "Hale? Jasper Hale? Bratr Rosalie Hale?? Viděla jste ještě něco??"

"Ne." zavrtěla dívka hlavou. "Jasper ji objal a zmizeli spolu za budovou.."

Policistka Costová byla štěstím bez sebe. Toto byla informace, kterou potřebovala. Znovu mohla začít prověřovat fakta.

"Děkuji vám! Ani nevíte, jak jste nám pomohla.." poděkovala dívce a vyprovodila jí z kanceláře.

"A mám vás.." zasmála se pro sebe a už se viděla, jak přebírá ocenění za skvělé služby policii..

Rosalie vyšla ze školní knihovny, kde odnesla vrátit všechny své učebnice a málem se srazila se ženou, která chtěla v tu samou chvíli vejít.

"Dobrý den slečno Haleová." pozdravila ji žena.

"Policistka Costová.." promluvila Rosalie. "Omlouvám se, neviděla jsem vás." Rosalie sledovala její usměvavý obličej. Byl tam takový vítězný výraz.

"Byla to moje chyba. Neměla jsem tady tak stát.. Ale přišla jsem za vámi.. Mohla bych se vás na něco zeptat?" mluvila, jakoby jí med kapal z úst. Rosalie opatrně kývla: "Ptejte se."

"Kde byl váš bratr Jasper, když se stala ta nepříjemná událost?"

"Jasper?" zeptala se Rose překvapeně, ale rychle se srovnala. "Doma. Skončilo mu vyučování, a tak jel domů.. Proč?"

Costová se usmála: "Jen jsem to chtěla vědět. Nic víc... A má na to nějaké svědky?"

"Naši adoptivní matku Esme a mou nevlastní setru Alice.." odpověděla Rose a zamračila se.

"Aha, tak to je v pořádku. Děkuji a nashledanou, slečno Haleová." rozloučila se policistka a odcházela. Rosalie se na ni zamračeně dívala.

"Tohle nevypadá dobře.. Začíná se ptát na Jaspera." pomyslela si a spěchala za ostatními, aby je o všem informovala..

"Lhala mi." pomyslela si Costová. "Teď jenom musím přijít na to, proč a musím zpochybnit ty svědky.." už byla téměř venku ze školní budovy, když si všimla povědomé tváře. Rachel právě zavřela svoji skřínku..

"Slečno Delmontová!" zavolala na ni. Rachel se otočila za jejím hlasem a ztuhla. V jejích očích byla panika. Costová za ní spěchala.

"Můžete na slovíčko?" zeptala se policistka a ukázala směrem k prázdné učebně. Rachel se nechtělo, ale nemohla odporovat. Vešly dovnitř a Costová za nimi zavřela dveře.

"Vím, že mi neříkáte pravdu." spustila na ni. "Neseděla jste na lavičce, když jste se udeřila do hlavy... Vám někdo chtěl ublížit, že??"

"Nevím, o čem to mluvíte?" snažila se tvářit Rachel nechápavě.

"Nelžete!" zvýšila na ní hlas Costová. "Mám svědka, který vás v inkriminovanou dobu viděl v přítomnosti Jaspera Hale!"

Rachel na ni vykulila oči: "Někdo nás viděl??"

Costová se usmála. Rachel se jí touto větou přiznala. "Chci vědět úplně všechno. Nesmíte vynechat vůbec nic!"

Rachel si schovala obličej do dlaní a rozplakala se. A potom promluvila: "Nevím, co se stalo. Byla jsem tam s ním a povídali jsme si.. Potom si už na nic nevzpomínám.."

Costová se na Rachel podezíravě dívala: "To je opravdu všechno?? Víte, že za křivou výpověď můžete jít do vězení.."

"Nic víc nevím." řekla chvějícím se hlasem Rachel.

"Dobře." uzavřela to Costová. "Já na to, co se stalo přijdu i bez vaší výpovědi.

"Edwarde!!" křičely Rosaliiny myšlenky na bratra. Edward byl okamžitě v obraze.

"Musíme ihned domů! Není čas na otálení.. Odjedeme ještě dneska.." odpověděl jí nahlas. O několik minut později už seděli všichni v autě a spěchali k domovu... Vše bylo sbaleno a nachystáno. Netrvalo to ani dvě hodiny a celá rodina doktora Cullena se vydala na cestu. Dům zůstal prázdný a zamčený...

 Costová mezitím vyšetřovala. Zjistila, že Alice nebyla doma, jak tvrdila Rosalie. Obě dvě byly v tu dobu viděny v obchodním domě, jak si zkouší společenské šaty..

Byl čas zajet si pro informace přímo k doktorovi domů..

Dorazila tam těsně před setměním.. Do očí ji uhodila velká cedule FOR SALE.. Spěchala zpátky na stanici.

"Šéfe!!! Šéfe!! Ti Cullenovi jsou pryč!! Utekli!!" vtrhla do velitelovy kanceláře. Velitel zůstal klidně sedět: "To je v pořádku Costová. Doktor Cullen se i s rodinou přestěhoval do Los Angeles. Nabídli mu tam místo na prestižní soukromé klinice. Případ byl uzavřen, takže nebylo třeba ho tady zdržovat.."

"Ale já vím, že oni něco té dívce provedli!!" křičela Costová nepříčetně.

"Mlčte!! Za takové řeči bych vás mohl suspendovat! Nemáte žádné důkazy pro taková obvinění! Už se v tom dále nepřehrabujte, nebo toho budete litovat!!! uzavřel debatu.

V Bostonu skončil další obyčejný den......

Odjezd Cullenovic rodiny vzbudil ve škole velký ohlas. Pro všechny to bylo překvapení, ale netrvalo to ani měsíc a téměř každý zapomněl.. Dny na East Boston High School se vrátili do zaběhnutého stereotypu.. Jen Rachel měla občas nepříjemné noční můry a policistka Costová vždy při vzpomínce na nedořešený případ skřípala zuby...