33.

Zlom - 1.část

Boston – USA, léta Páně 1950

Zelené závodní auto uhánělo ztichlou krajinou. Řev motoru lekal a probouzel živočichy ze zimního spánku. Bylo poněkud chladno na projížďku se staženou střechou, ale dvěma pasažérům nebyla zima. Řidička se zvonivě smála a s vervou řezala prudké zatáčky. Plyn sešlapovala až k podlaze...

"Jaspere to je úžasné autíčko!!" překřikovala řev motoru. Jasper se na ni zálibně usmíval a přidržoval se palubní desky, aby sebou v autě necloumal, když auto prudce zatáčelo do zatáček.

"Lepší dárek jsi mi ani nemohl dát!" pokračovala Alice a zastrčila si pramen vlasů, který se jí uvolnil zpod šátku a nyní ji lechtal na tváři. Několikrát to musela zopakovat, protože jí vítr vlasy tahal zpátky ven. Jasper ji něžně pohladil po ledové tváři a pomohl jí zastrčit pramen vlasů za ucho. Alice se na něho zamilovaně usmála a pohlazení po tváři mu oplatila. Měla na rukou závodní kožené rukavice, které dostala k autu. Jasper její hladící ruku chytil. Vyhrnul jí rukáv, aby se dostal na holou kůži a políbil ji na zápěstí. Její kůže příjemně voněla. Vdechoval tu vůni a nepřestával se usmívat. V hlavě se mu však honily výčitky svědomí...

"Podívej se na ni, jak je šťastná." ozval se mu v hlavě šeptající hlas. "Koupil bys jí takové auto, kdyby tě netížily výčitky svědomí? Jsi tak ubohý! Ona tě tak miluje.. A ty si za jejími zády myslíš na jinou... Byl jsi upřímný, když jsi mluvil s Edwardem? Opravdu té dívce neublížíš?? Znám tě Jaspere.. Nemáš silnou vůli.. Bude to hodně těžké se té dívce vyhnout.. Můžeš se snažit jak chceš, ale uvidíš, že Alice na to přijde. A co budeš potom dělat? Připlazíš se k ní jako prašivý pes a budeš prosit o odpuštění? Bude jí to bolet a moc.. Chachachacha.."

Jasperovi se bolestně zkřivila tvář. Zatřásl hlavou, aby z hlavy dostal ten strašný chechot. Alice si toho všimla a zpomalila.

"Jaspere??! Jsi v pořádku?" zeptala se vyděšeně a na příštích několika desítkách metrů prudce zastavila. Otočila se na svého muže a sledovala ho strachem rozšířenýma očima. Jasper se vzpamatoval. Rychle se na Alice podíval. V jejích očích četl obavy. Bylo mu ze sebe zle..

"Alice to nic není. Opravdu." políbil ji znovu na zápěstí. Alice nevypadala přesvědčeně.

"Jaspere. Nemusím mít tvůj dar, abych poznala, že tě něco trápí.. Víš, že jsi pro mě ta nejdůležitější osoba na světě. Mluv se mnou, prosím.. Co se s tebou děje??"

Jasper si hluboce oddechl a nerozhodně se na Alice podíval.

"Pokud jí řeknu, co se děje, uleví se mi, ale ublížím jí.. Pokud budu lhát, budu se cítit ještě hůř než teď, ale Alice bude v pořádku... Alespoň prozatím.." uvažoval rychle.

"Alice, já..." začal.

"Ano Jaspere, co tě trápí?" reagovala Alice a chytila Jaspera za ruku. Sundala si rukavice a palcem mu do dlaně začala kreslit uklidňující kroužky.

"Víš Alice, trápí mě pořád to samé... Bojím se, abych neselhal. Chci, abys na mě mohla být hrdá, ale nejsem tak silný, jak se zdám.. Slib mi, že při mě budeš stát, ať se děje cokoliv.." Jasperův hlas byl naléhavý.

Alice polkla na prázdno: "Jaspere, na vždycky. To jsem ti slíbila v kostele. Já tě nepřestanu milovat jenom proto, že si připadáš slabý.. Já vím, že jsi silnější než si myslíš! Za celou tu dobu, co jsme spolu jsi nikdy nepodlehl.. To mi dává sílu věřit, že to dokážeš napořád.. Jsem tady pro tebe, to víš, můžeš se mnou mluvit o všem.."

"Chachacha..." ozval se v Jasperově hlavě posměšný hlas. "Už je dušička klidná? Ona ti odpustí cokoliv... Tak můžeš klidně jít a....."

Jasper křečovitě zavřel oči. Nechtěl to slyšet. Když je po několika vteřinách otevřel a podíval se do Alicina milujícího obličeje, uvolnil se. Dokonce se dokázal usmát.

"Děkuji Alice, přesně to jsem potřeboval slyšet. Už se cítím mnohem lépe. Pojedeme teď domů?" jeho hlas zněl naprosto klidně.

Alice zvedla jeho ruku, na které kreslila prstem a políbila ho do dlaně. Potom nastartovala a na místě udělala prudkou otočku. Auto s burácením vystřelilo po silnici zpátky k Bostonu.

Druhý den ráno bylo stejné jako každá jiná rána. Edward naložil do auta čtyři pasažéry a vyrazil do školy. Emmett sršel elánem. Dneska ho čekal druhý trénink zápasníků. Rosalie jeho radost nesdílela. Mračila se. Dělala, že svého muže vůbec nevnímá a dívala se z okénka na ubíhající krajinu.

"Rose, co říkáš, že bychom si dneska zašly na nákupy??" snažila se jí rozveselit Alice. Nákupy na Rosalii vždy fungovaly.. I teď se probudila jakoby ze sna a podívala se na Alicin veselý obličej.

"Dobrý nápad.. Můžeme jít hned, jak skončí vyučování.. Doufám, že se Esme podaří ředitelku přesvědčit a do odpoledního sportovního kroužku nebudu muset.."

"NEEE, to by byla škoda! Já sázím na Pattwellku!" oznámil Emmett. "Esme je sice dobrá v přesvědčování, ale ředitelka je zásadová.. Esme pohoří." prorokoval.

"Alice vidíš, jak pohovor dopadne?" obrátila se Rose na sestru a ignorovala Emmettovy předpovědi. Alice zavřela oči a soustředila se. Pod zavřenými víčky se jí honily chaotické obrazy.

"Rose, nejsem si jistá.." promluvila po chvíli, aniž by otevřela oči. "Pááni! Esme použije dokonce úplatek... Víc už nevidím.." otevřela vědma oči a podívala se na Rose.

"Trénink bude!" stál si za svým Emmett.

Rosalie se na něho zamračila: Alice, ať se děje, co se děje, po vyučování půjdeme nakupovat!" oznámila bez dalších pochybností Rosalie.

"Ty chceš jít za školu, miláčku??" zeptal se Emmett káravě a tvářil se jako svatoušek.

"Přesně tak." ubezpečila ho Rose. "A ty, drahý, budeš tak hodný, že mě nějak dobře omluvíš.." usmála se na něho andělsky. Nálada v autě se ihned o stupeň zvedla..

Jasper seděl v lavici a čmrkal si do sešitu. Kdyby okolo něj procházel profesor, myslel by si, že se soustředí na učivo. Jeho tělo bylo ve třídě, ale jeho myšlenky byly úplně jinde.. Kdykoliv Jasper vypnul, uslyšel ten posměšný hlas. Začal si myslet, že se musel zbláznit..

"To je pěkná nuda, viď?" mluvil na něho hlas. "Místo, aby sis někde užíval, sedíš tady a předstíráš, že jsi student.. Ale ty jsi upír Jaspere.. A upíři nechodí do školy!"

"Buď zticha!!!" přikazoval v duchu tomu hlasu.

"Mě neumlčíš! Já jsem tvůj chtíč.. Existuje jen jedna cesta, jak se mě zbavit a ty víš, jaká cesta to je..."

"Jsi v pořádku, Jaspere??" sykl na něho vedle sedící Emmett.

Jasper se vzpamatoval: "Nic mi není.."

"Vážně?!" protáhl to slovo Emmett. "A proč teda v dlaních drtíš tu lavici?" ukázal na jeho ruce. Jasper se podíval na své prsty. Byly zatnuté do dřevěné desky. Povolil sevření. V dlaních mu zůstaly dřevěné úlomky. Rychle je hodil pod stůl a zahladil stopy po svém nevědomém jednání. Emmett ho ještě chvíli pozoroval a když viděl, že Jasper se tváří zase normálně, otočil se zpátky ke svému sešitu..

Oběd proběhl klidně. Všichni se nenuceně bavili. Dokonce i Jasper se tvářil normálně. Edward pátral v jeho mysli a byl spokojen. Nebyla tam ani jedna stopa po nebezpečných myšlenkách.. Uklidnilo ho to natolik, že si dovolil dále ho nezkoumat a nechat mu soukromí.

Jasper věděl, že Edward bude sondovat. Soustředil se, aby na něm nic nepoznal a zdálo se, že Edward mu na jeho předstírání skočil.

Na dveře ředitelny zaťukala drobná ženská ručka..

"Dále!" ozvalo se zevnitř. Esme s milým úsměvem vkročila dovnitř. Ředitelka na ní zírala s překvapeným výrazem.

"Paní Cullenová..." promluvila. "Copak vás sem dneska přivádí? Schůzky s rodiči budou až příští týden..."

"Já vím, paní ředitelko. Jsem tady kvůli něčemu jinému, než kvůli prospěchu mých dětí.." odpověděla Esme.

"Opravdu a copak je tak neodkladného?"

Esme upřela na ředitelku pohled svých medových očí: "Jsem tady proto, abych vás požádala, jestli by bylo možné, aby mé děti nemusely chodit do sportovních kroužků... Vím, že je to proti školnímu řádu, ale věřím, že jste rozumná žena, která ví, že sport někdy není až tak důležitý... Všimla jsem si, že by vaše škola potřebovala opravit běžeckou dráhu a já s mým mužem jsme ochotni vám s opravou finančně pomoci..."

Ředitelka nevěřila svým uším: "Vy mi nabízíte peníze za to, že vaše svěřence uvolním z tělesné výchovy? Ale to je uplácení veřejného činitele!!"

Esme zavrtěla nesouhlasně hlavou: "Tak ošklivě bych to nenazvala... Řekněme, že já pomohu vám a vy zase mně..."

Pattwellová zbrunátněla. V jejím obličeji se střídaly všechny odstíny červené.

"Paní Cullenová!" vyslovovala až přehnaně každé písmenko. "Radím vám, abyste okamžitě přestala s těmi řečmi a opustila moji kancelář! Budu dělat, že tento rozhovor nikdy neproběhl.."

Esme se zamračila: "Baba jedna zabedněná.." ulevila si v duchu a bez řečí odkráčela z kanceláře..

Alice s Rosalií odjeli nakupovat a Emmett se vydal na trénink zápasníků. Edward s Jasperem osaměli..

"Chceš vzít domů?" zeptal se Edward a pohodil si v roce s klíčemi od auta.

Jasper zavrtěl hlavou: "Nejdu ještě domů.." odpověděl. Chtěl bych se jít podívat na Emmettův trénink.. Podle toho, co říkal to asi bude zábava.."

Edward se zamračil. Důkladně zkoumal Jasperovy myšlenky. Mluvil pravdu.. Edward spěchal domů. Chtěl zajet s autem do servisu. Od včerejška pískalo v motoru a Edward se obával, že by to mohlo být něco naléhavého... Ale nechtěl Jaspera nechat samotného..

"Neboj se, Edwarde. Nechystám se provést žádnou hloupost.." přesvědčoval ho Jasper.

Edward váhal. Zvažoval... "Tak dobře, ale slib mi, že půjdeš rovnou na trénink!"

"Přísahám!" zvedl Jasper dva prsty, aby to i ukázal.

Jasper pospíchal po chodníku, který vedl ke sportovnímu areálu. Upřímně se těšil na to, až se zasměje Emmettovu zápasnickému divadlu. Už viděl dveře, za kterými byl vstup do tělocvičny. Asi sto metrů od něj se něco pohnulo.. Rychle se tím směrem podíval a zkameněl. Viděl tu hnědovlasou dívku. Seděla na lavičce u stromu. Četla si nějakou knihu. Zrovna zvedla oči a všimla si ho také. V jejích očích se objevilo překvapení. Jasper zatnul nehty do dlaní, aby se uklidnil a znovu vykročil směrem k tělocvičně.

"Nepodívám se tam, ne nepodívám!!" přesvědčoval sám sebe. Chytil kliku ode dveří a otevřel je.

"Jaspere??" zavolal na něho povědomý dívčí hlas.

Střelil pohledem ke stromu. Dívka sbalila knihu a nyní pospíchala k němu, až za ní vlála šála.

"Sakra!" zanadával Jasper tiše mezi zuby. Zvažoval co teď. Dívka byla příliš blízko...

"Ahoj." pozdravila ho vesele. "Jdeš se podívat na trénink?" začala nezávazně konverzovat. Jasper si do dlaně vytlačil červené půlměsíčky, jak zatínal pěst. V hlavě mu hučelo..

"Co jsem ti říkal..." ozval se vemlouvavý hlas. "Neunikneš! Můžeš se snažit, jak chceš, ale nedokážeš to!!!" Jasper se chytil pevně za spánky a křečovitě zavřel oči..

Rachel se na něho vyděšeně dívala. Nevěděla, co má dělat. Vypadalo to, že se tam Jasper každým okamžikem složí..

"Co je ti?" zeptala se ho a chytila ho za paži.

Jasper vytřeštil oči a jeho mysl zachvátil rudý běs. Strhl Rachel k sobě a táhl ji za budovu tělocvičny.. Daleko od nechtěných svědků. Rachel byla zkamenělá hrůzou. Jasper nešetrně přirazil její tělo ke stěně.

"Auu." zasténala Rachel bolestí. Jasper na to nereagoval. Snažil se jí odmotat šálu z krku. Ruce se mu nervózně chvěly. Konečně se mu podařilo dostat se na holou kůži. Naklonil se blíž a nasál tu lákavou vůni.

Hlas v jeho hlavě se vítězně smál.......